Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1634/2013

U S N E S E N Í

České republiky – Ministerstva financí

JUDr. L. H.

, pro 488 124,63 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2013, č. j. -73, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud usnesením ze dne 31. 12. 2012. Č. j. -58, zamítl návrh na nařízení exekuce ze dne 9. 11. 2011, doplněný dne 29. 8. 2012, v části požadovaných úroků z prodlení z dluhu zděděného po zemř. K. H. (výrok I). Jinak nařídil podle vykonatelného rozsudku téhož soudu ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. , k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 488 124,63 Kč (představující kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 209 939,- Kč od 1. 5. 1996 do 6. 4. 2011 ve výši 19 % ročně, ponížený o částečnou úhradu povinného ve výši 107 396,28 Kč), a pro náklady oprávněného a náklady exekuce, které budou v průběhu řízení určeny, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil soudní exekutorku JUDr. Janu Tvrdkovou a povinnému zakázal nakládat s majetkem (výroky II, III, IV).

Městský soud usnesení soudu I. stupně v zamítavém výroku I změnil tak, že exekuci nařídil i pro pohledávku 117 931,69 Kč. Uvedl, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 10. 4. 2007, č. j. -202, které nabylo právní moci 9. 6. 2007, byla schválena dohoda o vypořádání dědictví, které celé po zemřelém K. H. s výjimkou specifikovaných nemovitostí převzal povinný. Oprávněná doplnila návrh a vyčíslila nedoplatek úroků z prodlení původního dluhu K. H. za dobu od 1. 4. 1998 do 31. 1. 2010 po odečtení zaplacené částky 955,- Kč na 117 931,69 Kč. Citovaným usnesením je přitom prokázán přechod povinnosti uložené exekučním titulem zemř. K. H. na povinného způsobem uvedeným v , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „ex. řád“). Skutečnost, zda povinný za dluh zemř. K. H. ve smyslu a 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“), odpovídá, není při rozhodování o návrhu na nařízení exekuce relevantní, může být posuzována až v souvislosti s návrhem na zastavení exekuce podle (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. ).

Povinný v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ), „konkrétně pak v nesprávném stanovení výše jistiny v rozporu s ust. Občanského zákona, jakož i ve stanovení výše příslušenství pohledávky v rozporu s ust. nař. vl. č. “ Uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nedůvodného předpokladu, že převzal veškeré dluhy zůstavitele, což je v rozporu s dědickým rozhodnutím č. j. -202, na jehož základě uplatňuje oprávněná svoji pohledávku. Toto rozhodnutí „však pojednává pouze o rozdělení aktiv dědictví, nikoliv o způsobu vypořádání pasiv dědictví“. Z uvedeného dědického rozhodnutí je také patrné, že byla respektována zásada, že podíly všech dědiců, kteří dědili ve třetí dědické skupině, jsou stejné. Podle obč. zák. odpovídají dědicové za zůstavitelovy dluhy podle poměru toho, co z dědictví nabyli k celému dědictví (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Uvedl dále, že oprávněná uplatnila úrok z prodlení ve výši 26 % p. a. od 1. 4. 1998 do 31. 1. 2010, tedy do doby, kdy byla jedním z dědiců zcela uhrazena jistina. Vzhledem k tomu, že do dědického řízení uplatnila pohledávku v kapitalizované výši, tj. včetně úroků z prodlení, které jí byly vůči původnímu dlužníkovi přiznány soudem, může uplatnit za období prodlení dědiců pouze úrok z prodlení v zákonné výši podle nař. vl. č. 142/1994 Sb, a to pouze za období od 9. 11. 2008 (tedy tři roky zpětně od podání návrhu), neboť za předchozí období jsou úroky v souladu s obč. zák. promlčeny. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně, že oprávněná k vymáhání další částky nedoložila exekuční titul. Odvolacímu soudu rovněž vytýká, že nijak nepřezkoumával výši vymáhané pohledávky, ačkoliv ta vychází z chybného výpočtu oprávněného. I když pohledávka již byla soudní exekutorkou vymožena, považuje dovolatel za nezbytné napravit nesprávnosti v tomto řízení. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že považuje za správný právní názor vyjádřený odvolacím soudem, že při nařízení exekuce není podstatné, zda povinný za dluh zůstavitele skutečně odpovídá, že ale tato okolnost může být posuzována při zastavení exekuce. V usnesení o schválení dědické dohody je uvedeno, že celé ostatní dědictví nabyl JUDr. L. H. s tím, že má pouze vyplatit hotovost H. J. a E. S. Protože se dědicové v dohodě výslovně nedohodli, kdo a v jaké výši převezme závazky zůstavitele, oprávněná má za to, že pod pojem ostatní dědictví patří nejen aktiva zůstavitele, ale i všechna pasiva. K námitce promlčení části úroků z prodlení uvedla, že povinnost k jejich úhradě byla zůstaviteli uložena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 4. 2004, č. j. , přičemž na povinného přešla povinnost k jejich úhradě usnesením téhož soudu ze dne 10. 4. 2007, č. j. -202. Ke stanovení výpočtu úroků z prodlení po smrti dlužníka odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. , podle kterého smrt dlužníka a skutečnost, že o majetku dlužníka probíhá u soudu dědické řízení, nemá žádný vliv na prodlení s plněním jeho dluhu. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud dovolání povinného buď odmítl, nebo zamítl.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. ledna 2013 (srovnej čl. II bod 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), protože odvolací soud ve věci rozhodl dne 12. 2. 2013.

Dovolání povinného týkající se jeho odpovědnosti za dluhy původního (zemřelého) povinného, není podle přípustné.

Závěr odvolacího soudu, že v při rozhodování o nařízení exekuce není rozhodující, zda povinný skutečně odpovídá za dluh zemřelého K. H. ve smyslu § 470 odst. 1 a odst. 2 obč. zák., že tato skutečnost je posuzována až v souvislosti se zastavením exekuce, je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2005, sp. zn. ).

Ve vztahu k ostatním námitkám pak povinný nevymezuje ve smyslu , v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle až 238a , v tomto rozsahu dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nejvyšší soud postupoval podle a dovolání odmítl.

Protože exekuce již byla skončena, rozhodl dovolací soud i o nákladech řízení; rozhodnutí o nich nemusí být zdůvodňováno ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. listopadu 2013

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, Ph.D. předsedkyně senátu