Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
7950876ADC2C4630C1257C3600456FCB.html
HTML · 11.76 KB
No categories available
22 Cdo 3533/2013
22 Cdo 3533/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce CORSAIR (Luxembourg) No 11 S.A., se sídlem v Luxembourg L-1115, Boulevard Konrad Adenauer 2, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 259/55, proti žalovaným: 1)L. K., zastoupené Mgr. Petrem Řehákem, advokátem se sídlem v Praze1 – Malé straně, Újezd 409/19 a 2) B. S., o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 4 C 195/2008 , o dovolání žalované 1) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2012, č. j. 30 Co 471/2012 -359, takto:
I. Dovolání se odmítá.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243c odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ):
Krajský soud v Praze v průběhu odvolacího řízení ve věci vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 4 C 195/2008 , usnesením ze dne 19. listopadu 2012, č. j. 30 Co 471/2012 -359, přerušil řízení do doby pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 Cm 52/2012 .
Proti usnesení o přerušení řízení podala žalovaná 1) dovolání, v němž uplatnila přípustnost dovolání podle § 239 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. o. s. ř.
Žalobce ani žalovaný 2) se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř. “), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7 a Čl. VII. zákona č. 404/2012 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních § 238 , § 238a a § 239 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž v posléze zmíněném ustanovení jsou obsažena tzv. usnesení nemeritorní povahy, jejichž výčet je taxativní. Jiná, než zde vyjmenovaná usnesení, tedy napadnout dovoláním nelze. Usnesení o přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. však v tomto výčtu uvedeno není (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2009, sp. zn. 29 Cdo 5153/2008 , publikované na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ).
Nejvyšší soud proto dovolání žalované 1) podle ustanovení § 241b odst. 2 ve spojení s § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5 , § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a skutečnosti, že ostatním účastníkům řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by měli právo, nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. listopadu 2013
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc. předseda senátu