Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2056/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, PhD., a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci žalobkyně B. U., zastoupené Mgr. Davidem Záhumenským, advokátem se sídlem v Brně, Burešova č. 6,proti žalované Úrazové nemocnici v Brně, se sídlem v Brně, Ponávka č. 6, IČO 00209813, zastoupenému JUDr. Antonínem Mimochodkem, advokátem se sídlem v Brně, Pekárenská č. 12,o ochranu osobnosti,vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. ledna 2013, č.j. -153, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

Stručné odůvodnění( ):

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. srpna 2012, č.j. -120, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 13. srpna 2012, č.j. -124, a opravného usnesení ze dne 2. října 2012, č.j. -136, uložil žalované zaplatit žalobkyni z titulu náhrady nemajetkové újmy v penězích podle § 13 odst. 2 obč. zák. částku 10.000,- Kč, výrokem II. zamítl žalobu v rozsahu nároku na zaplacení částky 60.000,- Kč, výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o povinnosti zaplatit soudní poplatek.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. ledna 2013, č.j. -153, výrokem I. zastavil odvolací řízení ve vztahu k odvolání žalované do části rozsudku soudu prvního stupně, kterou byla žaloba zamítnuta do částky 60.000,- Kč. Výrokem II. rozsudek soudu prvního stupně v ostatních výrocích potvrdil. Výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání. Jeho přípustnost opírá o ustanovení Výslovně jím napadá (část II. a část IV. dovolání) výroky I. aIII.rozsudku odvolacího soudu, žádá, aby v této části bylo toto rozhodnutí zrušeno a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. K dovolání nebylo podáno vyjádření.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2013.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3).

Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání ( věta první ).

Dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě () odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne ( věta první ).

V případě výroků I. a III. rozsudku odvolacího soudu dovolání neobsahuje jakékoliv zdůvodnění, proč jsou tímto mimořádným opravným prostředkem napadány; dovolání tak již z tohoto důvodu nevyhovuje požadavkům na jeho formulaci obsaženým ve zmíněném Přitom je třeba přihlížet k ustanovení téhož zákona a je nutno vzít v úvahu skutečnost, že lhůta k dovolání v této věci již uplynula, takže uvedený nedostatek již nelze odstranit. Nadto nelze pominout, že výrok I. představovaný usnesením pojatým do rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo zastaveno odvolací řízení, se vztahoval nikoliv k žalobkyni, ale k žalované, přičemž kromě toho podle ustanovení není dovolání podle přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle (jedním z případů možné žaloby pro zmatečnost je, bylo-li rozhodnuto o zastavení odvolacího řízení).

Jak již bylo zdůrazněno, dovolatelka výslovně napadá výroky I. a III. rozsudku odvolacího soudu. I pokud by se však s přihlédnutím k ustanovení vyšlo z eventuality, že by obsah tohoto dovolání ve skutečnosti snad směřoval proti výroku II., pokud jím byl k odvolání žalobkyně potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v části, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla žaloba zamítnuta co do částky 60.000,- Kč, nebylo by možno dovodit, že dovolání je v tomto případě přípustné. Není totiž naplněn žádný z jejích předpokladů, tj. není dáno, že by napadené rozhodnutí záviselo na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Sama dovolatelka odkazuje na ustálenou judikaturu dovolacího soudu (rozhodnutí ve věci , resp. ), přičemž mimo jiné lze zmínit např. též rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2000, sp. zn. (uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek NS 3/2003, č. 35). V daném případě však není z napadeného rozhodnutí patrno, že by se odvolací soud od této ustálené judikatury, na níž dovolací soud setrvává, odchýlil.

Z uvedených důvodů tak nezbylo, než dovolání odmítnout podle a 2 věta první

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není s přihlédnutím k ustanovení věta druhá odůvodněn.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 6. listopadu 2013

JUDr. Pavel P a v l í k

předseda senátu