Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Nd 283/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně PhDr.M. R.,bytem v P., zastoupené JUDr. Vlastimilem Trojanem, advokátem se sídlem v Praze 10, Daliborova 648/10, proti žalované České republice - Ministerstvu zahraničních věcí ČR, IČO: 45769851,se sídlem v Praze 1, Loretánské náměstí 101/5, zastoupené JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 21, o návrhu na vyloučení soudců Nejvyššího soudu, takto:Soudci Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Ljubomír Drápal, JUDr. Zdeněk Novotný a JUDr. Mojmír Putna nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í:

Žalobkyně podala dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2011, č. j. -120. V dovolání vznesla námitku podjatosti soudců senátu Nejvyššího soudu, který má o jejím dovolání rozhodovat, JUDr. Ljubomíra Drápala, JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny. Pochybnosti opírá o to, že bývalý ředitel pracovněprávního odboru žalované JUDr. Bohuslav Kahle je v kontaktu se členy uvedeného senátu na pracovišti katedry pracovního práva a práva sociálního zabezpečení Právnické fakulty Univerzity Karlovy a ředitel této katedry, prof. JUDr. Miroslav Bělina, jenž sdílí na právnické fakultě kancelář přímo s JUDr. Ljubomírem Drápalem, právně zastupoval žalovanou v soudním sporu o neplatnost výpovědi z pracovního poměru z roku 2003, ve kterém byla žalobkyně účastnicí. Žalobkyně se obává, že její soudní záležitosti mohou být koordinovány skupinou, která může plnit určité zadání v její neprospěch.

JUDr. Ljubomír Drápal se k námitce podjatosti vyjádřil tak, že nemá k účastníkům, jejich zástupcům a k věci žádný vztah, který by byl významný z pohledu („“). JUDr. Bohuslava Kahleho zná pouze z odborných kontaktů, žádné osobní vztahy s ním neudržuje ani neudržoval a rovněž s ním nikdy nehovořil o sporech, v nichž žalobkyně byla účastnicí. S bývalým vedoucím katedry pracovního práva a sociálního zabezpečení na Právnické fakultě Univerzity Karlovy prof. JUDr. Miroslavem Bělinou sdílí v budově fakulty společnou kancelář. Není mu však nic známo o tom, že by v minulosti poskytoval nějaké právní služby žalované a o sporech mezi účastníky s ním nikdy nemluvil.

JUDr. Zdeněk Novotný se k námitce podjatosti vyjádřil tak, že nemá žádný vztah k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům. JUDr. Bohuslava Kahleho zná pouze jako jednoho z účastníků každoročně pořádané mezinárodní vědecké konference „Pracovní právo“. Při jiných příležitostech se s ním nepotkal.

JUDr. Mojmír Putna se k námitce podjatosti vyjádřil tak, že nemá žádný osobní vztah k účastníkům, jejich zástupcům ani k věci. JUDr. Bohuslava Kahleho zná pouze z odborných kontaktů (každoroční vědecká konference „Pracovní právo“) a jinak s ním kontakty neudržuje a o této věci s ním nikdy nehovořil.

Návrh na vyloučení uvedených soudců z projednání a rozhodnutí věci sp. zn. není opodstatněný.

Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

Podle věty druhé o vyloučení soudců nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.

Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. ), jemuž zaroveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu přichází i vztah ekonomické závislosti (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2001, sp. zn. ).

Nejvyšší soud též konstatoval, že vztahy mezi soudci nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec nemají samy o sobě povahu důvodů pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci, jestliže tyto vztahy spočívají pouze v tom, že se soudci navzájem znají nebo jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném soudu, v tomtéž oddělení či senátě (usnesení ze dne 9. 5. 2001, sp. zn. ). Toto pravidlo lze vztáhnout i na vztahy mezi soudci a jinými osobami činnými v oblasti právní praxe či teorie; jen v případě, že by tyto vztahy překročily běžný profesionální rámec a staly by se osobními (zejména přátelskými či naopak nepřátelskými), bylo by nutno uvažovat o podjatosti soudce. Tento přístup odpovídá ustálené a nezpochybněné praxi, zejména na okresních soudech, kde se soudci, advokáti i státní zástupci zpravidla osobně znají, to však není důvod k jejich vyloučení pro podjatost. „Důvodem pro vyloučení soudce ovšem není bez dalšího okolnost, že – jak se někdy namítá – soudce „zná“ advokáta, který účastníka zastupuje, neboť je vyloučeno, aby se soudce a advokát v průběhu dlouhodobého působení v obvodu téhož soudu vůbec neznali; musí se však jednat o vztah, který zůstává v profesionální společenské rovině“ (. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009, díl I., výklad k ). Obdobné pravidlo je třeba uplatnit v případech běžných kontaktů s účastníky odborných konferencí a seminářů.

„Skutečnost, že soudce byl v minulosti zaměstnancem účastníka řízení, popřípadě jeho právního předchůdce, nezakládá sama o sobě jeho poměr k účastníkovi, který by měl za následek pochybnost o jeho nepodjatosti“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 1999, sp. zn. ).

Dovolatelka netvrdí, že osoby, kvůli nimž by soudci senátu č. 21 měli být vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, u žalovaného nyní působí (má jít o minulé vztahy). Již z tohoto důvodu nejsou zmínění soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci pro vztah s JUDr. Bohuslavem Kahlem. Prof. JUDr. Miroslav Bělina měl stát zastupovat podle tvrzení dovolatelky v řízení o neplatnost výpovědi z roku 2003; z této okolnosti samotné nelze dovodit, že by – i v případě, že by měl s některým ze soudců přátelský vztah – byla tato již minulá skutečnost důvodem pochybovat o nepodjatosti soudce. Zastupování státu v soudním řízení jistě neprobíhá na základě citových vazeb zástupce ke státu, které by mohly přetrvávat i po skončení zastupování a vyvolat zájem na ovlivňování řízení.

Ze shora uvedené judikatury, kterou lze obdobně použít i v této věci, vyplývá, že samotná známost soudců s osobami z odborné veřejnosti, např. ze společné účasti na odborných seminářích, ještě neznamená, že by tu byl důvod pochybovat o nepodjatosti soudce; platí to, co bylo shora řečeno o vztazích soudců, advokátů a státních zástupců. Důvod k pochybnostem by tu byl jen tehdy, kdyby tyto vztahy překročily běžný profesionální rámec a staly by se osobními; to však dovolatelka netvrdí a ani soudci, kterých se námitka týká, nic takového neuvádějí. Proto ani skutečnost, že JUDr. Ljubomír Drápal sdílí na právnické fakultě kancelář s prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, neznamená, že by tu byl důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Na právnické fakultě působí jen externě, nebyl tvrzen ani prokázán nějaký bližší osobní vztah k prof. JUDr. Miroslavu Bělinovi, který ostatně v tomto řízení žalovanou nezastupuje, a není tak zřejmé, jaký by mohl mít na výsledku řízení zájem.

Protože v posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti soudců senátu Nejvyššího soudu, který má o jejím dovolání rozhodovat, JUDr. Ljubomíra Drápala, JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny, Nejvyšší soud České republiky podle v senátě č. 22 rozhodl, že tito soudci nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci, vedené u tohoto soudu pod sp. zn. .

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. listopadu 2013

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu