Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2686/2013

U S N E S E N Í

Ph.Mr. I. S.

městské části Praha 4

, se sídlem v Praze 4, Antala Staška 2059/80b, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. března 2013, č. j. -170, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. února 2010, č. j. -51, vyhověl žalobě a určil, že je neplatná výpověď žalované ze dne 21. května 2008 z nájmu žalobkyně k

„bytu o velikosti 2+1 s příslušenstvím, č. 13, ve 4. podlaží domu, v katastrálním území P., P.“

(dále jen „Výpověď“); současně rozhodl o nákladech řízení účastnic.

K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19. srpna 2010, č. j. -71, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o věci samé, změnil ho v nákladovém výroku a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic.

K dovolání žalované Nejvyšší soud jako soud dovolací rozsudkem ze dne 15. března 2012, č. j. -97, citované rozsudky obou soudů zrušil a věc vrátil – se závazným právním názorem – k dalšímu řízení soudu prvního stupně.

V dalším řízení soud prvního stupně rozsudkem ze dne 3. října 2012, č. j. -114, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastnic.

K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem ze dne 28. března 2013, č. j. -170, citovaný (v pořadí druhý) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic.

Na zjištěném skutkovém základě především dovodil, že v projednávaném případě byl naplněn uplatněný výpovědní důvod podle , , ve znění účinném do 31. října 2011 (dále jen „obč. zák.“). Podle jeho názoru tak tomu bylo proto, že žalobkyně měla v době dání (doručení) Výpovědi dne 27. května 2008 více bytů ve smyslu citovaného ustanovení a současně na ní bylo možné spravedlivě požadovat (a to i po zohlednění jejího zdravotního stavu, vzdálenosti vypovídaného bytu od domu v P. a dále k tomu, že nemusí na dosavadním způsobu života nic podstatného měnit), aby užívala k bydlení pouze některý z bytů právě v domě v P., k němuž jí bylo dědickou dohodou ze dne 26. května 2008 zřízeno věcné břemeno doživotního a bezplatného užívání.

Dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění po novele provedené (dále jen „“), neboť dovolatelkou nastolená právní otázka naplněnosti výpovědního důvodu podle obč. zák. byla již v rozhodování dovolacího soudu vyřešena a rozhodnutí odvolacího soudu je s ustáleným řešením této otázky v souladu.

I když dovolatelka v rámci specifikace údajů o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až ), vyjádřila přesvědčení, že při výkladu a aplikaci ustanovení obč. zák. se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, ve skutečnosti – jak vyplývá z vymezení důvodu dovolání ( a 3 ) – se její dovolací námitky soustřeďují zejména na polemiku s právními závěry, které ve vztahu k otázce naplněnosti tohoto výpovědního důvodu vyslovil nejprve Nejvyšší soud ve svém zrušujícím rozsudku ze dne 15. března 2012, sp. zn. , a následně i odvolací soud v napadeném rozsudku. Od závěrů přijatých ve zrušujícím rozsudku však není – i přes uplatněné dovolací námitky – důvod se odchýlit. Přitom podle názoru dovolacího soudu se odvolací soud, a to i po zohlednění shora zmíněných okolností, s otázkou naplněnosti uvedeného výpovědního důvodu vypořádal v intencích zmíněných závěrů, jimiž byl vázán a na něž lze pro stručnost odkázat.

Za této situace nemůže být dovolání přípustné podle , a proto je dovolací soud podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. listopadu 2013

JUDr. Miroslav F e r á k předseda senátu