Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2952/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce J. K., zastoupeného Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Husova 1285/2, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2013, č. j. – 54, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba o 80.084,- Kč s požadovanými úroky z prodlení (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Výše uvedeného se žalobce domáhal z titulu náhrady škody způsobené mu v důsledku nesprávného úředního postupu Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově v řízení vedeném pod sp. zn. . Škoda odpovídá jednak částce 50.000,- Kč, kterou musel žalobce zaplatit Z. S. na náhradě nákladů řízení, a to na základě usnesení Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 9. 11. 2007, č. j. – 15, a jednak částce 30.084,- Kč, kterou musel žalobce zaplatit na nákladech exekuce směřující k vymožení této náhrady nákladů řízení. Povinnost hradit tyto částky by žalobci nevznikla, kdyby soud postupoval správně, to znamená, pokud by nákladům vzniklým Z. S. nesubsumoval zcela v rozporu s složenou jistotu.

Odvolací soud svůj potvrzující rozsudek odůvodnil tím, že rozsudek soudu prvního stupně byl zcela správný, neboť v daném případě se nemohlo jednat o nesprávný úřední postup soudu a příslušné usnesení soudu nebylo pro nezákonnost ani zrušeno, ani změněno. Není tedy dán odpovědnostní titul žalované za žalobcem tvrzenou škodu.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, které však není přípustné.

Nejvyšší soud České republiky jakožto soud dovolací při projednání dovolání a rozhodnutí o něm postupoval podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz přechodné ustanovení čl. II, bod 7, ) – dále též jen „“

Žalobce totiž uplatnil dva nároky se samostatným skutkovým základem, a to jednak nárok na zaplacení 50.000,- Kč coby náhrady škody, která mu měla vzniknout zaplacením nákladů řízení, a jednak 30.084,- Kč coby náhrady škody, která mu měla vzniknout tím, že zaplatil náklady exekuce k vymožení uvedených nákladů řízení.

Ve vztahu ke každému z takto uplatněných nároků je třeba zkoumat přípustnost dovolání zvláště, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2000, pod číslem 9).

Podle není dovolání podle přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Napadeným rozsudkem tak ani v jednom případě nebylo rozhodnuto o plnění, jehož jistina by převyšovala částku 50.000,- Kč (k tomu srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. , dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz).

Dovolací soud proto dovolání podle ve spojení s odmítl jako nepřípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 26. listopadu 2013

JUDr. František I š t v á n e k

předseda senátu