Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3225/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. a Mgr. Zdeňka Sajdla, v právní věci žalobce České republiky - Státního pozemkového úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČ 45797072, zastoupeného JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 8, proti žalovanému Ing. J. S., zastoupenému JUDr. Tomášem Lebedou, advokátem se sídlem v Průhonicích, na Sídlišti 152, o zaplacení částky 2,067.705,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2013, č. j. – 81, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému na nákladech dovolacího řízení částku 20.425,- Kč k rukám do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Tomáše Lebedy, právního zástupce žalovaného.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 6 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 30. července 2012, č. j. – 51 zamítl žalobu o zaplacení částky 2,067.705,70 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody za nesprávně zpracovaný znalecký posudek a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalovaný provedl na základě objednávky žalobce ocenění pozemků parc. č. 1621/1 – role o výměře 31.487 m2, parc. č. 1458 – role o výměře 1.193 m2 a parc. č. 1619 – role o výměře 53.558 m2 v k. ú. K. a L. na částku 21,559.500,- Kč, a to k datu přechodu vlastnického práva na stát dne 30. 8. 1959 s tím, že pozemky byly původně určeny k zastavění dle územního plánu z roku 1933. Na základě tohoto ocenění žalobce vyplatil oprávněným osobám J. Č. a MUDr. V. Š. každému částku 1,077.975,- Kč.

Zjistil přitom, že žalovaný vycházel při zpracování znaleckého posudku z pokynů a podkladů jemu poskytnutých žalobcem – objednatelem. Žalobcovo tvrzení, že částkou

250,- Kč/m2 lze ocenit pouze „stavební pozemek“ ve smyslu ust. vyhl. č. 144/1959 Ú.l., nepřijal soud prvního stupně za své s odůvodněním, že tímto nesmyslně restriktivním výkladem by byl zmařen úmysl zákonodárce při přijetí , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, neboť by nebylo možno poskytnout adekvátní náhradu téměř žádné z osob oprávněných na základě tohoto zákona.

Soud prvního stupně dále zdůraznil, že odpovědnost za vyplacenou částku spočívá výlučně na žalobci, který, pokud měl pochybnosti o správnosti znaleckého posudku vypracovaného žalovaným, mohl postupovat tak, že by si nechal vypracovat jiný znalecký posudek, což ovšem neučinil.

Po právní stránce soud prvního stupně hodnotil zjištěný skutkový stav dle ustanovení o. z. Rovněž vzal v úvahu preambuli a na něj navazující vyhl. č. , ve znění vyhl. č. , jakož i vyhl. č. , o podrobnější úpravě územního řízení a stavebním řádu, ve znění účinném do 16. 7. 1992.

Na základě výše uvedeného soud prvního stupně uzavřel, že zde není dán titul k náhradě škody, neboť chybí podstatná složka nastoupení odpovědnosti za škodu, a to porušení právní povinnosti ze strany žalovaného, a žalobu jako nedůvodnou zamítl.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil shora uvedeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a plně se ztotožnil s jeho právním posouzením věci.

Odvolací soud v odůvodnění shora uvedeného rozhodnutí připomněl, že při interpretaci restitučních předpisů je nutné mít na zřeteli jejich účel, a poukázal na ust. , v němž je uvedeno, že pozemky určené schválenou územní plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako stavební.

Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že žalovaný při zpracování znaleckého posudku postupoval dle objednávky žalobce, na jejímž základě měl ocenit předmětné pozemky za účelem stanovení výše restitučního nároku oprávněných osob, přičemž v posudku zohlednil žalobcem předložené podklady. Odvolací soud uvedl, že postupoval-li žalovaný v souladu s objednávkou žalobce a přihlédl-li k podkladům jemu poskytnutých žalobcem, pak nelze dovodit, že by porušil jakoukoliv právní povinnost, a není zde tedy naplněn předpoklad nastoupení odpovědnosti za škodu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení . Tvrdil, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, kterým se končí řízení a závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodovací činnosti dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Žalobce uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení dle ustanovení . Ten spatřoval v nesprávném určení charakteru oceňovaných pozemků v okamžiku přechodu na stát a v období tomu předcházejícím a v nesprávném posouzení odpovědnosti žalovaného za zpracovaný znalecký posudek.

Dle tvrzení žalobce nelze účelové určení pozemku jako stavebního k datu přechodu tohoto pozemku na stát (30. 8. 1959) určit na základě územního plánu z roku 1933. Žalobce se dále domnívá, že z dokumentů, které poskytl žalovanému, jasně vyplývá, o jaký druh pozemku se v okamžiku přechodu vlastnictví na stát jednalo. Pokud měl žalovaný pochybnosti, měl se obrátit na dovolatele s žádostí o dalšíy a informace.

Žalobce v dovolání rovněž poukazoval na judikaturu Nejvyššího soudu vztahující se k výši peněžitých náhrad za původně zemědělské pozemky vyplacených oprávněným osobám na základě , (sp. zn. ; sp. zn. ; sp. zn. ).

Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle ve znění dotčeném novelou provedenou , účinnou od 1. 1. 2013, a zjistil, že žalobce podal dovolání v zákonné lhůtě (, ).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání není přípustné.

Otázkou odpovědnosti znalce za správnost vypracování znaleckého posudku se již Nejvyšší soud zabýval, a to v rozhodnutí ze dne 5. 11. 2013, sp. zn. , v němž vyslovil právní závěr, podle něhož: „Je věcí předvídavosti objednatele (zadavatele) znaleckého posudku, zda vůbec a nakolik přiléhavě sám předmět znaleckého posouzení a příslušné podklady k jeho zpracování vymezí a kvalifikuje. V tomto směru jde o jeho odpovědnost, kterou nelze přenášet na další subjekt (znalce), který je naopak z logiky právního vztahu zadáním zpracování znaleckého posudku vázán.“

Jestliže dovolatel odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu vztahující se k výši peněžitých náhrad za původně zemědělské pozemky vyplácených oprávněným osobám na základě , (sp. zn. ; sp. zn. ; sp. zn. ), jde o nepřípadnou argumentaci, neboť uvedená rozhodnutí se nevztahují k odpovědnosti znalce za správnost vypracovaného znaleckého posudku, tedy přímo nesouvisí s předmětem tohoto dovolacího řízení.

Na základě výše uvedeného lze uzavřít, že zde nejsou dány předpoklady přípustnosti dovolání podle , neboť daná otázka hmotného práva byla již v judikatuře dovolacího soudu vyřešena, proto Nejvyšší soud dovolání v souladu s ustanovením odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními a . Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinen nahradit žalovanému účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají (s ohledem na zrušení , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů, k němuž došlo – s účinností od 7. května 2013 – nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. ) ze sazby mimosmluvní odměny za zastupování advokátem v částce 16.580,- Kč podle věty první, a bodu 6. , ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle téže vyhlášky, při připočtení náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 3.545,- Kč podle V součtu tedy náklady přiznané žalobci činí 20.425,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. prosince 2013

JUDr. Josef Rakovský předseda senátu