Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1279/2013

23 Cdo 1279/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně UIP, Ltd., se sídlem ve Spojených státech amerických, 3500 South Dupont Highway, Dover, Delaware 19901, zastoupené JUDr. Tomášem Kučírkem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Petrská 1168/29, PSČ 110 00, proti žalované Česká spořitelna, a.s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, IČO 452 44 782, zastoupené JUDr. Karlem Muzikářem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Křižovnické náměstí 193/2, o zaplacení částky 992 829 841 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2013, č. j. -326, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 28. srpna 2012, č. j. -292, zastavil řízení o změně žaloby, jak byla navržena žalobkyní v jejím podání ze dne 7. srpna 2012, a rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Soud prvního stupně tak rozhodl, jelikož žalobkyně podala dne 7. srpna 2012 žádost o změnu žaloby rozšířením žalobního nároku o dalších 330 610 000 Kč s příslušenstvím, kterou podáním ze dne 22. srpna 2012 vzala zpět. Soud proto ve smyslu , 2 a 4 (dále jen „ “) řízení zastavil a podle rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. ledna 2013, č. j. -326, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I, ve výroku pod bodem II usnesení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odvolací soud zjistil, že žalobkyně vzala návrh na změnu žaloby zpět dřív, než soud začal jednat ve věci samé. Z toho vyplývá, že postup soudu prvního stupně, pokud jím bylo zastaveno řízení ohledně nároku žalobkyně na zaplacení částky 330 610 000 Kč s příslušenstvím, je věcně správný.

Odvolatelce dal odvolací soud zapravdu v tom, že v této fázi řízení nemělo být rozhodováno o náhradě nákladů řízení. O těch rozhoduje soud až v rozhodnutí, kterým se řízení končí.

Z toho důvodu odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. Co se týče nároku na náhradu nákladů řízení, v tom rozsahu napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním. Přípustnost dovolání zakládá dovolatelka na tom, že soudy v řízení rozhodovaly v rozporu s rozhodovací prací Nejvyššího soudu, která je vyjádřena ve stanovisku občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. července 1996, Cpjn 68/95 a Opjn 1/95. V něm uvedl, že zastavení řízení z důvodu zpětvzetí návrhu na zahájení řízení přichází v úvahu jen tehdy, když byl soudní poplatek zaplacen, nebo když nelze řízení zastavit pro nesplnění poplatkové povinnosti proto, že soud již začal jednat ve věci samé.

Nezákonným postupem odvolacího soudu poskytl soud zahraničí žalobkyni minimálně dvě neoprávněné výhody: a) řízení o jeho žalobě je nadále projednáváno, přestože nebyl zaplacen soudní poplatek; b) soud svým návrhem umožnil žalobkyni vzít zpět návrh na zaplacení částky 330 610 000 Kč, aniž by byla žalobkyně povinna nechat na účtu soudu částku 820 000 Kč představující 20 % soudního poplatku, která se při zastavení řízení před prvním jednání podle ve spojení s zákona o soudních poplatcích nevrací.

Dle názoru žalované ustanovení § 9 odst. 1 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) zákona o soudech a soudcích, nikoli pouze v části. Postup odvolacího soudu je dle dovolatelky v rozporu s odbornou literaturou i judikaturou.

Postupem odvolacího soudu byl porušen princip rovnosti účastníků před zákonem a byla porušena i její další ústavně zaručená práva.

Dovolatelka proto navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení Městského soudu ze dne 14. ledna 2013 změnil tak, že se řízení pro nezaplacení soudního poplatku v celém rozsahu zastavuje a žalobkyni se ukládá povinnost nahradit žalované náklady řízení.

Ve vyjádření k dovolání žalobkyně namítá, že dovolání není přípustné. Argumentace stanoviskem Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. července 1996, Cpjn 68/95 a Opjn 1/95, není případná, jelikož řeší otázku pouze úplného zastavení řízení v důsledku zpětvzetí celé žaloby, nikoli otázku částečného zastavení v důsledku zpětvzetí návrhu na změnu žaloby, jako je tomu v tomto případě.

Odvolací soud rozhodl správně, pokud zastavil řízení pouze v tom rozsahu, v jakém došlo ke zpětvzetí žaloby. Žalobkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalované jako nepřípustné odmítl.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází posouzení, zda je podal účastník k tomu subjektivně oprávněný. K podání dovolání je oprávněn (tzv. subjektivní přípustnost) pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/1998 pod č. 28). Jestliže odvolací soud výrokem pod bodem I svého rozhodnutí potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo v důsledku dispozitivního úkonu žalobkyně „zpětvzetí návrhu na změnu žaloby“ řízení zastaveno, pak svým rozhodnutím žalované újmu nezpůsobil, a dovolání je v této části tudíž subjektivně nepřípustné. Dovolací soud se proto nemohl zabývat otázkou, zda procesní postup soudu prvního stupně, resp. soudu odvolacího byl v souladu s

Nepřípustné dovolání proto Nejvyšší soud odmítl ( , věta první, ).

Výrok o náhradě nákladů řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci.

V Brně 29. října 2013

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu