Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2417/2013

30 Cdo 2417/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, PhD., a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci žalobců a) D. S., b) V. H. a c) P. S., všech zastoupených JUDr. Zdeňkem Mikou, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Kalefova 404, proti žalovanému J. V., zastoupenému JUDr. Petrem Doušou, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Na Kozině 1438, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. března 2013, č.j. :

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. .ř.):

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. května 2012, č.j. -105, výrokem I. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni D. S. částku 300.000,- Kč na náhradu nemajetkové újmy podle (dále jen „obč. zák.“), a zamítl žalobu co do částky 200.000,- Kč. Výrokem II. uložil žalovanému zaplatit žalobci V. H. částku 150.000,- Kč podle obč. zák., a zamítl žalobu co do částky 250.000,-Kč. Výrokem III. uložil žalovanému zaplatit žalobci P. S. částku 150.000,- Kč podle obč. zák., a co do částky 150.000,- Kč žalobu zamítl. Výroky III., IV. a V. rozhodl o náhradě nákladů řízení, zaplacení soudního poplatku a o náhradě státem placených nákladů řízení.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. března 2013, č.j. -162, výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujících výrocích I., II. a III. ve věci samé změnil tak, že zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil první žalobkyni nad 250.000,- Kč dalších 50.000,-Kč, druhému žalobci nad 80.000,- Kč dalších 70.000,- Kč a třetímu žalobci nad 125.000,- Kč dalších 25.000,-Kč. Jinak jej co do částek přiznaných první žalobkyni ve výši 250.000,- Kč, druhému žalobci ve výši 80.000,- a třetímu žalobci ve výši 125.000,- Kč a v zamítavých částkách výroku I., II. a III. potvrdil. Výrokem II. uložil žalovanému zaplatit na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně první žalobkyni 18.460,- Kč, druhému žalobci 21.660,- Kč a třetímu žalobci 23.460,- Kč, výrokem III. uložil žalovanému zaplatit na účet státu na soudním poplatku 10.000,- Kč a na náhradu nákladů řízení 7.320,- Kč; výrokem IV. uložil žalovanému zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení každému žalobci 16.762,- Kč.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalovaného dne 17. dubna 2013 a právní moci nabyl téhož dne.

Proti výrokům II., III. a IV. (vždy do nákladů řízení) rozsudku Vrchního soudu v Praze podal žalovaný dovolání. Jeho přípustnost opírá o ustanovení (dále jen „ ), neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která nebyla dosud dovolacím soudem řešena a při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Ústavního soudu. Namítá, že žalobci ve svém odvolání nenapadali výrok soudu prvního stupně o nákladech řízení, naopak žalovaný žádal, aby žádné náklady řízení nehradil. Odvolací soud však zvýšil náklady prvostupňového řízení u každého z žalobců, a to přesto, že žalovaný byl se svým odvoláním částečně úspěšný, zatímco žalobci nebyli úspěšní ani částečně. Žalovaný namítá nesprávnou aplikaci ustanovení soudem druhého stupně. Konstatoval, že podle ustanovení , i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Dále je přesvědčen, že odvolací soud nesprávně aplikoval - , neboť rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. nepotvrdil, nezrušil ani nezměnil. Stejně tak odvolací soud nedostatečně odůvodnil usnesení o nákladech řízení, čímž nesprávně aplikoval Žalovaný je přesvědčen, že byla porušena i jeho základní práva zaručená d. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ve výrocích II., III. a IV. a rozhodl o přiznání nákladů dovolacího řízení žalovanému.

K dovolání se vyjádřili žalobci podáním ze dne 26. července 2013 a sdělili, že považují rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nedůvodné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2013.

Jak vyplývá z obsahu spisu, a zejména pak z dovoláním napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, odvolací soud rozhodoval v posuzované věci v rámci jedné žaloby o více samostatných nárocích z titulu náhrady nákladů řízení, a to náhrady nákladů řízení před soudem prvního a druhého stupně, náhradě soudního poplatku a náhradě nákladů řízení placených státem, přičemž žádná z částek, o nichž soud rozhodoval, nepřevyšovala 50.000,- Kč.

Z ustanovení vyplývá, že proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v , není dovolání podle přípustné.

Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud ČR dovolání žalobce proti napadeným výrokům rozsudku Vrchního soudu v Praze podle ustanovení věty první pro nepřípustnost odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a , když v dovolacím řízení žalobcům vznikly účelně vynaložené náklady spojené s jejich zastoupením advokátem, v souvislosti s jedním úkonem právní služby (sepis vyjádření k dovolání). , kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení a kterou byla původně změněna , byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Odměna v částce 7.440,- Kč byla stanovena podle , , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění , kterou se mění (srov. Čl. II vyhl. č. ), neboť úkon byl učiněn po 1. lednu 2013. Žalobcům dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle , ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 7.740,- Kč. Žalobcům rovněž náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21% podle , tj. 1.625,- Kč. Celková výše nákladů dovolacího řízení tak činí 9.365,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 6. listopadu 2013

JUDr. Pavel

P a v l í k

předseda senátu