Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3056/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, PhD., a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci žalobce T. K., zastoupeného JUDr. Milošem Vorlem, advokátem se sídlem v Liberci IV-Perštýn, Moskevská 637/16,proti žalovanému Městu Česká Lípa, se sídlem úřadu v České Lípě, náměstí T.G.Masaryka č. 1, zastoupenému Mgr. Petrem Trejbalem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Michalská č. 4,o náhradu škody ve výši 23.682,- Kč s příslušenstvím z odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem a o zaplacení 35.000,- Kč s příslušenstvím na přiměřeném zadostiučinění za majetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem,vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 25. dubna 2013, č.j. -165, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění( ):

Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 9. července 2012, č.j. -128, výrokem I. uložil žalovanému zaplatit žalobci úrok z prodlení z částky 14.019,- Kč, specifikovaný v tomto výroku, výrokem II. zamítl žalobu v rozsahu nároku na zaplacení částky 35.000,- Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 14.019,- Kč za den 18. 3. 2011, výrokem III. řízení zastavil v rozsahu nároku na zaplacení částky 6.680,71 Kč se zákonným úrokem z prodlením z této částky od 1. 9. 2009 do zaplacení a výrokem IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 25. dubna 2013, č.j. -165, výrokem I. potvrdil podle (dále jen „ “) rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ve výrocích II., III. a IV. Výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání. Jeho přípustnost opírá o ustanovení Je přesvědčen o existenci důvodu dovolání vymezeného v ustanovení Domnívá se, že na rozsudek odvolacího soudu nelze nahlížet jako na rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění celkově nepřevyšujícím 50.000,- Kč ( ), neboť uplatnil svým žalobním požadavkem nárok v celkové částce 58.682,50 Kč.

K dovolání se písemně vyjádřil zástupce žalovaného, který navrhl, aby bylo jako nepřípustné odmítnuto, eventuálně jako nedůvodné zamítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2013.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Ustanovení stanoví, že dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Podle ustanovení lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3).

Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. ( věta první ).

Dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne ( věta první ).

Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, byl jím potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím bylo rozhodnuto o částce 35.000,- Kč s příslušenstvím požadované žalobcem z důvodu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem ve smyslu ustanovení , jednak takto byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým z důvodu překážky věci rozsouzené bylo řízení zastaveno co do částky 6.680,71 Kč s příslušenstvím.

Je tedy zřejmé, že v prvém případě potvrzení výroku II. rozsudku soudu prvního stupně částka, která byla předmětem rozhodnutí odvolacího soudu nepřevýšila hranici 50.000,- Kč. Tato skutečnost odůvodňuje s ohledem na výše podotknuté odmítnutí dovolání v této části podle ustanovení věty první pro nepřípustnost.

V případě potvrzených výroků III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně dovolání neobsahuje jakékoliv zdůvodnění, a tedy nevyhovuje požadavkům na formulaci dovolání obsaženým ve zmíněném Protože pak s ohledem na ustanovení téhož zákona je nutno vzít v úvahu skutečnost, že lhůta k dovolání v této věci již uplynula, takže tento nedostatek již nelze odstranit, nezbylo, než i v této části toto dovolání odmítnout podle věta první

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a , když v dovolacím řízení žalovanému vznikly účelně vynaložené náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, v souvislosti s jedním úkonem právní služby (sepis vyjádření k dovolání). , kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení a kterou byla původně změněna , byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Odměna v částce 2.100,- Kč byla stanovena podle , , vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění vyhl. č. , kterou se mění (srov. Čl. II vyhl. č. ), neboť úkon byl učiněn po 1. lednu 2013. Žalovanému dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle , ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 2.400 Kč. Žalovanému rovněž náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle , tj. 504,- Kč. Celková výše nákladů dovolacího řízení tak činí 2.904,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 10. října 2013

JUDr. Pavel P a v l í k

předseda senátu