Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1403/2007

U S N E S E N Í

Ing. P. M.

Ing. L. Š.

, zastoupenému Mgr. Gabrielou Hájkovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, o povinnosti zdržet se užívání pozemku a umožnění vstupu na pozemek, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. října 2006, č. j. -164, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.550,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky Mgr. Gabriely Hájkové.

Stručné odůvodnění:

Podle čl. II. bodu 12 věty před středníkem , kterým se mění ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno 25. října 2006, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (dále „ “) a ve znění uvedené novely.

Podle v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Usnesením ze dne 6. září 2006, č. j. -152, Krajský soud v Hradci Králové připustil, aby na místo dosavadní žalobkyně H. M. do řízení vstoupil žalobce.

Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání původní žalobkyně H. M. rozsudkem ze dne 25. října 2006, č. j. -164, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové (dále „soud prvního stupně“) ze dne 23. září 2005, č. j. -131, ve výrocích pod body I. a II., jimiž byla zamítnuta žaloba na uložení povinnosti žalovanému „umožnit žalobkyni vydáním klíčů od vchodu v oplocení přístup na parcelu č. 233 – pozemku vedenému ve zjednodušené evidenci původního Pozemkového katastru v katastrálním území a obci N., zapsanému v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem v Hradci Králové na LV 724, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, a dále se zdržet užívání této parcely“, a rozhodnuto o nákladech řízení. Odvolací soud rozhodl také o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o a podle jeho obsahu ( ) uplatnil dovolací důvody uvedené v a odst. 3 Otázku zásadního právního významu spatřuje v posouzení, „zda je možné vydržet vlastnické právo k pozemku, jehož výměra dosahuje téměř 100% výměry pozemku původního“.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl, aby bylo odmítnuto, případně zamítnuto.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání je účastníkům znám, a dovolací soud proto na ně odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Protože dovolání podle je přípustné jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž byla přípustnost dovolání založena podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacího důvodu uvedeného v ; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování ( ). Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení.

Napadené rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší.

V dané věci se právní předchůdci žalovaného na základě postupní smlouvy z roku 1937 chopili držby části sousedního pozemku žalobce parc. č. 233 v k. ú. N., vedeného ve zjednodušené evidenci původ pozemkový katastr (PK), která byla zaměřena jako parc. č. 244/2, vedená v katastru nemovitostí (KN), o výměře 1564 m

2

, s tím, že se jedná o část jejich pozemku parc. č. 244 PK, který byl v roce 1940 rozdělen na parc. č. 244/1 PK, o výměře 16148 m

2

, a parc. č. 244/2 PK, o výměře 1730 m

2

. Dovolatel zpochybňuje názor odvolacího soudu, podle něhož šlo o držbu oprávněnou, a to s ohledem na výměry dotčených pozemků. Závěr odvolacího soudu o existenci dobré víry držitelů však odpovídá judikatuře dovolacího soudu.

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 8. března 2005, sp. zn. , publikovaném pod C 3670 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, uvedl, že „n

abyvatel nemovitosti, který se chopí držby části parcely, kterou nekoupil, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části. Nelze stanovit jednoznačné hledisko pro posouzení, jaký poměr ploch koupeného a skutečně drženého pozemku vylučuje dobrou víru nabyvatele o tom, že drží jen koupený pozemek; každý případ je třeba posoudit individuálně. Oprávněnou držbu nelze vyloučit ani v případě, že výměra drženého pozemku dosahuje až 50 % výměry pozemku koupeného, výjimečně i více (například půjde-li o pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu, nebo držitel byl do omylu uveden znalcem)“. Zároveň v rozsudku ze dne 15. června 2006, sp. zn.

, publikovaném pod C 4263 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, konstatoval, že „p

ři posuzování poměru drženého a skutečně koupeného pozemku za účelem zjištění, zda se držitelem oprávněným stal nabyvatel, který se ujal i držby části sousedního pozemku, jehož vlastnictví nenabyl, je třeba vycházet z poměru výměry všech na sebe navazujících nabytých parcel (tedy pozemku odděleného od sousedních částí vlastnickou hranicí, který může zahrnout více parcel) k výměře uchopené části cizího pozemku; nestačí vyjít jen z výměry parcely přiléhající k této části s pominutím výměry všech nabytých parcel“. Dovolatel se mylně domnívá, že z hlediska dobré víry právních předchůdců žalovaného je rozhodující porovnání výměr pozemků nově označených jako

parc. č. 244/2 KN, o výměře 1564 m

2

, a parc. č. 244/2 PK, o výměře 1730 m

2

. Odvolací soud svůj závěr o oprávněnosti držby právních předchůdců žalovaného založil na zjištění, že se sporného pozemku chopili jako části svého pozemku parc. č. 244 PK, jehož výměra jej podstatně převyšovala. Skutečnost, že byl pozemek parc. č. 244 PK později rozdělen je i s ohledem na uvedenou judikaturu dovolacího soudu nevýznamná, stejně jako okolnosti, které nastaly po vydržení 1. 1. 1961.

Žalobce dále výslovně napadl výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení; proti němu však není dovolání přípustné (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobce podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému vznikly náklady ( , , a ). Ty představují odměnu advokátky za vyjádření k dovolání podané podle , , , a a čl. II vyhl. č. ve výši 2.250,- Kč, paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle vyhl. č. a čl. II vyhl. č. a činí celkem 2.550,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z a

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 10. září 2009

JUDr. Marie Rezková

předsedkyně senátu