Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3296/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce A. H., proti žalovaným 1) M. V. a 2) DENIS INT spol. s r. o. „v likvidaci“, se sídlem v Trmicích, Václavské náměstí 5, PSČ 400 04, identifikační číslo osoby 47 31 01 20, zastoupené JUDr. Lubomírem Pánikem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 1120/43, PSČ 400 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání druhé žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. září 2001, č. j. -52, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze k odvolání druhé žalované rozsudkem ze dne 4. září 2001, č. j. -52, potvrdil rozsudek ze dne 6. ledna 2000, č. j. -30, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem ponechal ve vztahu k oběma žalovaným v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 3. srpna 1999, č. j. -6, kterým uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili původní žalobkyni (MUDr. I. Š.) částku 200.000,- Kč s 6% úrokem od 13. července 1997 do zaplacení, směnečnou odměnu 666,- Kč a náklady řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání, namítajíc, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvod podle ustanovení a d) , , ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále jen „“).

Dovolatelka snáší argumenty na podporu uplatněných dovolacích důvodů a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Usnesením ze dne 8. srpna 2002, č. j. -15, prohlásil Krajský soud v Ústí nad Labem konkurs na majetek druhé žalované a ve smyslu ustanovení , o konkursu a vyrovnání, bylo dovolací řízení v této věci přerušeno a po dobu trvání účinků konkursu v něm nebylo možno pokračovat. Konkurs na majetek druhé žalované zrušil Krajský soud v Ústí nad Labem po splnění rozvrhového usnesení usnesením ze dne 2. dubna 2010, č. j. -144 a soud prvního stupně věc opětovně předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání dne 4. října 2013.

Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud – ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté, – odvolání (jak se výslovně podává z odůvodnění napadeného rozhodnutí) rovněž projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném před 1. lednem 2001.

V době po podání dovolání původní žalobkyně MUDr. I. Š. dne 6. března 2010 zemřela, přičemž jejím právním nástupcem je A. H. (k tomu srov. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. května 2011, č. j. -91), s nímž Nejvyšší soud v dovolacím řízení dále jako s žalobcem jednal ( a 3 )

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravují ustanovení , a

Vady řízení ve smyslu ustanovení , k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti ( ) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu se nepodávají.

Podmínky stanovené v ustanovení daná věc též nesplňuje, když napadené rozhodnutí je rozhodnutím potvrzujícím a nikoliv měnícím. Podle není dovolání přípustné již proto, že rozsudek ze dne 6. ledna 2000 je prvním rozsudkem soudu prvního stupně ve věci.

Přípustnost dovolání nezakládá ani ustanovení , když odvolací soud výrokem rozsudku dovolání nepřipustil. Pro úplnost Nejvyšší soud v této souvislosti dodává, že připuštěním dovolání ve smyslu ustanovení podle standardní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu i Ústavního soudu není ani obecné poučení odvolacího soudu o tomto opravném prostředku obsažené v závěru písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu.

Podle ustanovení pak dovolání není přípustné proto, že dovolatelka před vyhlášením potvrzujícího rozsudku návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nevznesla.

Nejvyšší soud proto dovolání druhé žalované podle ustanovení a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a věty první (per analogiam), neboť druhá žalovaná, která podáním nepřípustného dovolání zavinila jeho odmítnutí, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 16. října 2013

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu