Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 1195/2013

7 Tdo 1195/2013-18

U S N E S E N Í

L. F.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. F.

odmítá

.

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 1. 11. 2012, sp. zn. , byl obviněný L. F. uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a odsouzen podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři roky s tím, že pro výkon trestu byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Namítl, že Krajský soud v Plzni rozhodl ve veřejném zasedání, které konal v jeho nepřítomnosti, ačkoli svou nepřítomnost omluvil a doložil lékařským potvrzením o pracovní neschopnosti. Uvedl, že měl „eminentní zájem“ zúčastnit se veřejného zasedání, v němž chtěl uvést nové skutečnosti. Poukázal na to, že Krajský soud v Plzni považoval jeho účast za nutnou, což dal najevo tím, že ho předvolal k veřejnému zasedání pod sankcí uložení pořádkové pokuty. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Plzni věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.

Obviněný sice vytkl, že Krajský soud v Plzni konal veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti, avšak neuvedl, které nebo která ustanovení tím měla být podle jeho názoru porušena.

Přítomnost osob při veřejném zasedání je obecně upravena v § 234 odst. 1, 2 tr. ř. Z těchto ustanovení nevyplývá nic ve vztahu k otázce přítomnosti obviněného. Přítomnost osob při veřejném zasedání odvolacího soudu je upravena v § 263 odst. 2, 3, 4 tr. ř. K přítomnosti obviněného se ale vztahuje jen ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř., z něhož vyplývá, že veřejné zasedání odvolacího soudu nelze konat v nepřítomnosti obviněného, jestliže je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, ledaže výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Aplikace tohoto ustanovení nepřicházela v posuzované věci v úvahu, protože v době konání veřejného zasedání obviněný nebyl ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody.

Jestliže jsou splněny obecné podmínky konání veřejného zasedání potud, že obviněný byl k veřejnému zasedání řádně a včas předvolán, resp. o něm vyrozuměn (§ 233 odst. 1, 2 tr. ř.), a zároveň nejde o případ, kdy obviněný je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, pak žádné ustanovení trestního řádu nebrání tomu, aby odvolací soud konal veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného. Důvod nepřítomnosti obviněného ani okolnost, zda se obviněný omluvil a zda nějak doložil důvod nepřítomnosti, nemají v tomto ohledu žádný význam. Z hlediska trestního řádu nejde o zákonná kritéria konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného.

K veřejnému zasedání konanému dne 30. 5. 2013 byl obviněný řádně a včas předvolán, neboť předvolání mu bylo dne 17. 5. 2013 doručeno do vlastních rukou. Tím byly splněny podmínky, za nichž Krajský soud v Plzni mohl konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného. Pokud takto Krajský soud v Plzni postupoval, neporušil žádné ustanovení trestního řádu. Nic na tom nemění okolnost, že obviněnému bylo doručeno předvolání k veřejnému zasedání, a nikoli jen vyrozumění o veřejném zasedání. Obecné ustanovení § 233 odst. 1 tr. ř. rozlišuje tyto dva způsoby obeslání osob k veřejnému zasedání podle hlediska, zda jejich osobní účast je či není nutná, avšak zvláštní ustanovení o přítomnosti osob při veřejném zasedání odvolacího soudu již na tuto diferenciaci nijak nenavazují a otázku přítomnosti či nepřítomnosti obviněného upravují jednotně, tj. způsobem, který se vztahuje jak k předvolání, tak k vyrozumění. Ze samotné skutečnosti, že Krajský soud v Plzni doručil obviněnému předvolání k veřejnému zasedání, tedy nelze vyvozovat nemožnost konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného.

Za tohoto stavu vyvstává jen otázka, zda konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného nebylo porušením ústavně garantovaného práva na projednání věci v jeho přítomnosti ( d). V posuzované věci ovšem k ničemu takovému nedošlo.

O porušení uvedeného práva by šlo zejména za předpokladu, že by obviněný měl přijatelný vážný důvod k nepřítomnosti ve veřejném zasedání, že by tento důvod věrohodně doložil a že by dal jasně najevo, že se chce veřejného zasedání zúčastnit.

Obviněný dne 29. 5. 2013 ve 13,45 hodin do podatelny Krajského soudu v Plzni odevzdal, resp. nechal odevzdat u adresovanou tomuto soudu s textem „Omluva z jednání na den 30. 5. 2013 č. j. “ a s podpisem. K tomu byla jako příloha připojena kopie rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, které bylo vystaveno dne 29. 5. 2013 a podle kterého byl obviněný neschopen práce od 27. 5. 2013 s tím, že příští ošetření nebo kontrola byla stanovena na 5. 6. 2013. Obsah těchto písemností lze interpretovat jen tak, že obviněný jimi omluvil svou nepřítomnost při veřejném zasedání. Rozhodně však z nich nevyplývá, že obviněný se fakticky nemohl dostavit k veřejnému zasedání a že se ho chtěl zúčastnit.

Krajský soud v Plzni měl pochybnost o důvodnosti omluvy obviněného, neboť ten postupoval v podstatě stejně již po prvním nařízení veřejného zasedání na 2. 5. 2013 od 13,40 hodin. Tohoto dne v 9,00 hodin obviněný rovněž odevzdal do podatelny Krajského soudu v Plzni u adresovanou tomuto soudu ke sp. zn. s textem „Omluva z jednání 2. 5. 2013 F. L.“ a s přílohou, kterou představovala kopie rozhodnutí dočasné pracovní neschopnosti vystaveného dne 2. 5. 2013. Nápadné bylo to, že každé z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti vystavila jiná praktická lékařka. Krajský soud v Plzni dotazem na praktickou lékařku, která dne 2. 5. 2013 vystavila první rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, zjistil, že obviněný se nedostavil ke kontrole, místo něho přišla jiná osoba, která lékařce sdělila, že obviněný nemůže chodit a že leží doma, a proto se lékařka sama dostavila dne 13. 5. 2013 a dne 14. 5. 2013 na dvě adresy bydliště obviněného, avšak nezastihla ho, vyhodnotila to jako porušení léčebného režimu, ukončila mu pracovní neschopnost a zrušila jeho registraci. Dotazem na praktickou lékařku, která dne 29. 5. 2013 vystavila druhé rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, Krajský soud v Plzni zjistil, že obviněný se u ní nechal nově registrovat a že lékařka „nemůže vyloučit, že (obviněný) není schopen dostavit se k veřejnému zasedání“. Nato si Krajský soud v Plzni ověřil dotazem u Centrální evidence vězňů, že obviněný není ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, a dotazem na příslušná obvodní oddělení Policie České republiky, že obviněný se nezdržuje na žádné z uváděných adres svého bydliště, zejména ne na adrese uvedené v rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. Tato zjištění Krajský soud v Plzni vyhodnotil tak, že ze strany obviněného jde o snahu zmařit konání veřejného zasedání, přikročil ke konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného a vysvětlil tento postup v odůvodnění napadeného usnesení.

Krajskému soudu v Plzni rozhodně nelze vytknout, že by svým postupem odňal obviněnému možnost zúčastnit se veřejného zasedání. Zjištěné skutečnosti jasně ukazují na to, že nepřítomnost obviněného při veřejném zasedání vyplývala výlučně z rozhodnutí samotného obviněného. Lze jen dodat, že právo na projednání věci ve vlastní přítomnosti neznamená, že obviněný musí být fyzicky přítomen všem úkonům prováděným v rámci řízení. Z tohoto hlediska je významné, že obviněný se zúčastnil hlavního líčení, v němž mu bylo umožněno prezentovat vlastní stanovisko k projednávané věci, vyjádřit se ke skutečnostem, které se mu kladly za vinu, i k důkazům a uplatnit příslušné návrhy. Ve stádiu odvolacího řízení nešlo o to, že by obviněný byl zbaven přístupu k soudu a možnosti vystupovat před soudem. Jeho právu na projednání věci ve vlastní přítomnosti bylo učiněno zadost tím, že mu účast při veřejném zasedání byla umožněna řádným a včasným obesláním. Ve veřejném zasedání byl proveden důkaz opisem z evidence Rejstříku trestů a jinak nebyly prováděny žádné nové důkazy nad rámec dokazování provedeného v hlavním líčení ani opakovány důkazy provedené předtím v hlavním líčení (přitom opis z evidence Rejstříku trestů nedoznal ve svém obsahu žádných změn oproti hlavnímu líčení).

Z toho vyplývá, že postup Krajského soudu v Plzni spočívající v konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného nebyl porušením ustanovení d.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Poučení

: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. října 2013

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec