Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2246/2013

20 Cdo 2246/2013

U S N E S E N Í

O.K.V. Leasing, s.r.o.

M. M.

, zastoupené Mgr. Jitkou Chmelařovou, advokátkou se sídlem v Novém Městě na Moravě, Čapkova 1063, pro 17.540,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, ze dne 15. března 2012, č. j. - 81, a proti usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 28. listopadu 2011, č. j. - 74, takto:

I. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 28. listopadu 2011, č. j. - 74,

se zastavuje

.

II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, ze dne 15. března 2012, č. j. - 81,

se odmítá

.

Stručné odůvodnění ( ):

Krajský soud shora označeným usnesením potvrdil k odvolání povinné a jejího manžela usnesení ze dne 28. 11. 2011, č. j. - 74, jímž Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou zamítl návrh povinné na zastavení exekuce (nařízené usnesením téhož soudu ze dne 11. 3. 2010, č. j. - 11, podle rozhodčího nálezu Ing. Václava Brablce ze dne 13. 1. 2010, sp. zn. , k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 17.540,- Kč se specifikovaným smluvním úrokem z prodlení a úrokem z prodlení, dále pro náklady předcházejícího řízení ve výši 2.380,- Kč a 12.959,- Kč a pro náklady exekuce, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor Mgr. Petr Jaroš, Exekutorský úřad Chrudim). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že důvod k (částečnému) zastavení exekuce podle ve spojení s exekučního řádu není dán, neboť povinná na vymáhanou pohledávku vzniklou z úvěrové smlouvy plnila (podle předložených poštovních poukázek a pokladních dokladů ve výši 11.401,- Kč) v letech 2008 a 2009, tedy před vydáním exekučního titulu. K odvolacím námitkám povinné a jejího manžela, že soud prvního stupně se „nevypořádal s předložením smluv, které byly uzavřeny a nebyly stvrzeny podpisem povinné, a že je třeba zjistit, o jakou částku šlo“, uvedl, že taktéž tyto námitky byly uplatnitelné jen v nalézacím řízení před rozhodcem.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu a výslovně též proti usnesení soudu prvního stupně podala povinná dovolání (doplněné prostřednictvím soudem jí ustanovené zástupkyně), neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam a spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ve znění účinném do 31. 12. 2012]. Uvedla, že po nařízení exekuce jí pověřený soudní exekutor zaslal exekuční příkaz ze dne 20. 5. 2010, č. j. 129 EX 1160/10 - 9, kterým rozhodl o provedení exekuce srážkami ze mzdy jejího manžela F. M., přičemž jeho odvolání proti usnesení o nařízení exekuce bylo odmítnuto usnesením Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, ze dne 23. 7. 2010, č. j. - 35, byť odvolací soud v něm konstatoval, že mzda jejího manžela nemůže být exekucí postižena. Dále dovolatelka namítá, že soud prvního stupně jí nedal právo se k věci jakkoliv vyjádřit, že neprovedl žádné důkazy ohledně skutečnosti, že dlužná částka již byla uhrazena, že rozhodl pouze na základě důkazů předložených oprávněnou a podle jejího požadavku, že se nezabýval skutečností, že exekuční příkaz soudního exekutora nepřípustně postihuje mzdu jejího manžela, že nezkoumal, jaká částka byla tímto způsobem vymožena a kolik zbývá uhradit a že nepožadoval předložení úvěrových smluv. Současně poukázala na to, že obsah těchto smluv jí není znám, že oprávněnou o jejich zaslání opakovaně, ovšem bezvýsledně, žádala, na což upozornila i v návrhu na zastavení exekuce. Odvolacímu soudu pak vytýká, že přes uvedená pochybení usnesení soudu prvního stupně potvrdil, aniž zkoumal, zda je toto rozhodnutí řádně a dostatečně odůvodněno, že za situace, kdy proti exekučnímu příkazu není přípustný opravný prostředek, se měl návrhem na zastavení exekuce více zabývat a přezkoumat, zda soud prvního stupně provedl dostačující dokazování, zda řádně prostudoval všechny úvěrové smlouvy a poštovní poukázky za účelem zjištění, jaká částka již byla uhrazena. Navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (viz článek II, bod 12. části první a článek II, bod 7. části první ); po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání podle , ve spojení s , odst. 2 a , není přípustné.

Dovolatelka žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným ( ), v dovolání nevymezila, a ani na základě námitek uplatněných v dovolání k tomuto závěru dospět nelze. Ve skutečnosti v něm totiž povinná uplatnila dovolací důvod podle , tedy, že řízení před odvolacím soudem je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, příp. i zmatečnostní vadu podle , spočívající v tom, že jí byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem [pouhá citace textu ustanovení není řádným uplatněním tohoto dovolacího důvodu - k tomu srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. ]. Z hlediska dovolání, jehož přípustnost Nejvyšší soud posuzuje podle , jsou však tyto dovolací námitky bezvýznamné, neboť k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle , jakož i k vadě podle 229 odst. 3 dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné (viz a ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12 2012 - dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. ledna 2010, sp. zn. ). O situaci, že by dovolatelkou uplatněný dovolací důvod podle směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, se v daném případě nejedná (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Pokud povinná v dovolání namítá, že pověřený soudní exekutor vydal dne 20. 5. 2010 pod č. j. 129 EX 1160/10 - 9 exekuční příkaz, jímž rozhodl o provedení exekuce srážkami ze mzdy jejího manžela F. M., lze jí přisvědčit v tom, že v tomto směru došlo ze strany soudního exekutora k pochybení při provádění exekuce. Jak totiž dovodila nejen starší judikatura (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Brně z 29. září 1965, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 8/1966 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR), ale i soudní praxe za účinnosti a exekučního řádu, obou ve znění do 31. 12. 2012 (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2005, sp. zn. ), pro peněžitou pohledávku vůči povinnému (povinné) nebylo možno nařídit (a tedy ani provést) výkon rozhodnutí (exekuci) srážkami ze mzdy jeho manželky (manžela). Je-li exekuce tímto způsobem prováděna, je to důvod k jejímu zastavení pro nepřípustnost podle (k tomu opětovně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2005, sp. zn. ). Takovýto návrh však povinná a její manžel dosud u soudu prvního stupně nepodali; v dovolacím řízení se tak ohledně této tvrzené skutečnosti jedná o tzv. nepřípustnou novotu ve smyslu

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu , a dovolání proti němu podle , odst. 2 ve spojení s a není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinné, pokud směřuje proti usnesení odvolacího soudu, podle věty první a odmítl.

Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (viz ); proto také ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že povinná směřuje námitky obsažené v „dovolání“ též přímo proti rozhodnutí soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud proto řízení o „dovolání“ proti usnesení okresního soudu, které touto vadou trpí, zastavil ( ).

O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. října 2013

JUDr. Olga Puškinová

předsedkyně senátu