Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1885/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, PhD., a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci žalobkyň a) M. D., b) nezl. N. D. a c) nezl. K. D., obě nezletilé zastoupené matkou M. D., všechny žalobkyně zastoupeny JUDr. Josefem Holubem, advokátem se sídlem v Kladně, Kleinerova 24, proti žalovanému R. P., zastoupenému Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem se sídlem v Kladně, Starosty Pavla 40, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. prosince 2012, č.j. -142, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

Stručné odůvodnění( ) :

Žalobou na ochranu osobnosti se žalobkyně domáhaly náhrady nemajetkové újmy v penězích za protiprávní zásah způsobený smrtí R. D. při dopravní nehodě způsobené žalovaným.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. března 2011, č.j. -80, ve znění opravného usnesení ze dne 29. června 2012, č.j. -124, výrokem I. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni M. D. částku 250.000,- Kč, a zamítl žalobu co do částky 50.000,- Kč. Výrokem II. uložil žalovanému zaplatit nezl. žalobkyni N. D. částku 150.000,- Kč, a zamítl žalobu co do částky 250.000,- Kč. Výrokem III. uložil žalovanému zaplatit nezl. žalobkyni K. D. částku 150.000,- Kč a co do částky 250.000,- Kč žalobu zamítl. Výroky IV. a V. rozhodl o náhradě nákladů řízení a zaplacení soudního poplatku.Soud prvního stupně dospěl k závěru, že za dopravní nehodu a její následky odpovídá žalovaný (který byl uznán vinným na této nehodě rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 10. dubna 2008, č.j. -160, jehož součástí je i konstatování, že zemřelý R. D. nebyl připoután v době nehody). Žalovaný tak neoprávněně zasáhl do práva na soukromí a rodinný život žalobkyň. Při úvaze o výši náhrady nemajetkové újmy podle (dále jen „obč. zák.“) soud prvního stupně odkázal na obdobné případy, zohlednil zdravotní poměry matky a kvalitu příbuzenských vztahů a považoval za přiměřenou náhradu nemajetkové újmy ve výši uvedené ve výroku.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. prosince 2012, č.j. -142, výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujících výrocích I., II. a III. ve věci samé a ve výroku V. o soudním poplatku podle (dále jen „“) potvrdil. Výrokem II. změnil výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně týkající se nákladů řízení před soudem prvního stupně a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení odvolacího soudu. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním i právním posouzení věci soudem prvního stupně. Konstatoval, že při aplikaci ustanovení a násl. obč. zák. je nutno vycházet z toho, že jednání žalovaného bylo rozsudkem Okresního soudu v Kladně kvalifikováno jako trestný čin ublížení na zdraví podle a 2 trestního zákona, a že tím došlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobkyň, konkrétně do jejich práva na soukromí, jehož součástí je i rodinný život. Ten byl v důsledku úmrtí manžela a otce zcela nereparovatelným způsobem narušen. Uvedl, že soud prvního stupně správně přihlédl při určení výše náhrady nemajetkové újmy ke všem okolnostem daného případu a přiznané částky jednotlivým žalobkyním shledal přiměřené.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalovaného dne 25. ledna 2013 a právní moci nabyl téhož dne.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dne 25. března 2013 včasné dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení Uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení , neboť se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá nesprávné posouzení otázek příčinné souvislosti mezi způsobeným zásahem do osobnostních práv žalobkyň a jednáním žalovaného a absenci zohlednění majetkových poměrů žalovaného při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění v penězích. Brání se tvrzením, že bezprostředně nezapříčinil smrt manžela a otce žalobkyň, neboť usmrcený nepoužil bezpečnostní pás. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

K dovolání žalovaného se vyjádřily žalobkyně podáním ze dne 28. května 2013 a navrhly jeho odmítnutí, případně zamítnutí.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného do 31. prosince 2012. Dále připomíná, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona (současně se odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. , kterým bylo toto ustanovení zrušeno, avšak s účinností ke dni 31. prosince 2012), neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Závěry vyjádřené v rozhodnutí odvolacího soudu zcela odpovídají judikatuře Nejvyššího soudu (srovnej např. rozsudky tohoto soudu ze dne 28. února 2005, sp.zn. , resp. ze dne 29. června 2000, sp. zn. , aj., které jsou přístupné na www.nsoud.cz). Odvolací soud se přitom nedostal do jakýchkoli případných interpretačních obtíží. Současně je nutno zmínit skutečnost, že z obsahu dovolání je současně zřejmé ( ), že dovolatel mimo jiné nepřípustně uplatnil dovolací důvod ve smyslu , jehož prostřednictvím přípustnost dovolání založit nelze, neboť - jak již bylo uvedeno - podle , věty za středníkem , se k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a nepřihlíží.

Polemizuje-li dovolatel v podaném dovolání s právním posouzením věci odvolacím soudem (dovolací důvod ve smyslu ustanovení ), pak Nejvyšší soud ČR ve své rozhodovací praxi konstantně zaujímá právní názor, že přípustnost tzv. nenárokového dovolání [ ] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neoznačí-li dovolatel v dovolání takovou otázku (tj. otázku, které by byla podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci) nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. , jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, a dále publikované (s citovanou právní větou) v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. 5042] nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2012, sp.zn. , přístupné na www.nsoud.cz.]. Podané dovolání pak takovou konkrétní právní otázku, která by v souvislosti s aplikací ustanovení ásl. obč. zák. činila napadené rozhodnutí po právní stránce zásadně právně významným, fakticky neuvádí. Dovolatel neformuluje takovou právní otázku, která by dovolacím soudem dosud nebyla vyřešena nebo by měla být řešena jinak a jejíž řešení by v dané věci bylo relevantní. Neuvedl ani (žádné) konkrétní rozhodnutí, ve kterém by pro napadené rozhodnutí podstatná právní otázka byla řešena soudy rozdílně.

Jestliže tedy nejsou dány předpoklady pro to, aby napadený rozsudek byl kvalifikován jako rozhodnutí mající po právní stránce zásadní význam, takže není možno shledat ani přípustnost tohoto dovolání podle ustanovení , Nejvyšší soud ČR proto dovolání odmítl jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona. Rozhodoval, aniž nařídil jednání ( odst. l věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a , když v dovolacím řízení žalobkyním vznikly účelně vynaložené náklady spojené s jejich zastoupením advokátem, v souvislosti s jedním úkonem právní služby (sepis vyjádření k dovolání). , kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení a kterou byla původně změněna , byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Odměna u každé z žalobkyň v částce 2.480,- Kč byla stanovena podle , , 9 odst. 4 písm. a), a vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění vyhl. č. , kterou se mění (srov. Čl. II vyhl. č. ). Žalobkyním dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle , ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 2.780,- Kč. Žalovaným rovněž náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21% podle , tj. 583,80,- Kč. Celková výše nákladů dovolacího řízení u každé z žalobkyň tak činí 3.363,80 Kč, což odpovídá při zastoupení všech tří částce 10.091,40 Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. listopadu 2013

JUDr. Pavel Pavlík

předseda senátu