Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3794/2011

32 Cdo 3794/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně VODOVODY A KANALIZACE Dvůr Králové n. L. spol. s r. o., se sídlem ve Dvoře Králové nad Labem, náměstí Denisovo 766, PSČ 544 01, identifikační číslo osoby 48171280, zastoupené Mgr. Pavlem Střelečkem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Pouchovská 1255/109b, PSČ 500 03, proti žalované Ing. M. M., zastoupené Mgr. Janem Tomanem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Na Ořechovce 580/4, PSČ 162 00,o určení, že žalovanou jako auditorkou byl porušen zákon a že na základě jejího auditu nelze činit úkony, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 25. února 2011, č. j. -92, a proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. června 2011, č. j. -120, takto: I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 25. února 2011, č. j. -92, se zastavuje.II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. června 2011, č. j. -120, se odmítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.174,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta Mgr. Jana Tomana se sídlem v Praze 6, Na Ořechovce 580/4, PSČ 162 00.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Českých Budějovicích jako odvolací soud potvrdil v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 25. února 2011, č. j. -92, kterým byla zamítnuta žaloba o určení, že při zpracování technického auditu vyhlášeného 8. února 2010 Ministerstvem zemědělství České republiky, útvarem odbor vodovodů a kanalizací, číslo útvaru 15130, pod č. j. 4178/2010-15130, na podnět města Dvůr Králové nad Labem, týkajícího se infrastrukturního majetku vodovodů a kanalizací ve vlastnictví města Dvůr Králové nad Labem, provozovaného dovolatelkou, byl žalovanou jako auditorkou porušen o vodovodech a kanalizacích v platném znění, a o určení, že na základě zjištění a doporučení obsažených v auditu Ing. M. nelze činit žádné úkony podle zákona o vodovodech a kanalizacích.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ). Rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním napadnout nelze, proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalobkyně proti napadeným výrokům rozsudku soudu prvního stupně podle ustanovení zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku o věci samé není přípustné podle ustanovení , jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí zrušené odvolacím soudem). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení (zrušeného nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. , ke dni 31. prosince 2012), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ).

Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, popřípadě jejichž řešení zpochybnil (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 7, ročník 2004, pod číslem 132). Zásadní význam rozhodnutí po právní stránce může přitom založit jen taková právní otázka, která je pro toto rozhodnutí určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2004, sp. zn. , jež je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Dovolatelka žádnou otázku zásadního právního významu výslovně nevymezila a právní otázka splňující kritéria stanovená v není zahrnuta ani v obsahovém vymezení uplatněných dovolacích důvodů.

Závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatelka nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť její žaloba není s to plnit preventivní funkci, pro určovací žaloby podle ustanovení požadovanou, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 27. března 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura, sešit č. 3, ročník 1997, pod číslem 21, rozsudek ze dne 27. ledna 2005 sp. zn. , a rozsudek ze dne 26. ledna 2006, č. j. , uveřejněný pod číslem 10/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) i Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne 20. června 1995, sp. zn. , dostupný na webových stránkách Ústavního soudu). Otázka zákonnosti postupu žalované při zpracování auditu a správnosti jeho závěrů (první část žalobního petitu) může být řešena jako otázka předběžná v případných řízeních o žalobě na plnění (srov. mutatis mutandis závěry Nejvyššího soudu vyjádřené např. v rozsudku ze dne 20. března 1996, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní rozhledy, sešit č. 5, ročník 1996, str. 113, a v rozsudku ze dne 2. dubna 2001, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Žalobou na plnění je přitom též žaloba podle ustanovení , speciálně určená k ochraně proti neoprávněným zásahům do dobré pověsti právnické osoby, jejímž poškozením dovolatelka argumentuje.

V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu je též závěr, že druhá část žalobního petitu (požadavek na „určení“, že na základě zjištění a doporučení obsažených v auditu nelze činit žádné úkony podle zákona o vodovodech a kanalizacích) jednak nesplňuje požadavek na preventivní funkci žaloby na určení, neboť vyhovující výrok soudu by byl vzhledem k ustanovení 159a odst. 1, 4 závazný toliko pro účastníky řízení (a v tomto rozsahu pro všechny orgány), nikoliv tedy pro třetí osoby, jimž je požadované „určení“ (ve skutečnosti zákaz využití výsledků auditu) adresováno (srov. k tomu např. rozsudek ze dne 26. ledna 2006, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 10/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), jednak nesplňuje předpoklady žaloby na určení podle ustanovení , neboť se nejedná o určení existence či neexistence právního vztahu nebo práva, a možnost domáhat se určení jiné skutečnosti přichází v úvahu jedině tehdy, jestliže to zákon připouští (srov. např. rozsudek ze dne 25. června 1998, sp. zn. , rozsudek ze dne 11. května 2000, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura, sešit č. 11, ročník 2000, pod číslem 120, a z poslední doby rozsudek ze dne 19. června 2012, sp. zn. ).

Uvedené judikatorní závěry, od nichž Nejvyšší soud neshledává důvod se odklonit, se ostatně ve všem všudy vztahují též na první část žalobního petitu.

V situaci, kdy Nejvyšší soud neshledal z hlediska uplatněných dovolacích námitek ani jiné okolnosti, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadně významným po právní stránce, a kdy dovolání ani v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nelze než uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení ve spojení s odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a Žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, je povinna nahradit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Žalované tak náleží mimosmluvní odměna v částce 3.150,- Kč podle ustanovení věty první, , bodu 5, , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012, neboť úkon byl učiněn 13. října 2011 a 23. května 2012 (srov. čl. II ), dále náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle , ve znění pozdějších předpisů, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tedy 724,- Kč, podle ustanovení , kterou bude advokát jako plátce této daně povinen z odměny a z náhrad odvést a která podle ustanovení rovněž patří k nákladům řízení. Celkovou náhradu ve výši 4.174,- Kč je dovolatelka povinna žalované zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta ( ve spojení s ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. října 2013

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu