Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 ICdo 22/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce Mgr. Marka Sochora, se sídlem v Třebíči, Jihlavská brána 10, PSČ 674 01, jako insolvenčního správce dlužnice A. P., proti žalované INECON, s.r.o., se sídlem v Hradci Králové, Okružní 1144, PSČ 500 03, IČO 48151246, zastoupené Mgr. Radanem Venclem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Chmelova 357/II, PSČ 500 03, o určení neexistence vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice A. P., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn., o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. ledna 2013, č. j. , -93 (), takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. ledna 2013, č. j. , -93 (), není přípustné podle , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

V rozsudku Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 30. října 2008, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 87/2009, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odpovědnost nepodnikatele, i když jde o tzv. relativní obchodní závazkový vztah podle ustanovení , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), se řídí a tudíž výše úroků z prodlení nemůže být dohodnuta v jiné výši než stanoví předpisy občanského práva.

Od citovaného závěru nemá dovolací soud důvod se odchýlit ani v této věci. Přestože v této věci jde o právní vztahy související s úvěrovou smlouvou, tedy o tzv. typový obchodní závazkový vztah [ obch. zák.], princip zůstává stejný – jde o právní vztah, který se řídí částí třetí obchodního zákoníku, přičemž na jedné straně je nepodnikatel. Je nerozhodné, že se na předmětný úvěrový vztah neaplikuje , o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, nepoužití tohoto předpisu totiž nemá vliv na posouzení dlužnice jako nepodnikatele ve smyslu obch. zák, podle jehož poslední věty smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle a na její společné závazky se použijí ustanovení . Odvolací soud se tedy při aplikaci obch. zák. správně přidržel rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Ani skutečnost, že povinnost hradit úroky z prodlení je akcesorický závazek, nehraje roli, jde totiž o odpovědnostní závazek, jak Nejvyšší soud judikoval ve shora označeném rozsudku. Rovněž v rozsudku ze dne 31. října 2012, sp. zn. , Nejvyšší soud judikoval, že „nese-li nepodnikatel podle věta druhá obch. zák. odpovědnost za porušení povinnosti ze závazkového vztahu podle , nese podle tohoto zákona i povinnost uhradit smluvní pokutu“, přičemž i povinnost hradit smluvní pokutu je závazek akcesorický. Ustanovení obch. zák. nijak neomezuje svoji použitelnost pouze na odpovědnost za škodu ve smyslu (dále jen „obč. zák.“), jak dovozuje dovolatelka, nýbrž se vztahuje na odpovědnost za porušení povinností, tedy i na odpovědnost za porušení povinnosti plnit řádně a včas – odpovědnost za prodlení. Odvolací soud tedy správně opřel své rozhodnutí i o rozsudek ze dne 31. října 2012, sp. zn. .

Námitka dovolatelky, že dlužnice jednala v rozporu s dobrými mravy či zásadami poctivého obchodního styku, když neplnila řádně a včas, je irelevantní, neboť pro rozhodnutí tohoto sporu není významná.

Napadené rozhodnutí nestojí ani na řešení otázek uvedených v dalších námitkách dovolatelky Pro rozhodnutí ve věci totiž nebylo třeba posoudit, zda je vždy k ochraně spotřebitele nutno aplikovat § 262 odst. 4 obch. zák. a § 517 obč. zák. – postačil totiž závěr, že je tak nutno učinit v tomto případě. Nebylo třeba ani posuzovat, zda ujednání ve smlouvě ve formě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti je podmínkou individuálně sjednanou či nikoliv, neboť toto posouzení nemá vliv na aplikaci § 262 odst. 4 obch. zák. a § 517 obč. zák.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalované podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( ).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 24. října 2013

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu