Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3621/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Komerční banka, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45317054, zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 763/15, PSČ 110 00, proti žalovanému R. Š., o zaplacení částky 100.500,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. , o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. května 2013, č. j. -69, takto:

se zastavuje

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů řízení o tomto odvolání.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Plzni usnesením označeným ve výroku změnil rozsudek Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 30. listopadu 2012, č. j. -58, v části napadené odvoláním žalovaného ze dne 28. ledna 2013, totiž ve výroku o lhůtě ke splnění uložené povinnosti, a lhůtu stanovenou v rozsudku soudu prvního stupně prodloužil.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný podáním označeným jako odvolání, jímž se domáhá, aby Nejvyšší soud jako soud odvolací napadené rozhodnutí zrušil nebo změnil a rozhodl o možnosti dluh splácet v pravidelných měsíčních splátkách; tento návrh odůvodnil svými osobními a majetkovými poměry.

Odvolání je podle ustanovení (dále jen „“) opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout (a tím se domoci přezkumu) rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje.

Rozhodnutí odvolacího soudu lze napadnout, je-li podle zákona přípustné, dovoláním ( ); soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud ( ).

Odvolání tak není opravným prostředkem, který by bylo možno podat proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacímu (srov. a ). Tomu koresponduje i skutečnost, že Nejvyšší soud, ve shodě s tím, jak soustavu soudů vymezuje (její článek 91), může být jen soudem prvního stupně nebo soudem dovolacím (srov. a ) a že funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu občanský soud řád neupravuje.

Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. , věta první ). Řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2001, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 7, ročník 2001, pod číslem 85, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 7, ročník 2002, pod číslem 139).

Nejvyšší soud proto řízení o „odvolání,“ které shora uvedenou vadou trpí, podle ustanovení zastavil.

Dlužno dodat, že i kdyby bylo lze podání žalovaného (přes jeho obsah) posoudit jako dovolání, nezbylo by než je zastavit podle ustanovení a , neboť žalovaný nesplnil podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení ( ) a tento nedostatek nebyl odstraněn ani k výzvě soudu prvního stupně ze dne 3. srpna 2013.

O náhradě nákladů řízení o „odvolání“ žalovaného Nejvyšší soud rozhodl na základě ustanovení , a věty první ; žalobkyni, která by měla právo na náhradu nákladů v tomto řízení vynaložených, podle obsahu spisu takové náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. listopadu 2013

JUDr. Pavel P ř í h o d a

předseda senátu