Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2904/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně J. Š., zastoupené Mgr. Pavlem Vinterem, advokátem se sídlem v Praze 10, V Olšinách 1667/10, proti žalovanému městu Františkovy Lázně, se sídlem ve Františkových Lázních, Nádražní 208/5, PSČ 351 01, identifikační číslo osoby 00 25 39 36, zastoupenému JUDr. Liborem Janků, advokátem se sídlem v Chebu, Mánesova 265/13, o zaplacení částky 2,939.253,46 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. října 2011, č. j. -190, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobkyně proti rozsudku označenému v záhlaví, jímž Krajský soud v Plzni potvrdil v zamítavém výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 22. listopadu 2010, č. j. -109, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení ve znění účinném do 31. prosince 2012 - dále též jen „ “ (srov. bod 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení o. s. ř, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Podle ustanovení věty první je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně jejich řešení zpochybnila.

Z hlediska námitek kritizujících závěr odvolacího soudu, podle něhož smlouva o nájmu nebytových prostor uzavřená mezi žalobkyní jako nájemkyní a žalovaným jako pronajímatelem 20. července 2005 je smlouvou o nájmu podle ustanovení a násl. (dále jen „obč. zák.“), z níž nevyplývá povinnost žalovaného hradit žalobkyni přiměřenou odměnu a náklady na provoz veřejného WC a informačního centra, k němuž odvolací soud dospěl při výkladu obsahu smlouvy za použití výkladových pravidel určených ustanovením obč. zák. a obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), je zřejmé, že dovolatelka nevymezuje žádnou otázku zásadního právního významu ve smyslu ustanovení , pro jejíž řešení by Nejvyšší soud mohl dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí. Postup odvolacího soudu při výkladu obsahu smlouvy je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Nejvyšší soud dovodil, že interpretace obsahu právního úkonu soudem podle ustanovení obch. zák. nemůže nahrazovat či měnit již učiněné projev vůle; použití zákonných výkladových pravidel směřuje pouze k tomu, aby obsah právního úkonu vyjádřeného slovy, který učinili účastníci ve vzájemné dohodě, byl vyložen v souladu se stavem, který existoval v době jejich smluvního ujednání. Současně zdůraznil (srov. např. usnesení ze dne 7. října 1998, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1999, pod číslem 30, nebo rozsudek ze dne 7. listopadu 2000, sp. zn. , in www.nsoud.cz), že výkladem lze pouze zjišťovat obsah právního úkonu, nelze jím však projev vůle doplňovat. Správnost právního závěru o tom, že smlouva je nejen svým označením, ale i obsahem smlouvou o nájmu, a nikoli smlouvou mandátní nebo smíšenou, pak dovolatelka zpochybňuje prostřednictvím polemiky se skutkovými závěry, z nichž pro ni nepříznivé právní posouzení vychází. Dovolatelka předkládá svou verzi skutkového stavu věci, odlišnou od skutkových zjištění a skutkových závěrů odvolacího soudu (uvádí, co považuje, na rozdíl od odvolacího soudu, za prokázané), a právní závěry na ní založené poměřuje s kritizovaným právním posouzením odvolacího soudu. Okolnosti uplatněné dovolacím důvodem stanoveným v (tj. že rozhodnutí odvolacího soudu nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), pod který je možno výhrady proti zjištěnému skutkovému stavu věci z hlediska jejich obsahu podřadit, však podle ustanovení části věty za středníkem závěr o přípustnosti dovolání podle ustanovení založit nemohou.

Zpochybňuje-li dovolatelka věcnou příslušnost okresního soudu na základě tvrzení, že provozování informačního centra a veřejného WC představuje zajišťování veřejných potřeb ve smyslu ustanovení obch. zák.,a namítá-li, že soud prvního stupně vycházel z tzv. souhrnného zjištění (tedy nepostupoval při hodnocení důkazů řádně podle ustanovení ), a odvolací soud jeho skutkové závěry převzal, pak vytýká odvolacímu soudu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a uplatňuje tudíž dovolací důvod stanovený v Dovolatelka patrně přehlédla, že k okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem, jak je v ustanovení ve znění účinném od 1. července 2009 výslovně uvedeno, při posouzení zásadního právního významu napadeného rozhodnutí přihlédnout nelze. O situaci, kdy námitka procesní vady zahrnuje právní otázku a je tak odrazem střetu o výklad normy procesního práva, čímž by byl uplatněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle ustanovení , tu nepochybně nejde. Dovolatelka v rámci námitky procesních vad žádnou otázku zásadního právního významu nevymezila (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. , in www.usoud.cz, stanovící požadavek, aby právní otázka procesní povahy byla v dovolání zřetelně formulována). Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že o věcné příslušnosti Okresního soudu v Chebu jako soudu prvního stupně rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. června 2009, č. j. -18, které nabylo právní moci dne 30. července 2009, přičemž příslušnost, jež byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu, již není možné přezkoumávat (srov. ustanovení v návaznosti na ustanovení a 7 ).

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tím přípustnost dovolání podle ustanovení neotvírá ani výhrada, že odvolací soud nesprávně posoudil námitku podjatosti soudkyně Okresního soudu v Chebu JUDr. Anny Grimové jako nedůvodnou, neboť jde o zmatečnostní vadu řízení. K nápravě zmatečnostní vady je určena žaloba pro zmatečnost (srov. a odst. 3 ), a proto zmatečnostní vady nemohou založit přípustnost dovolání podle ustanovení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Otázku zásadního právního významu dovolatelka nezformulovala ani ohledně další vytýkané vady řízení, namítá-li, že odvolací soud se nevypořádal se všemi jejími odvolacími námitkami, a jeho rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné. Podle ustálené judikatury je soud povinen uvést důvody pro své rozhodnutí, avšak tato povinnost nemůže být chápána jako příkaz předložit detailní odpověď na každý argument; rozsah této povinnosti se může lišit podle povahy rozhodnutí a její splnění může být hodnoceno pouze ve světle konkrétních okolností případu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 11. června 2009, sp. zn. , in www.usoud.cz).

Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení a proti výroku o nákladech řízení není přípustné podle žádného ustanovení (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a Žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalovanému účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají [s ohledem na zrušení , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, k němuž došlo - s účinností od 7. května 2013 - nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. ] ze sazby mimosmluvní odměny za zastupování advokátem v částce 20.360,- Kč podle ustanovení věty první, , bodu 6. a , ve znění pozdějších předpisů, z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle téže vyhlášky a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 4.276,- Kč podle

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 31. října 2013

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu