Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1738/2013

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobců a/ L. G., a b/ J. B., obou zastoupených JUDr. Miroslavou Potočnou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Na Zlíchově 233, PSČ 152 00, proti žalovanému Bytovému družstvu „U Tří růží“, se sídlem v Praze 1, Valdštejnské náměstí 2/163, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 47119764, o převod družstevního bytu do vlastnictví, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. ledna 2013, č. j. -87, ve znění usnesení ze dne 2. dubna 2013, č. j. -96, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 13. ledna 2012, č. j. -53, ve znění usnesení ze dne 18. července 2012, č. j. -70, Městský soud v Praze nahradil projev vůle žalovaného uzavřít s žalobci kupní smlouvu ve znění blíže specifikovaném ve výroku rozhodnutí (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s žalobci danou kupní smlouvu zamítl (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

Soudy vyšly z toho, že:

1/ Žalobci, jakožto manželé, jsou společnými členy žalovaného družstva (dále též jen „družstvo“), jimž svědčí právo společného nájmu bytu nacházejícího se v domě ve vlastnictví družstva na pozemku parcelního čísla 595, zapsaného v katastru nemovitostí pro katastrální území M. S. na listu vlastnictví č. 537 (dále jen „dům“, „byt“).

2/ Podle článku 8 odst. 2 písm. d/ stanov má člen právo na uzavření smlouvy o členském podílu, která bude obsahovat závazné prohlášení družstva, že po splnění podmínek kupní smlouvy mezi Městskou částí Praha 1 a družstvem družstvo neprodleně převede členem užívaný byt a příslušenství do vlastnictví člena, pokud o to člen požádá.

3/ Žalobci zaplatili dne 12. prosince 2005 poměrnou část kupní ceny domu ve výši 1,689.101,- Kč, dne 12. března 2008 pak uhradili doplatek (za rozdílně vyměřenou podlahovou plochu bytu) ve výši 16.705,40 Kč.

4/ Dne 24. dubna 2007 žalobci vyzvali družstvo k převodu bytu do jejich vlastnictví.

5/ Ze zápisu z členské schůze družstva konané 8. června 2008 vyplývá, že členům družstva byly předány návrhy kupních smluv na převod bytů do jejich vlastnictví.

6/ Na členské schůzi konané 31. března 2010 byli členové družstva upozorněni, že převedení podílů je nutno provést najednou, a to až po šesti letech „z důvodu grantů“.

Soud prvního stupně uzavřel, že žalobcům vzniklo právo na převod bytu do jejich vlastnictví podle článku 8 stanov, neboť podmínka schválená členskou schůzí, podle níž převod bytových jednotek do vlastnictví členů družstva bude odložen do doby, než budou provedeny veškeré nutné opravy (resp. splaceny poskytnuté granty), je neurčitá a v rozporu s uvedeným ustanovením. Dle názoru soudu by byl převod bytu do vlastnictví členů družstva dle daného rozhodnutí členské schůze prakticky nerealizovatelný, neboť jde o historický dům, na který bude muset jeho vlastník splácet poskytnuté granty, ale i případně žádat o granty nové.

Odvolací soud naproti tomu uvedl, že projev vůle bytového družstva k uzavření smlouvy o převodu bytové jednotky lze nahradit pouze tehdy, jestliže je spolehlivě prokázáno, že takový převod umožňují stanovy družstva a že členská schůze o převodu jednotek v bytovém domě rozhodla způsobem uvedeným v ustanovení , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“).

Konstatoval, že „ve stanovách družstva je jeho závazek prohlášení, že po splnění podmínek kupní smlouvy mezi Městskou částí Praha 1 a družstvem družstvo neprodleně převede členem užívaný byt a příslušenství do vlastnictví člena, pokud on o to požádá, a tento závazek bude obsažen ve smlouvě o členském podílu. Z citovaného ustanovení [článku 8 stanov] vyplývá, že smlouva o členském podílu musí obsahovat závazné prohlášení družstva, ale již nikoliv povinnost družstva k takovému převodu“.

Dle odvolacího soudu je nepochybné, že členové družstva na členských schůzích přijali rozhodnutí o posunu převodu bytů na jednotlivé členy do doby, než budou splaceny granty poskytnuté Hlavním městem Praha družstvu na opravy předmětného domu.

Uzavřel proto, že není splněna základní podmínka pro převod bytu, kterou je odsouhlasení převodu členskou schůzí družstva, byť není vyloučeno, že po odpadnutí závazku žalovaného podle smluv o poskytnutých grantech členská schůze o dispozici s majetkem družstva rozhodne jinak.

Žalobci napadli první výrok rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, opírajíce jeho přípustnost o , (dále jen „“), uplatňujíce dovolací důvod dle a navrhujíce, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Dovolatelé namítají, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe a dopustil se nesprávného právního posouzení při výkladu , 2 a 3 , neboť nevyzval žalobce k doplnění tvrzení o existenci rozhodnutí členské schůze, jímž byl odsouhlasen převod bytových jednotek, nevyzval žalobce k označení a předložení důkazů k prokázání svých – dle názoru soudu sporných – tvrzení, a dospěl-li k závěru, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak, než tvrdili žalobci, nevyzval je, aby v potřebném rozsahu doplnili vylíčení rozhodných skutečností.

Odvolací soud dle názoru dovolatelů rovněž nesprávně vyložil , neboť provedl nové důkazy (ohledně poskytování grantů) namísto toho, aby pouze zopakoval dokazování. Zároveň jednal v rozporu s , neboť nedbal, aby nedošlo k porušení práv a právem chráněných zájmů, a v rozporu s , neboť neposkytl účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech.

Rozhodnutí odvolacího soudu dle dovolatelů spočívá rovněž na vyřešení otázky, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud řešena, a to zda družstvo může jednostranně, bez souhlasu dotčeného člena, odepřít splnění závazku „vydání bytu do vlastnictví“ vyplývajícího ze smlouvy a stanov, rozhodla-li tak jeho členská schůze.

Dovolatelé namítají, že družstvu vznikla na smluvním základě (smlouvy o členském podílu) povinnost převést bytovou jednotku s příslušenstvím do vlastnictví žalobců a usnesení členské schůze „zabývající se granty“ jsou vzhledem k této povinnosti irelevantní, neboť nemění stanovy a nemohou ani jednostranně měnit uzavřenou smlouvu.

Odvolací soud se dle názoru dovolatelů rovněž odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu tím, že nesprávně aplikoval § 239 odst. 4 písm. i/ obch. zák. v projednávané věci, neboť žalobci jsou nájemci předmětného bytu a žalovanému vznikla - na základě stanov a smlouvy o členském podílu - povinnost převést byt do vlastnictví žalobců, a proto se dle dovolatelů uplatní část uvedeného ustanovení za druhým středníkem, podle níž rozhodnutí členské schůze není třeba. Nadto povinnost převést byt vznikla družstvu před účinností novely, která zmíněné ustanovení do obchodního zákoníku zavedla.

Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se při výkladu ustanovení § 239 odst. 4 písm. i/ obch. zák. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je i důvodné.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. května 2013, sp. zn. , jež je - stejně jako další rozhodnutí uvedené níže - veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách, uzavřel, že výjimka formulovaná v ustanovení § 239 odst. 4 písm. i/ in fine obch. zák. se vztahuje na povinnost družstva převést byt nebo nebytový prostor do vlastnictví člena, který je nájemcem, bez ohledu na to, zda tato povinnost plyne ze zákona či stanov družstva. Již v usnesení ze dne 19. června 2012, sp. zn. , přitom Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož z ustanovení § 239 odst. 4 písm. i/ obch. zák. nelze dovozovat, že by členská schůze družstva či shromáždění delegátů musely od 1. ledna 2001 rozhodovat o každém jednotlivém převodu bytu; postačí, pokud rozhodly o podmínkách, za nichž mají (mohou) být převody realizovány.

Podle článku 8 odst. 2 písm. d/ stanov družstva má člen právo na uzavření smlouvy o členském podílu, která bude obsahovat závazné prohlášení družstva, že po splnění podmínek kupní smlouvy mezi Městskou částí Praha 1 a družstvem družstvo neprodleně převede členem užívaný byt a příslušenství do vlastnictví člena, pokud o to člen požádá.

Z článku 8 smlouvy o členském podílu uzavřené mezi L. G. a družstvem 6. dubna 1998 pak vyplývá, že družstvo se zavazuje, že po splnění podmínek kupní smlouvy mezi Městskou částí Praha 1 a družstvem a podmínek této smlouvy neprodleně převede byt s příslušenstvím, uvedený v článku 1 této smlouvy, do vlastnictví členky, pokud o to členka písemně požádá.

Z výše uvedených ustanovení stanov a smlouvy o členském podílu vyplývá, že družstvu vznikla povinnost převést byt za splnění vymezených podmínek do vlastnictví žalobců; rozhodnutí členské schůze ve smyslu § 239 odst. 4 písm. i/ obch. zák. tak, s ohledem na skutečnost, že mezi účastníky není sporu o tom, že žalobci jsou nájemci bytu, již dále není potřebné.

Právní posouzení věci odvolacím soudem tudíž není správné a dovolací důvod dle byl uplatněn právem, pročež Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení ( a 2 ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího ( a ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013) se podává z bodů 1. a 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. listopadu 2013

JUDr. Filip C i l e č e k

předseda senátu