Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2998/2013

U S N E S E N Í

M. Š.

JUDr. L. T. A., Ph.D.

, zastoupené JUDr. Janem Teskou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1071/17, o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. prosince 2012, č. j. -227, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jana Tesky, advokáta se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1071/17.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Úvodem Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) předesílá, že vzhledem k době vydání dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – (dále již „“) ve znění účinném do 31. prosince 2012; vzhledem však k tomu, že ustanovení bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky (dále již „Ústavní soud“) ze dne 28. února 2012, sp. zn. (všechna zde uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti k dispozici na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz, zatímco rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou zase veřejnosti k dispozici na internetových stránkách tohoto soudu http://nsoud.cz) uplynutím dne 31. prosince 2012, přičemž dovolání v této věci bylo podáno 5. června 2013, bylo nezbytné otázku přípustnosti dovolání posuzovat již ve smyslu novelizovaného (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. 1572/11).

Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále již „odvolací soud“) ze dne 10. prosince 2012, č. j. -227, není přípustné podle , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, která zaujala a odůvodnila následující právní závěry:

„Zanechal-li zůstavitel více dědiců, projevuje se stav, jaký tu vzniká v době od smrti zůstavitele až do pravomocného rozhodnutí soudu o dědictví, také v jejich vzájemných vztazích k majetku patřícímu do dědictví. Musí být vzato v úvahu, že rozhodnutí soudu o dědictví má sice účinky ke dni smrti zůstavitele, že však do právní moci rozhodnutí o dědictví není jisté, jak budou jejich práva a povinnosti k dědictví upraveny. Uvedený \zvláštní\ vztah dědiců k zůstavitelově majetku má mimo jiné za následek, že až do právní moci usnesení soudu o dědictví jsou dědici považováni za vlastníky celého majetku patřícího do dědictví (všech věcí a majetkových práv zůstavitele) a že z právních úkonů, týkajících se věcí nebo majetkových práv patřících do dědictví, jsou oprávněni a povinni vůči jiným osobám společně a nerozdílně, přičemž jejich dědický podíl vyjadřuje míru, jakou se navzájem podílejí na těchto právech a povinnostech. Ve sporech s jinými osobami, týkajících se věcí nebo majetkových práv patřících do dědictví, se uvedený vztah dědiců k zůstavitelově majetku projevuje tím, že mají postavení tzv. nerozlučných společníků ( ), neboť jde o taková společná práva a povinnosti, že se rozhodnutí ve sporu musí vztahovat na všechny dědice (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. listopadu 1999, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, pod číslem 67).

Určí-li žalobce okruh účastníků sporného řízení v návrhu na jeho zahájení ( ) odchylně od okruhu účastníků řízení o dědictví a jako žalované označí jen některého (některé) z nich, nemůže být žalobě vyhověno pro nedostatek věcné legitimace vyplývající z hmotného práva, neboť se řízení neúčastní všichni nerozluční společníci ( ) [srov. zprávu projednanou a schválenou občanskoprávním kolegiem bývalého Nejvyššího soudu ČSR dne 18. června 1982, Cpj 165/81, uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1982, pod číslem 49; též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. února 2004, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 70, ročník 2004, rozsudek ze dne 18. října 2007, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 66/2008, rozsudek ze dne 3. října 2007, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 70/2008, nebo rozsudek ze dne 26. srpna 2008, sp. zn. , a rozsudek ze dne 23. února 2010, sp. zn. ].“

Je třeba si také uvědomit, že nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení ( ). Jestliže se takového řízení některý z dědiců zůstavitele nezúčastnil, nemůže být vydaný rozsudek pro takového dědice závazný. Tento závěr lze uplatnit i ve sporu o určení neplatnosti převodní smlouvy, podle které dosud nebyl povolen vklad do katastru nemovitostí (a vkladové řízení bylo katastrálním úřadem do pravomocného skončení uvedeného soudního řízení přerušeno), neboť nelze vyloučit spor dalších dědiců, kteří by naopak mohli dovozovat zájem na určení, že zůstavitelem uzavřená převodní smlouva je platným právním úkonem. Již z tohoto pohledu je zřejmé, že zde ve smyslu absentuje naléhavý právní zájem jednoho z dědiců, aby se sám, anebo bez zažalování dalších dědiců, domáhal proti druhému účastníkovi předmětné převodní smlouvy určení její neplatnosti. Přitom platí, že podle konstantní judikatury nelze poučovací povinnost soudu rozšiřovat tak, aby překračovala rámec poučení o procesních právech a povinnostech účastníků a zasahovala do hmotného práva (tedy poučení v otázce věcné legitimace – k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 6. dubna 2004, sp. zn. , nebo z aktuální judikatury dovolacího soudu jeho rozsudek ze dne 7. května 2013, sp. zn. ).

Pokud žalobce v dovolání brojil proti rozhodnutí odvolacího soudu i na základě dalších dovolacích námitek, nemohla tato jeho argumentace, i kdyby byla jinak důvodná, mít vliv na věcnou správnost rozhodnutí odvolacího soudu a tedy i na závěr o nepřípustnosti tohoto dovolání z důvodu shora uvedeného. Přesto se dovolací soud nemůže ztotožnit se závěrem, jenž odvolací soud v napadaném rozsudku formuloval ve vztahu k usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 14. září 2011, č. j. -283, jímž došlo v právní věci žalobkyně Ing. H., proti žalovaným 1) L. W., 2) M. Š. (nynějšímu žalobci) a 3) P. Š., o určení vlastnictví, ke schválení smíru v tom znění, že vlastnicí id. 5/28 předmětného pozemku byla v den své smrti Z. Š., posledně bytem v U. H., zemřelá dne 26. dubna 2001. V této souvislosti dovolací soud (nad rozsah odůvodnění tohoto usnesení) ve stručnosti odkazuje na nálezy Ústavního soudu ze dne 27. srpna 2004, sp. zn. , a ze dne 10. července 2008, sp. zn. , jakož i na svou judikaturu (srov. např. rozsudky dovolacího soudu ze dne 14. října 2009, sp. zn. , ze dne 22. června 2011, sp. zn. , nebo ze dne 27. listopadu 2012, sp. zn. ).

Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího osudu Nejvyšší soud proto podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto, v důsledku čehož vzniklo žalované právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Nejvyšší soud přitom (níže cit. rozhodnutím velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia) zaujal právní názor, že po zrušení Ústavním soudem (nálezem ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , který je veřejnosti přístupný na webových stránkách http//:nalus.usoud.cz) se při rozhodování o náhradě nákladů řízení odměna za zastupování advokátem určí podle ve znění pozdějších předpisů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. ).

V tomto případě (vzhledem k zastoupení žalované advokátem) účelně vynaložené náklady žalované sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (její písemné vyjádření k dovolání), a to z tarifní odměny ve smyslu , , , , a vyhl. č. ve výši 3.100,- Kč, dále z jednoho paušálu hotových výdajů podle advokátního tarifu ve výši 300,- Kč, to vše ještě s připočtením částky 714,- Kč představující náhradu za 21 % DPH podle a 3 a , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 4.114,- Kč.

Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 4.114,- Kč je žalobce povinen zaplatit žalované k rukám jejího advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 6. listopadu 2013

JUDr. Pavel Vrcha

předseda senátu