Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3378/2012

23

Cdo 3378/2012

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobce M. K., zastoupeného Mgr. Martinem Slimákem, advokátem se sídlem Praha 7, U Studánky 3, proti žalované Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem Praha 8, Pobřežní 665/21, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 47116617, o zaplacení 95 643,93 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. prosince 2011, č. j. -103, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se po žalované domáhal zaplacení požadované částky z titulu pojistného plnění na základě smlouvy o havarijním pojištění vozidla, uzavřené s žalovanou.

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 21. dubna 2011, č. j. -82, výrokem I. zamítl návrh žalobce na zaplacení 95 643,93 Kč s příslušenstvím, výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení vůči státu.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 1. 2. 2006 uzavřena pojistná smlouva o havarijním pojištění vozidla VW Passat SPZ 4A2 2857. Žalobce nahlásil žalované pojistnou událost, k níž podle řízení Policie České republiky došlo dne 9. 2. 2007 vloupáním se do vozidla žalobce. Soud prvního stupně zjistil, že měla být odcizena shodná navigace a antiradaru jako při předcházejícím vloupání do vozidla žalobce dne 17. 2. 2006. Řízení ohledně vloupání do vozidla žalobce bylo Policií ČR odloženo. Soud prvního stupně dále zjistil, že v období roku 2004 až 2006 nahlásil žalobce žalované šest škodných událostí, spočívajících ve vloupání do jeho vozů. Při ověřování vlastnictví uvedených odcizených věcí soud zjistil, že Společnost Pegas International Czech Republic, s. r. o., jejímž jednatelem byl žalobce, vystavila, jako dodavatel, dne 23. 5. 2006 faktury na 96 470 Kč a 15 700 Kč a dne 10. 2. 2007 vystavila tato společnost na žalobce fakturu na shodné navigační zařízení. Předmětem činnosti této společnosti byla přitom zprostředkovatelská činnost v oblasti vzdělávání a studijních programů a toto živnostenské oprávnění ji zaniklo ke dni 18. 10. 2006. Soud prvního stupně vyšel dále ze zjištění, že z účetnictví žalobce ani uvedené společnosti nevyplynulo, že by byl nákup a prodej předmětné navigace a antiradaru evidován, a to ani po provedení dokazování znaleckým posudkem, neboť účetnictví žalobce jako živnostníka bylo pro podstatné vady nepoužitelné, některé doklady nebyly kompletní, jednotlivé příjmové položky neprůhledné a některé náklady byly účtovány duplicitně. Žalobce, jako jednatel společnosti Pegas International Czech Republic, s. r. o. a později jako její likvidátor, nepředložil účetnictví této společnosti. Ze znaleckého posudku nebylo možno ověřit, kdy žalobce nabyl navigaci a antiradar, které mu měly být 9. 2. 2007 odcizeny a nebylo možno zjistit vlastnictví odpovídajícího počtu a typů navigací a antiradarů.

Soud prvního stupně z uvedených zjištění dovodil závěr, že žalobce neprokázal své tvrzení, že by v den škodné události byla v pojištěném vozidle navigace a antiradar, jež mu měly být dne 9. 2. 2007 z vozidla odcizeny, a které měl mít ve svém vlastnictví na základě faktury ze dne 23. 5. 2006. Uzavřel proto, že žalobce neprokázal, že nastala nahodilá událost – odcizení navigace a antiradaru z pojištěného vozidla, proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. prosince 2011, č. j. -103, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 95 643,93 Kč s ročním úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % od 27. 7. 2007 do 31. 12. 2007 a dále ve výši odpovídající v každém kalendářním pololetí repo sazbě ČNB vyhlášené pro 1. den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o 7 procentních bodů, až do zaplacení; žalované též uložil zaplatit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů a náklady vzniklé České republice.

Odvolací soud vyšel ze shodných skutkových zjištění jako soud prvního stupně, ale dospěl k odlišnému právnímu závěru. Za podstatné pro právní posouzení považoval, že došlo k vloupání do pojištěného vozidla žalobce a že žalobce prokázal fakturami č. 1145/06 a č. 1146/06 a příjmovými doklady č. 151 a 152 vlastnictví navigace a antiradaru před vloupáním. Konstatoval, že na tomto závěru nemůže nic změnit okolnost, že žalobce uvedené vybavení vozidla koupil od společnosti, jejímž byl jednatelem, a která podnikala v jiném oboru činnosti a následně ztratila živnostenské oprávnění. Za bezvýznamné pro posouzení věci považoval i závěry znaleckého posudku Ing. Votavové v tom směru, že účetnictví žalobce není v pořádku a že některé doklady chybí, když tyto závěry mohou mít význam pro daňové řízení, ale nikoliv pro posouzení pojistné události. Odvolací soud proto změnil zamítavý výrok soudu prvního stupně ve věci samé tak, že žalobě vyhověl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a odůvodnila jej nesprávným právním posouzením věci ve smyslu

Podle dovolatelky žalobce neprokázal, že by mu v době od 17. 1. 2007 do 9. 2. 2007 byla z havarijně pojištěného vozidla VW Passat odcizena navigace Pioneer SET a antiradar Bel 965 vč. spony. Namítá, že odvolací soud se nijak nevypořádal s důkazem v podobě faktury č. 1012/07 ze dne 10. 2. 2007, předložené žalobcem, týkající se nákupu navigačního zařízení Pioneer SET za stejnou cenu, která je uvedena na faktuře č. 1145/06 z 23. 5. 2006. Poukazuje na to, že k vloupání došlo v době, kdy faktura předkládaná jako nabývací titul ještě neexistovala. Napadá neúplnost dokazování tím, že žalobcem nebyly předloženy doklady účetnictví potřebné pro posouzení věci, a to zejména účetní doklady č. 151 a č. 152, čímž nebylo vyhověno ani úkolu zadanému soudem prvního stupně znalkyni Ing. Votavové, pověřené zpracováním znaleckého posudku. Podle žalované soud nepřihlédl k tomu, že navigační zařízení a antiradar byly odcizeny ještě před vystavením faktury č. 1012/07 a že obě zařízení byly podle uvedených faktur č. 1145/06 a č. 1146/06 z 23. 5. 2006 prodány žalobci společností, kde žalobce vystupoval v rozhodné době jako jednatel, přičemž tato společnost podnikala v jiném oboru podnikání. Doklad o nabytí odcizených věcí v podobě předložené faktury č. 1012/07 považuje žalovaná za pochybný, jestliže tato faktura byla vystavena na stejné navigační zařízení jako faktura č. 1145/06 ze dne 23. 5. 2006, což by znamenalo, že žalobce předmětné zařízení kupoval dvakrát od stejného dodavatele, kde je navíc jednatelem.

Dovolatelka s ohledem na uvedené proto nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu v podobě jeho vyhovujících výroků rozsudku a navrhla zrušení rozsudku odvolacího a vrácení věci k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání žalované navrhl jeho zamítnutí. Poukazuje především na to, že dovolatelka, ač uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení, neuvádí, v čem spatřuje nesprávnou aplikaci práva, ale pouze napadá hodnocení důkazů provedených odvolacím soudem. Nepovažuje za odůvodněné, proč by se měl odvolací soud zabývat tím, že žalobce koupil stejnou navigaci před odcizením i po něm. Namítá, že dovolatelka pouze opakuje a doplňuje svá skutková tvrzení ohledně faktury č. 1012/07 z 10. 2. 2007, vystavené až po pojistné události dne 9. 2. 2007, a nesouhlasí ani s tvrzením žalované, že by řádně nepředložil účetnictví, když z obsahu spisu vyplývá, že z předloženého účetnictví byl zpracováván znalecký posudek. Pokud nebylo předloženo účetnictví obchodní společnosti, připomíná, že tato není účastníkem řízení, a navíc tato výtka žalované k nepředložení účetnictví není podle žalobce ani žádným kvalifikovaným dovolacím důvodem. Namítá-li žalovaná, že žalobce zakoupil stejnou navigaci před a po jejím odcizení, nedomnívá se, že by bylo možno z tohoto dovodit, že pozdější vystavená faktura by měla být falešná. Má za to, že odvolací soud posoudil věc správně, a proto navrhl zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) se zřetelem k bodu 7. článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném před 1.1.2013, tj. před novelou učiněnou (dále opět jen „“).

Nejvyšší soud, jako soud dovolací ( ), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou ( ), řádně zastoupenou ( ), dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle , opírající se o způsobilý dovolací důvod podle , kterým lze namítat nesprávné právní posouzení.

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.

Dovolatelka v dovolání uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu , ale z obsahu dovolání se podává, že dovolatelka namítá neúplnost dokazování tím, že nebylo předloženo úplné účetnictví žalobce a společnosti Pegas International Czech Republic, s. r. o., jak v řízení navrhovala, čímž ve skutečnosti uplatnila dovolací důvod ve smyslu , tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Je nutno nejprve připomenout, že podle jsou sice účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení, ale soud zároveň rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Z obsahu spisu pak vyplývá, že posuzování účetnictví žalobce a uvedené společnosti bylo řešeno v důkazu provedeném znaleckým posudkem Ing. Ireny Votavové. Z tohoto důkazu byla pro posouzení věci učiněna soudem prvního stupně zjištění, že žalobce některé náklady v účetnictví účtoval duplicitně, jednotlivé příjmové položky jsou neprůhledné, neprochází jím doklady ohledně pořízených navigací a antiradarů, nebyly dodány kompletní doklady pokladny a z tohoto důvodu nemohla znalkyně pokladní doklady P 151 a P 152, týkající se navigace a radaru, ověřit, to rovněž bez možnosti kontroly účetnictví předmětné společnosti. Odvolací soud pak vyšel ze shodného důkazu provedeného znaleckým posudkem, avšak tento důkaz zhodnotil tak, že je bez významu pro posouzení věci, konstatuje-li se v něm, že účetnictví žalobce není v pořádku a že některé doklady chybí. Uzavřel, že tyto závěry by mohly mít význam pro případné daňové řízení, ale nikoliv pro posouzení pojistné události.

S ohledem na výše uvedené nelze dospět k závěru, že by řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že by byl naplněn dovolací důvod podle

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani takové vady řízení neuplatnila.

Dovolací soud se dále zabýval námitkami žalované k hodnocení důkazů provedených před soudem prvního stupně, z nichž vyšel i odvolací soud.

Dovolatelka v dovolání žádným způsobem nezpochybňuje, jakým způsobem soud hodnocení provedl, pouze zpochybňuje jeho výsledek, s nímž nesouhlasí. Nutno však připomenout, že na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů ( ) – jen ze způsobu, jak je soud provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry - např. namítat, že soud měl vycházet z jiného důkazu, že některý důkaz je či není ve skutečnosti pro skutkové zjištění více důležitý, apod. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2001 sp. zn. – uveřejněný na webových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz).

Pokud dovolatelka v dovolání napadá hodnocení důkazů provedeného odvolacím soudem, není možno dovodit, že by tím dovolatelka oprávněně uplatnila způsobilý dovolací důvod. Ani dovolacím důvodem podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nelze soudu vytýkat nesprávnost hodnocení důkazů (srov. např. opět rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2001 sp. zn. ).

Pokud dovolatelka v dovolání uplatnila dovolací důvod podle , je nutno nejprve konstatovat, že jím je ve smyslu tohoto ustanovení pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).

Nejvyšší soud musí dát za pravdu žalobci, že z dovolání žalované nevyplývá, v čemž by mělo spočívat nesprávné právní posouzení ve smyslu výše uvedeného.

Vyšel-li odvolací soud ze zjištění, že žalobce před vloupáním do pojištěného vozidla, prokázaného Policií České republiky, vlastnil navigaci a antiradar, což dovodil po zhodnocení důkazů provedených fakturou č. 1145/06 a č. 1146/06 a příjmových dokladů č. 151 a 152, a poté dospěl k závěru, že byl prokázán vznik pojistné události s ohledem na obsah pojistné smlouvy uzavřené mezi účastníky, nelze odvolacímu soud vytknout, že by rozhodl v rozporu s ustanovením , zákona o pojistné smlouvě, ve znění ke dni uzavření smlouvy, podle něhož je pojistná smlouva smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné. Z uvedeného tedy vyplývá, že odvolací soud učinil na základě skutkových zjištění správný právní závěr, že žalovaná, jako pojistitelka, je povinna s ohledem na vznik nahodilé události dne 9. 2. 2007 vloupáním do pojištěného vozidla pojistníka a odcizením věcí z tohoto vozidla poskytnout žalobci, jako pojistníkovi, ve sjednaném rozsahu plnění.

Odvolací soud tedy rozhodl v souladu se zákonem a judikaturou Nejvyššího soudu, a tudíž dovolací důvod podle nebyl uplatněn důvodně. Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání ( ), proto dovolání žalované podle zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a Podle výsledku dovolacího řízení má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 4 940 Kč , věty první, , , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč ( vyhl. č. , v platném znění), a po přičtení 21% daně z přidané hodnoty ve výši 1 100 Kč (srov. , z. č. , v platném znění), tedy celkem ve výši 6 340 Kč.

Nejvyšší soud nepřehlédl, že podle ustanovení věty první by při rozhodování o náhradě nákladů řízení měl určit výši odměny za zastupování advokátem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (jímž je , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb - advokátní tarif), a že podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (podle ustanovení advokátního tarifu) by se mělo postupovat, jen jde-li o přiznání náhrady nákladů řízení podle a nebo odůvodňují-li to okolnosti případu (část věty za středníkem).

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb. zrušil (s účinností od 7. května 2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů) jako neústavní, a s přihlédnutím ke sdělení Ústavního soudu ze dne 30. dubna 2013, č. Org. 23/13, k onomu nálezu, uveřejněnému pod číslem 117/2013 Sb., Nejvyšší soud nicméně uzavírá, že při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni je namístě postup dle věty první části věty za středníkem

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný navrhnout výkon rozhodnutí.

V Brně dne 28. listopadu 2013

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu