Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 5434/2008

U S N E S E N Í

Synthesia, a.s.,

JUDr. J. M.

, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 5. srpna 2008, č. j. -116, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 5. 8. 2008, č. j. -116, potvrdil mezitímní rozsudek ze dne 11. 7. 2007, č. j. -92 (ve znění opravných usnesení), jímž Okresní soud v Pardubicích vyslovil, že nárok žalobkyně je co do základu opodstatněn. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že je důvodný nárok na náhradu škody způsobené žalobkyni žalovanou advokátkou při jejím zastupování na základě plné moci ve sporu, který proti žalobkyni vedl V. Č u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. (týkající se náhrady za užívání nemovitostí); žalovaná advokátka podala opožděně vyjádření k výzvě vydané soudem podle , čímž zavinila vydání rozsudku pro uznání podle , proti tomuto rozsudku nebrojila včasným odvoláním a opožděně žalobkyni informovala o nabytí právní moci uvedeného rozsudku. Žalobkyně tak přišla o možnost účinné procesní obrany, na základě které by dosáhla příznivějšího soudního rozhodnutí oproti stavu, kdy jí byla uložena povinnost plnění. Škoda spočívá v rozdílu mezi přisouzenou a zaplacenou úhradou za užívání pozemků a úhradou za užívání, která by odpovídala výměře skutečně užívaných pozemků, jež byla předmětem daného řízení. Soudy obou stupňů shodně dospěly k závěru, že byly naplněny všechny předpoklady objektivní odpovědnosti ve smyslu , o advokacii, včetně toho, že se žalovaná odpovědnosti nezprostila. Vznesená námitka promlčení nebyla shledána důvodnou, neboť subjektivní promlčecí lhůta nemohla začít běžet dříve než lhůta objektivní, která běžela od okamžiku, kdy se újma projevila v majetkové sféře poškozeného, t. j. ode dne zaplacení přisouzené částky.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , neboť nárok žalobkyně je podle jejího názoru promlčen, avšak soudy se touto námitkou nezabývaly nebo se jí zabývaly pouze okrajově. Dovolatelka odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , jehož závěry k počátku běhu subjektivní promlčecí doby jsou použitelné i pro právní posouzení této věci, a uvádí, že žalobkyně svůj nárok specifikovala až po podání žaloby, proto by se lhůta pro uplatnění nároku měla počítat až ode dne doplnění žalobního návrhu (nikoliv ode dne podání žaloby), tedy ode dne, kdy se žaloba stala určitou a způsobilou k projednání. Vytýká dále odvolacímu soudu, že se nezabýval otázkou důvodnosti nároku na náhradu škody, t. j. zda vůbec žalobkyně utrpěla újmu a zda byla původní žaloba proti ní důvodná. Dovolatelka nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a návazně s jejich právním závěrem, že zavinila opožděné podání vyjádření; tvrdí naopak, že žalobkyně nedoložila, kdy jí byl spis předán k vyřízení, zda upozornila na to, že ve věci nebyl činěn žádný úkon, a kdy končila lhůta pro vyjádření. Navrhla proto, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno v zákonné lhůtě ( ) účastníkem řízení s právnickým vzděláním ve smyslu , dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí postupoval dovolací soud podle dosavadních předpisů (t. j. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod 12, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).

Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž odvolací soud potvrdil mezitímní rozsudek soudu prvního stupně, kterým byl nárok žalobkyně shledán co do základu opodstatněným [nejde tak o přípustnost dovolání podle , b) ]; dovolání tak může být podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Námitkami, jejichž obsahem jsou nesprávná a neúplná skutková zjištění a nesprávné hodnocení provedených důkazů,

dovolatelka nezpochybňuje právní posouzení věci, nýbrž skutková zjištění soudů nižších instancí, na jejichž základě byla věc posouzena po právní stránce. Je tedy zřejmé, že uplatňuje dovolací důvod podle (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jímž přípustnost dovolání podle založit nelze; tento důvod je uplatnitelný pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle a b) Jde navíc o posouzení konkrétních okolností, typických pouze pro tento skutkově jedinečný případ vztahu právního zastoupení mezi účastníky, aniž by šlo o závěry způsobilé mít vliv na rozhodování jiných obdobných případů, proto ani z tohoto pohledu nelze dovozovat otázku zásadního právního významu, pro kterou by se otevírala přípustnost dovolání podle , odst. 3

(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. , publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1164 – dále též jen „Soubor“). Odkaz dovolatelky na rozhodnutí sp. zn. je nepřípadný, neboť řeší skutkově odlišnou situaci (zánik majetkového nároku klienta v důsledku procesního pochybení advokáta).

Poukazuje-li dovolatelka na to, že škodu nezavinila, opomíjí, že odpovědnost za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie je typem objektivní odpovědnosti bez zřetele na zavinění, která je založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. Nejedná se proto o nesprávné právní posouzení věci, jestliže se soudy otázkou zavinění nezabývaly.

Námitku promlčení pak odvolací soud vyřešil v souladu s konstantní judikaturou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2002, sp. zn. , Soubor C 1416) a své závěry v odůvodnění rozsudku náležitě vyložil včetně otázek běhu promlčecích dob podle obč. zák. Výhrady dovolatelky v tomto směru mají rovněž charakter námitek proti skutkovým zjištěním, na nichž jsou založeny závěry právní, ani ony tedy nemohou založit přípustnost dovolání podle

Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud ČR proto dovolání podle věty první a odmítl.

Dovolací soud nerozhodoval o nákladech dovolacího řízení, neboť rozhodnutím o dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti mezitímního rozsudku soudu prvního stupně se řízení nekončí a o všech dosavadních i dalších nákladech řízení tak bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. prosince 2010

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu