Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 1193/2013

-14

U S N E S E N Í

M. Č.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné M. Č.

odmítá

.

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. , byla obviněná M. Č. uznána vinnou pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., § 250b odst. 1, 3 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) s tím, že podle § 24 odst. 1 tr. zák. u ní bylo upuštěno od potrestání. Kromě toho bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně obviněného O. S. a výrokem podle § 229 odst. 1 tr. ř. o uplatněných nárocích na náhradu škody.

O odvolání, které podal státní zástupce v neprospěch obviněné M. Č. proti výroku o upuštění od potrestání a v neprospěch obviněného O. S. proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. . Ve věci obviněné M. Č. bylo rozhodnuto tak, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 byl podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o upuštění od potrestání a obviněná byla podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově odsouzena podle § 250b odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na šest měsíců s tím, že výkon trestu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen a zkušební doba byla podle § 59 odst. 1 tr. zák. stanovena na dvanáct měsíců, přičemž podle § 58 odst. 2 tr. zák. (správně podle § 59 odst. 2 tr. zák.) bylo obviněné uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil nahradila způsobenou škodu. V dalším bylo rozhodnuto také ohledně obviněného O. S.

Obviněná M. Č. podala prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze. Tento rozsudek napadla především proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině, a zároveň napadla i výrok o trestu, který jí byl uložen. Odkázala na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. b), g), h) tr. ř. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. zahrnula námitky, jimiž vyjádřila pochybnost o nestrannosti Městského soudu v Praze. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spojila s námitkami, které se odvíjely od jejího tvrzení, že z její strany nemohlo dojít ke spáchání trestného činu, protože její jednání „není pokryto zaviněním“, dále s námitkami směřujícími proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, proti způsobu, jímž byly hodnoceny důkazy, a proti rozsahu provedeného dokazování a konečně s námitkami proti uloženému trestu, který označila za nepřiměřený. Jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uplatnila námitky vycházející z toho, že „nelze ukládat trest za čin, který není trestným činem“. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud ohledně ní zrušil napadený rozsudek a aby potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 (tj. aby zamítl odvolání státního zástupce) nebo přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že pokud dovolání směřuje proti výroku o vině, je nepřípustné, a že pokud směřuje proti výroku o trestu, bylo podáno zčásti z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a jinak je zjevně neopodstatněné.

Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 podal odvolání jen státní zástupce, který se ohledně obviněné M. Č. domáhal zrušení výroku o upuštění od potrestání a toho, aby jí byl uložen trest. Námitky, které v odvolání uplatnil státní zástupce, se vztahovaly výlučně jen k otázce, zda byly splněny zákonné podmínky pro upuštění od potrestání podle § 24 odst. 1 tr. zák., neměly žádný vztah k otázce viny a nezakládaly povinnost Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího přezkoumat podle § 254 odst. 1 tr. ř. také výrok o vině. To ostatně vyjádřil Městský soud v Praze konstatováním, že „přezkoumal zákonnost a odůvodněnost odvoláním napadených výroků“, což ve vztahu k obviněné M. Č. znamenalo přezkoumání výroku o upuštění od potrestání.

Za tohoto stavu nemohla obviněná podat dovolání směřující proti výroku o vině, resp. proti tomu, že Městský soud v Praze ponechal výrok o vině nedotčen. Městský soud v Praze jako soud odvolací totiž o vině obviněné nijak nerozhodoval a jí se týkající výrok o vině nepřezkoumával. V otázce viny tedy rozsudek Městského soudu v Praze není rozhodnutím, jímž „soud rozhodl ve druhém stupni“, jak to vyžaduje ustanovení § 265a odst. 1 tr. ř. v rámci vymezení podmínek přípustnosti dovolání. Dovolání obviněné je nepřípustné v části, v níž bylo zaměřeno proti výroku o vině, resp. proti tomu, že Městský soud v Praze ponechal výrok o vině nedotčen.

Dovolání obviněné je přípustné jen co do výroku o trestu, protože v tomto rozsahu Městský soud v Praze rozhodl ve druhém stupni (§ 265a odst. 1 tr. ř.).

Podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán, avšak tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.

Obviněná namítla pochybnost o nestrannosti Městského soudu v Praze a vyvozovala ji především z postupu Městského soudu v Praze při přípravě veřejného zasedání, které muselo být odročeno pro nepřítomnost obviněného O. S. a pro nedostatek řádného doručení tomuto obviněnému. V této souvislosti poukázala na to, že v důsledku odročení veřejného zasedání na dobu po 1. 1. 2013 byla vyloučena z účasti na amnestii prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013. Tuto okolnost obviněná nenamítla před rozhodnutím Městského soudu v Praze, ačkoli jí byla známa, a tím pádem nepřichází v úvahu, aby ji namítala v dovolání.

Pochybnost o nestrannosti Městského soudu v Praze obviněná vyvozovala dále z toho, jak tento soud v její věci rozhodl. Je však třeba připomenout, že vyloučeným orgánem ve smyslu § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. nemůže být „soud“, ale jen „soudce nebo přísedící“ (§ 30 odst. 1 až 4 tr. ř.), tj. v dané věci „soudce“, protože senát Městského soudu v Praze rozhodoval v senátě složeném ze tří soudců. Pochybnost o nestrannosti soudce je důvodem jeho vyloučení podle § 30 odst. 1 tr. ř. Podle tohoto ustanovení je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnost, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Obviněná v dovolání neuvedla žádnou konkrétní skutečnost, která by mohla být podkladem k úsudku, že některý ze soudců, kteří zasedali v senátě Městského soudu v Praze, měl nějaký osobní vztah k projednávané věci nebo k obviněné, případně k jiným osobám či orgánům uvedeným v § 30 odst. 1 tr. ř. Takový vztah není možné vyvozovat z toho, jak senát Městského soudu v Praze rozhodl, pokud vyhověl odvolání státního zástupce, zrušil výrok o upuštění od potrestání a nahradil ho výrokem, jímž obviněné uložil podmíněný trest odnětí svobody na dolní hranici zákonné trestní sazby s minimální délkou zkušební doby a s povinností podle § 59 odst. 2 tr. zák. V tomto rozhodnutí nelze spatřovat žádný projev nedostatku nestrannosti, což je zřejmé ze způsobu odůvodnění napadeného rozsudku, které je věcné a řídí se zákonnými hledisky.

Námitky, které obviněná uplatnila jako dovolací důvod podle § 265bodst. 1 písm. b) tr. ř., tedy evidentně jsou zcela nepodložené.Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.Námitky týkající se přiměřenosti uloženého trestu nejsou žádným z uvedených dovolacích důvodů. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není možné vyvozovat z toho, že je vadný výrok o vině. Tento dovolací důvod je relevantní jen tehdy, je-li dovoláním napadán pouze výrok o uložení trestu. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o uložení trestu napadat z hmotně právních pozic zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. V tomto ohledu je jasné, že obviněné byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, a že kritérium přiměřenosti trestu není zahrnuto dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejde ovšem ani o dovolací důvod podle tr. ř. ve variantě, podle které lze dovolání podat pro „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, míněno jiné, než je právní posouzení skutku (k tomu viz č. rozh. tr.). Ostatně to vyplývá již z vzájemného poměru obou zmíněných dovolacích důvodů. Dovolací důvod podle tr. ř. je obecným hmotně právním dovolacím důvodem, zatímco dovolací důvod podle tr. ř. je zvláštním hmotně právním dovolacím důvodem stanoveným jen ve vztahu k výroku o uložení trestu. Má-li být samotný výrok o uložení trestu dovoláním napaden kvůli porušení hmotného práva, může se tak stát zásadně jen s použitím zvláštního dovolacího důvodu. Výklad, podle kterého by namítaná nepřiměřenost trestu měla být dovolacím důvodem podle tr. ř., je nepřijatelný, protože by činil ustanovení tr. ř. nadbytečným, bezpředmětným a nefunkčním. Ustanovení tr. ř. by při naznačeném výkladu nedávalo žádný smysl, protože uložení nepřípustného druhu trestu a uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu by vždy bylo „jiným nesprávným hmotně právním posouzením“ podle tr. ř. Je také třeba připomenout povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen jen k nápravě nejzávažnějších právních vad pravomocných rozhodnutí, jimiž je - pokud jde o problematiku trestu - právě uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu, a nikoli pouhá nepřiměřenost trestu, pokud případně nedosáhla tak extrémní míry, že uložený trest je nepřijatelný z hlediska ústavního principu proporcionality trestní represe. O nic takového se ale v posuzované věci nejedná.Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněné podle tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. listopadu 2013

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec