Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2141/2013

20 Cdo 2141/2013

U S N E S E N Í

L. D.

M. K.

, zastoupené JUDr. Karlem Marcelem, advokátem se sídlem v Praze 2, Dittrichova 2, o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí (exekuce), vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě ze dne 30. 4. 2013, č. j. -73, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované k rukám JUDr. Karla Marcela do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku

12 463,- Kč

.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud rozsudkem ze dne 18. 10. 2012, č. j. -61, zastavil řízení o žalobě na vyloučení movitých věcí ve výroku uvedených z výkonu rozhodnutí vedeného u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. (výrok I). Žalobu, aby z výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí byly vyloučeny nemovitosti ve výroku uvedené, zamítl (výrok II).

Žalobkyni uložil nahradit žalované náklady řízení 9 900,- Kč (výrok III), dále zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou soudní poplatek 2000,- Kč (výrok IV) a náklady státu 1 900,- Kč (výrok V). Řízení o žalobě o vyloučení movitých věcí z výkonu rozhodnutí zastavil v důsledku jejího zpětvzetí. Pokud jde o vyloučení nemovitostí, soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že u téhož soudu je veden pod sp. n. výkon rozhodnutí ve věci oprávněné (žalované) proti povinnému P. D., a to na podle rozsudku téhož soudu ze dne 11. 3. 2011, č. j. -29, pro pohledávku vzniklou na základě písemné smlouvy o úvěru ze dne 29. 7. 2009. Nemovitosti, jejichž vyloučení z výkonu rozhodnutí (exekuce) se žalobkyně domáhala, byly postiženy exekučním příkazem ze dne 15. 8. 2011, č. j. 030 EX 2372/11-39. Tyto nemovitosti jsou na podle rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2007, č. j. -9, a notářského zápisu ze dne 6. 2. 2007 ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Okresní soud dále zjistil na základě svědecké výpovědi V. K., „…že před uzavřením písemné smlouvy o úvěru ze dne 29. 7. 2009 účastníci smlouvy uzavřeli písemné smlouvy o úvěru či půjčce již na přelomu roku 2006/2007 na částku 300 000,- Kč - 350 000,- Kč a povinností P. D. bylo tuto částku do půl roku M. K. vrátit. Po uplynutí půl roku vypůjčená částka vrácena nebyla, proto se účastníci dohodli na zrušení původní smlouvy, kterou „roztrhali“ a uzavřeli další, která se týkala vrácení původní částky navýšené o úroky. To se opakovalo vždy po uplynutí půl roku až do doby, kdy byla uzavřena písemná smlouva o úvěru ze dne 29. 7. 2009 s tím, že předchozí byly vždy zrušeny a v jejich písemné podobě „roztrhány“. Fakticky tak žalovaná (oprávněná) P. D. půjčila částku 300 000,- Kč – 350 000,- Kč a další částku 50 000,- Kč“. Po celou dobu, co účastníci uzavírali nové smlouvy a staré rušili, se P. D. nezmiňoval o dohodě o vypořádání zúženého společného jmění manželů (dále též jen „SJM“) ze dne 6. 2. 2007, naopak tvrdil, že nemovitosti jsou v SJM. Soud tak vzal za prokázané, že v době vzniku závazku z úvěrové smlouvy, tj. v době od přelomu roku 2006/2007 až do doby uzavření písemné smlouvy o úvěru ze dne 29. 7. 2009 (minimálně) žalované nebyl obsah dohody o vypořádání zúženého SJM znám (žalobkyně opak v řízení ani netvrdila). Proto soud prvního stupně nepovažoval žalobu za důvodnou ve smyslu , 2 , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen ).

Krajský soud napadeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II., III., IV. a V. potvrdil, řízení o odvolání žalobkyně proti výroku I. napadeného rozhodnutí zastavil a žalobkyni zavázal k úhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 6 606,- Kč žalované. Odvolací soud se na základě skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně plně ztotožnil s právními závěry tohoto soudu. „Pro úspěch ve sporu by podle odvolacího soudu musela žalobkyně prokázat, že žalovaná věděla o smlouvě o zúžení SJM, což však během celého řízení i přes výzvu odvolacího soudu netvrdila. Pouze navrhla výpověď svědka J. B., ale neupřesnila, kdy a kde a jak se měla žalovaná o smlouvě o zúžení SJM dozvědět“. Tento důkaz navíc navrhla až v odvolacím řízení, které se řídí zásadou neúplné apelace.

Žalobkyně v dovolání (jež podle obsahu nesměřuje proti výroku II napadeného rozhodnutí), jehož přípustnost opírá o , namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ); zároveň dovolání podává podle a odst. 4 Uvedla, že na základě předložených listin prokázala, že nabyla vlastnické právo k nemovitostem, a že neměla žádnou povědomost o tom, že její manžel dluží peníze. O jeho podnikatelské aktivity se nestarala a ani nemohla. Uvedla dále, „…že má právo na primární ochranu soudní. Každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s d a s ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání…“. Namítá, že dlužná částka činí asi jednu desetinu ceny nemovitostí, které mají být postiženy výkonem rozhodnutí, že žalovaná má právo domáhat se po P. D. zaplacení dlužné částky jiným způsobem, než prodejem nemovitostí, jež patří žalobkyni. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V doplnění dovolání, doručeném po lhůtě k podání dovolání, dodala, že za podstatné považuje, že veškeré pohledávky za manželem vznikly až cca 3 roky po zúžení a vypořádání společného jmění manželů.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že žalobkyně nemovitosti „…nabyla do svého vlastnictví za doby dosud trvajícího manželství výhradně na základě smlouvy o vypořádání zúženého SJM, uzavřené mezi ní a jejím manželem, povinným P. D., dne 6. 2. 2007, a to formou notářského zápisu. K majetkovému vypořádání tedy došlo výhradně smluvně a nikoliv rozhodnutím soudu…“. Proto bylo na ní, aby prokázala, že žalované byl obsah smlouvy o zúžení SJM znám. Ochranu vlastnického práva, které se žalobkyně dovolává, nelze pojímat jako absolutní a jednostranně svědčící žalobkyni. Protože manžel žalobkyně je nemajetný, nelze vést exekuci jinak než prodejem nemovitostí žalobkyně. Navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. ledna 2013 (srovnej čl. II bod 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - dále jen „ “), neboť odvolací soud ve věci rozhodl dne 30. 4. 2013.

Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Podle v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.

Podle dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v , běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce ( ), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

Podle dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne. Usnesení o tom dovolací soud vydá do 6 měsíců ode dne, kdy mu věc byla předložena ( ).

Z obsahu dovolání je zřejmé, že žalobkyně dovozuje přípustnost dovolání z citovaných ustanovení ve znění účinném do 31. 12. 2012. Proto také, byť jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, v dovolání

chybí vymezení dovolacího důvodu ve smyslu

ve znění účinném od 1. 1. 2013, stejně jako

vymezení, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání

( až 238a ).

Protože dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud postupoval podle a dovolání odmítl. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. října 2013 JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , Ph.D. předsedkyně senátu