Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3345/2013

U S N E S E N Í

L. K.

M. Š.

, zastoupené JUDr. Martinem Tocikem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 66, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. ledna 2013, č. j. -432, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Podle věta první (dále jen „“), ve znění po novele provedené , v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud v Karlových Varech (dále jen ,,soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. května 2012, č. j. -372, ve výroku I. vypořádal společné jmění manželů tak, že nemovité věci v tomto výroku specifikované přikázal do podílového spoluvlastnictví účastníků, a to v poměru ideálních polovin. Ve výrocích II. - IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 23. ledna 2013, č. j. -432, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a III. potvrdil (výrok I. rozsudku odvolacího soudu) a ve výroku IV. změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení vůči státu a rozhodl, že náhrada nákladů řízení vůči státu se žalobci nepřiznává (výrok II. rozsudku odvolacího soudu). Výrokem III. rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žalované uložil povinnost zaplatit náklady odvolacího řízení ve výši 149.992,- Kč k rukám jejího zástupce.

Proti výroku III. rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které je podle jeho názoru přípustné podle ustanovení Má za to, že se napadeným rozhodnutím odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a současně vyřešená otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak. Podle obsahu dovolání uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ).

Dovolatel má za to, že odvolací soud nesprávně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Podle jeho názoru měl odvolací soud rozhodnout tak, že právo na náhradu řízení účastníkům nepřizná. Dovolatel připustil, že ačkoliv ve sporných řízeních bývá rozhodováno o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci, nezbývá manželům – v případě, že se nedohodnou – nic jiného, nežli aby se obrátili k soudu se žalobou o vypořádání společného jmění manželů. Uvedl, že se soudní praxe obecných soudů přiklání k tomu, že o přiznání práva na náhradu nákladů řízení má být rozhodnuto tam, kde jeden z manželů nárokuje nepoměrně více, než mu skutečně náleží. Dovolatel v dovolání argumentoval, že aplikace je v konkrétním případě nepřiměřenou tvrdostí a soud měl využít svého moderačního práva podle Navrhl proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 23. ledna 2013, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání dovolatele podle ve znění účinném od 1. ledna 2013.

Dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Dovolání není přípustné.

Dovolatel spatřuje přípustnost dovolání v okolnosti, že rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení ve sporu o vypořádání společného jmění manželů „vybočuje od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a současně má žalobce za to, že vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak“.

Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou.

Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že neměl o náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodnout podle s odkazem na plný procesní úspěch žalované v odvolacím řízení, ale měl rozhodnout podle tak, jak rozhodl soud prvního stupně. Případně měl odvolací soud rozhodnout podle , neboť rozhodovací praxe soudů, včetně dovolacího soudu, ustanovení v těchto sporech aplikuje a jeho nevyužití v dané věci představuje pro žalobce „nepřiměřenou tvrdost“.

Podle , 2 účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

Podle jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

Ústavní soud České republiky v nálezu ze dne 22. září 2011, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní rozhledy, 2012, č. 11 – 12, str. 421, vyložil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech o vypořádání společného jmění manželů se vychází z principu procesního úspěchu ve věci ( ). Použití představuje výjimku z tohoto pravidla, a nikoliv výchozí princip, na kterém by mělo být rozhodování o náhradě nákladů řízení v těchto sporech založeno.

Závěr upřednostňující procesní úspěch ve věci ovšem není v soudní praxi nikterak nový a sdílela jej v poměrech řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví již dřívější soudní praxe (k tomu srovnej např. : Z rozboru a zhodnocení rozhodovací činnosti soudů v České socialistické republice ve věcech vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů a stanoviska občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR k výkladu zákonných ustanovení o bezpodílovém spoluvlastnictví, ze dne 3. února 1972, Cpj 86/71, uveřejněného pod č. 42/1972 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). V daném směru byla soudní praxe zcela ve shodě i se závěry vyslovenými v odborné literatuře (k tomu srovnej např. : Soukup, J. v : Handl, V., Rubeš, J. : . Komentář. I. díl. Praha : Panorama : 1985, str. 644).

Pokud se dovolatel dovolával použití ustanovení pro rozhodnutí o náhradu nákladů řízení odvolacího řízení, je tato jeho námitka zjevně nedůvodná.

Aplikace ustanovení dopadá na případy, kdy měl účastník řízení plný procesní úspěch ve věci, zatímco použitelnost ustanovení je podmíněna částečným procesním úspěchem ve věci.

Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil; žalovaná tedy měla v odvolacím řízení plný úspěch a podmínky pro aplikaci nebyly naplněny. Jestliže účastník řízení podává odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, je mu obsah tohoto rozhodnutí znám, uplatňuje proti němu námitky a musí si být vědom toho, že v případě neúspěchu v odvolacím řízení ho bude stíhat povinnost k náhradě nákladů řízení. Tím spíše toto východisko platí pro dovolací řízení, směřuje-li dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jenž potvrdil jako věcně správný rozsudek soudu prvního stupně, neboť v takovém případě je v jeho neprospěch rozhodnutím soudu prvního stupně i soudu odvolacího; tím spíše si musí být vědom možné povinnosti k náhradě nákladů dovolacího řízení v případě, že dovolání nebude shledáno důvodným či přípustným.

Nedůvodná je i dovolací námitka, podle níž měl odvolací soud aplikovat ustanovení , neboť takovému postupu nasvědčuje i judikatura dovolacího soudu.

Dovolací soud totiž ve své judikatuře zcela ustáleně a bez jakýchkoliv pochybností vychází při rozhodování ve věcech vypořádání společného jmění manželů z ustanovení a reflektuje procesní úspěch účastníků v dovolacím řízení bez aplikace ustanovení (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. května 2008, sp. zn. 1681/2007, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. března 2007, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. ledna 2010, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. března 2010, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. února 2011, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. února 2013, sp. zn. , všechny uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz, a řadu rozhodnutí dalších). Dovolatel ostatně v dovolání ani žádným způsobem nenaznačuje a nekonkretizuje, v čem by měla spočívat nepřiměřená tvrdost postupu odvolacího soudu, jestliže o náhradě nákladů nerozhodl podle ustanovení

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle odmítl.

V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. listopadu 2013

Mgr. Michal K r á l í k, Ph.D.

předseda senátu