Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 864/2013

20 Cdo 864/2013

U S N E S E N Í

ANGLIA AUTO ACCESSORIES LIMITED,

1) M. J.

a

2) M. D.

, obou zastoupených JUDr. Oldřichem Navrátilem, advokátem se sídlem v Kyjově, Svatoborská 363, o zaplacení 94.690,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2011, č. j. -179, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se tzv. poddlužnickou žalobou domáhala na žalovaných zaplacení 94.690,- Kč s příslušenstvím. Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 12. 6. 2008, č. j. -117, žalobu zamítl a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů řízení žalovaným. Soud vyšel ze zjištění, že usnesením tohoto soudu ze dne 5. 3. 1999, č. j. E 2576/98-12, které nabylo právní moci dne 15. 10. 1999 (dále jen „usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí“), byl na návrh žalobkyně jako oprávněné nařízen výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky, a to pohledávky povinného KYJOVAN, výrobní družstvo invalidů (dále jen „povinný“), za žalovanými na úhradu nájemného, vyplývající ze smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 1. 1. 1998 (dále jen „původní nájemní smlouva“). Žalovaným bylo uloženo nevyplácet měsíční platby nájemného z původní nájemní smlouvy povinnému a poukazovat je žalobkyni. Žalovaní však tento příkaz nerespektovali a nájemné nadále hradili povinnému. Dne 3. 7. 2000 žalovaní uzavřeli novou nájemní smlouvu se Správou objektu DSŘ Kyjov, spol. s r.o. (dále jen „DSŘ Kyjov“), která na základě smlouvy o postoupení práv a povinností ze smluv z téhož dne vstoupila do práv a povinností povinného, a od tohoto dne žalovaní již platili nájemné DSŘ Kyjov. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2001, č.j. -266, byl na majetek povinného prohlášen konkurs. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že pohledávka žalobce je promlčena, neboť usnesením o nařízení výkonu rozhodnutí byla žalobkyni přikázána pohledávka v podobě nájemného z původní nájemní smlouvy. Splatnost nájemného za rok 1999 nastala nejpozději dne 31. 12. 1999 a splatnost pohledávek nájemného za období 1. 1. 2000 až 30. 3. 2001 nastala nejpozději dnem 31. 3. 2001. Žaloba byla soudu doručena dne 18. 5. 2004, tedy po uplynutí tříleté promlčení doby podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“), a protože žalovaní promlčení namítli, nárok žalobkyně je promlčen.

K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok I.), znovu rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok II.) a výrokem III. rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, a dospěl ke stejnému právnímu závěru, že nárok žalobkyně je promlčen, přičemž ale počátek běhu promlčecí doby určil okamžikem vyrozumění soudu o nabytí právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí žalovaným (dne 8. 9. 2000 a dne 28. 8. 2000). Protože žaloba byla soudu doručena dne 18. 5. 2004, stalo se tak po uplynutí tříleté promlčecí doby a to i s ohledem na to, že „Odvolací soud rovněž neshledal, že by snad námitka promlčení přednesená žalovanými byla v rozporu s dobrými mravy“. Současně uzavřel, že ani právní posouzení věci z titulu tvrzeného nároku žalobce na náhradu škody by nemohlo pro žalobce přinést příznivější procesní výsledek, a to právě v důsledku marného uplynutí promlčecí doby. Odkázal dále na odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. a .

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, ve kterém vytýká odvolacímu soudu, že

vůbec nezdůvodnil

, proč neshledal námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy, i když žalobkyně své důvody v odvolání řádně uvedla. Tím bylo porušeno právo žalobkyně na spravedlivý proces podle článku 36 d. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí pojí s otázkou, „zda porušení povinnosti poddlužníka podle a , stanovené v rozhodnutí soudu, vylučuje jeho dobrou víru a zda uplatněné námitky promlčení v obraně proti poddlužnické žalobě není v rozporu s dobrými mravy a to za situace, pokud se nadále podílí na uspokojení pohledávky dlužníka, a takto vyvolaný stav je z hlediska posouzení příčinné souvislosti k nastalé újmě oprávněného, skutečností dostatečně významnou“. Namítala dále, že se odvolací soud bezdůvodně odmítl zabývat nárokem uplatněným touto žalobou jako případnou škodou, která jí jednáním žalovaných vznikla. V doplnění dovolání ze dne 27. 4. 2012, které bylo soudu doručeno po uplynutí dovolací lhůty, která uplynula dne 13. 3. 2012 ( , , dále též jen „ “), žalobkyně upozornila na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. , v němž tento soud dospěl k odlišnému závěru „v otázce vyrozumění poddlužníků o právní moci usnesení o nařízení rozhodnutí, které mj. koresponduje s právními závěry žalobce před odvolacím soudem“. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc jim vrátil k dalšímu řízení.

Dovolací soud projednal a rozhodl o dovolání podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 a čl. II Přechodná ustanovení, bod 7 ).

Dovolání není přípustné.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek, kterým soud prvního stupně zamítl poddlužnickou žalobu, je dovolání přípustné za podmínek vymezených v nebo c) Protože použití ustanovení je vyloučeno, zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, , avšak podle nálezu ze dne 6. 3. 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné), podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek – je Nejvyšší soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Posouzením všech námitek v dovolání obsažených nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, ačkoliv dovolatelka otázku, s níž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, vymezuje.

Předně totiž žalobkyně namítá, že odvolací soud vůbec nezdůvodnil, proč nepovažoval uplatněnou námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy, vytýká tedy odvolacímu soudu, že v tomto směru je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Nedostatek odůvodnění právního posouzení věci odvolacím soudem je třeba podřadit pod dovolací důvod podle Tento dovolací důvod však přípustnost dovolání podle

písm.

c) nezakládá. Protože právě v rámci uplatněné námitky promlčení měl odvolací soud posoudit, zda její uplatnění není v rámci řízení o poddlužnické žalobě v rozporu s dobrými mravy, a jeho odůvodnění je nedostatečné, nemůže žalobkyní vymezená otázka činit napadené rozhodnutí po právní stránce zásadním.

Stejně tak námitku, že se odvolací soud nedostatečně zabýval posouzením uplatněného nároku jako případnou škodou, je třeba podřadit pod dovolací důvod podle

Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání ( věta první ) podle ustanovení věty první a odmítl.

Žalovaní měli v dovolacím řízení úspěch, a proto by měli podle , a věty první na jejich náhradu právo; žalovaným však prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok shora uvedený.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. října 2013

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph. D.

předsedkyně senátu