Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2730/2013

22 Cdo 2730/2013

U S N E S E N Í

R. G. F.,

M. F.,

zastoupené Mgr. et Mgr. Petrou Harantovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Palackého 389/7, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. dubna 2013, č. j. -584, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Plzeň-jih (dále jen ,,soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. února 2012, č. j. -551, ve výroku I. z věcí, které měli účastníci ve společném jmění manželů, přikázal do podílového spoluvlastnictví účastníků každému jednou ideální polovinou nemovitosti, a to budovy na parc. č. st. 6/1, č. p. 33 na parc. č. st. 6/2, č. p. 63 na parc. č. st. 6/4 a pozemky parc. č. st. 6/1, parc. č. st. 6/2, parc. č. st. 6/4 a parc. č. 30/1, vše v obci D., k. ú. V. Ú., zapsané u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Plzeň na listu vlastnictví č. 1432. Ve výroku II. rozhodl o povinnosti žalobkyně převzít k úhradě zůstatek úvěru poskytnutého žalované Raiffaisen Bank, a. s. na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 403513, uzavřené 23. 9. 2005, jehož výše činila k 23. 4. 2007 částku 77.002,12 Kč, zůstatek úvěru poskytnutého žalované Českou spořitelnou, a. s. na základě smlouvy o úvěru č. 3237481803, uzavřené 9. 3. 2007, jehož výše činila k 23. 4. 2007 částku 99.602,99 Kč, zůstatek úvěru ze stavebního spoření poskytnutého žalované Českou spořitelnou, a. s. na základě smlouvy o úvěru ze stavebního spoření č. 66374419, uzavřené 4. 10. 2005, jehož výše činila k 23. 4. 2007 částku 50.951,40 Kč, zůstatek na sporožirovém účtu žalované u České spořitelny, a. s., č. ú.: 494706053/0800, jehož výše činila k 23. 4. 2007 částku 18.114,85 Kč a zůstatek na kartovém účtu žalované u České spořitelny, a. s., č. 5119-144876124, jehož výše činila k 23. 4. 2007 částku 25.412,57 Kč. Ve výrocích III. až VI. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 18. dubna 2013, č. j. -584, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil, ve výroku II. změnil rozsudek soudu prvního stupně pouze tak, že výrok zrušil. Dále znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v a domnívá se, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Jako důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci ve smyslu Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc aby vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 18. dubna 2013, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalované podle ve znění účinném od 1. ledna 2013.

Podle (dále jen „ “) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Dovolatelka v dané věci nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu až 238a Podle dovolatelky je přípustnost dovolání dána tím, že „napadené rozhodnutí má ve věci samé (správně „spočívá“ – poznámka Nejvyššího soudu) na nesprávném právním posouzení věci“.Nesprávné právní posouzení věci je všakve smyslu zákonným dovolacím důvodem, nikoliv předpokladem přípustnosti dovolání. Dovolatelka netvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ). Nevymezuje tedy žádný zákonem specifikovaný předpoklad přípustnosti dovolání, a dovolání proto trpí vadami ( ).

Dovolatelka řádně nevymezuje ani dovolací důvod. Tvrdí sice, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, ve skutečnosti však podrobuje kritice skutková zjištění, z nichž nalézací soudy při svém rozhodování vycházely. Obsah dovolacích námitek tvoří především nesouhlas se závěrem odvolacího soudu o tom, že dovolatelka neprokázala, že by vypořádávané nemovitosti nabyla za majetek náležející do jejího výlučného vlastnictví. Těmito námitkami však dovolatelka vystihuje nepřípustnou polemiku se skutkovým zjištěním, neboť zpochybnění skutkových závěrů nepředstavuje způsobilý dovolací důvod, který by bylo možné v dané věci uplatnit ( ).

Domnívá-li se dále dovolatelka, že vypořádávané nemovitosti nabyla do svého výlučného vlastnictví proto, že to odpovídalo shodné vůli účastníků, vyplývající z obsahu kupní smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene, odkazuje dovolací soud na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. července 2008, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 6297, ve kterém Nejvyšší soud uvedl, že zákon preferuje společné jmění manželů před jejich oddělenými majetky. Tam, kde jsou dány zákonné předpoklady pro zařazení věci do společného jmění (§ 143 obč. zák.), mohou věc manželé učinit předmětem výlučného majetku jen způsobem stanoveným zákonem, tedy zejména zúžením společného jmění (§ 143a obč. zák.); k takové modifikaci je třeba notářského zápisu. Pouhá shodná vůle nabýt věc do výlučného majetku nemůže věc ze společného jmění vyloučit. Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy v tomto směru v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle odmítl.

V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. listopadu 2013

Mgr. Michal K r á l í k, Ph.D.

předseda senátu