Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1712/2013

U S N E S E N Í

A. G.

městské části Praha 10

, se sídlem Praha 10, Vršovická 68, zastoupené Mgr. Soňou Hanzalovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Šafaříkova 785/1, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2012, č. j. -146, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.573,- Kč, k rukám Mgr. Soni Hanzalové, advokátky se sídlem Praha 2, Šafaříkova 785/1, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. 11. 2011, č.j. -107 (poté, co jeho zamítavý rozsudek ze dne 2. 12 2010, č.j. -61, byl k odvolání žalobkyně zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 7. 2011, č.j. -91, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení), opětovně zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu č. 5, ve 3. podlaží domu v P. (dále „předmětný byt“, resp. „byt“) ze dne 16. 7. 2009 (dále též „Výpověď“) a současně rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 20. 9. 2012, č.j. -146, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud vzal ve shodě se soudem prvního stupně za prokázané, že manžel žalované JUDr. J. G. se z předmětného bytu v roce 1994 odstěhoval s úmyslem se již do něho nevrátit, že od té doby spolu nehospodařili ani neprojevili zájem společné soužití obnovit, že jejich manželství je pouze formální, že v roce 1994 nabyla žalovaná se svým manželem do SJM byt v P. (dále „byt v M.“), který darovací smlouvou z 17. 8. 2010 převedli na svoji zletilou dceru, jež se z předmětného bytu odstěhovala koncem roku 2009 a se svým manželem žije v bytě v P., že žalovaná nikdy v bytě v M. nebydlela a nebydlel tam ani její manžel, který je od roku 2005 hlášen k trvalému pobytu v Ř. a od roku 2010 na adrese P., a že žalovaná jí dala Výpověď z důvodu podle § 711 odst. 2 písm. c) obč.zák., která jí byla doručena 1. 10. 2009. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že Výpověď vyhovuje zákonným náležitostem (§ 34, § 711 odst. 2 a 3 obč.zák.), a že daný výpovědní důvod byl naplněn, neboť ke dni doručení Výpovědi měla žalovaná dva byty – vedle předmětného bytu jí svědčilo (spolu)vlastnické právo k bytu v M. a lze na ní spravedlivě požadovat, aby užívala pouze jeden byt. Konstatoval, že uspořádání jejích rodinných vztahů a neužívání bytu v M. je její soukromou záležitostí, kterou nelze řešit na úkor pronajímatele, jímž je v dané věci obec. Žalovaná měla možnost uspokojit svoji potřebu bydlení ve vlastním bytě, jehož se účelově (po doručení Výpovědi) zbavila; přitom její dcera měla již svoji bytovou situaci vyřešenou a v M. nebydlel ani její manžel. Za těchto okolností nelze shledat, že by Výpověď byla v rozporu s dobrými mravy; na tom nemůže ničeho změnit ani okolnost, že žalobkyně řádně hradí nájemné z bytu a bydlí v něm řadu let.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení Otázku zásadního právního významu spatřuje v tom, „zda není v rozporu s dobrými mravy uplatnění výpovědního důvodu … ve smyslu obč.zák. za situace, kdy nájemci sice svědčí užívací právo k druhému bytu z titulu společného jmění manželů, avšak nájemce je od manžela trvale odloučen, manželství je pouze formální a nájemce nikdy byt neužíval, ani se žádným způsobem nepodílel na úhradě nákladů s užíváním bytu spojených“, tedy „zda lze v takovém případě upřednostnit právo vlastníka bytu na ochranu jeho vlastnického práva před právem nájemce na bydlení a na ochranu jeho soukromého a rodinného života“. Dovolatelka má dále za to, že řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou ( obč.zák.) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Naplnění posléze uvedeného dovolacího důvodu spatřuje v tom, že odvolací soud mechanicky a formálně aplikoval ustanovení obč.zák., což vedlo k rozporu s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu sp.zn. a sp.zn. )). Dovozuje dále, že napadené rozhodnutí je „v rozporu s judikaturou a odbornými komentáři“ (srov. , komentář, Praha, Linde 2008, v němž byl vysloven názor, že daný výpovědní důvod je „pozůstatkem minulosti a je do jisté míry diskriminační“). Poukazuje na své rodinné poměry a uzavírá, že na ní nelze spravedlivě požadovat, aby opustila předmětný byt a užívala spolu s manželem byt, v němž nikdy nebydlela. Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení; současně učinila návrh na odklad jeho vykonatelnosti.

Dovolání podané žalobkyní proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud jako soud dovolací v souladu s čl. II bodem 7. , projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále „ ”).

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné podle , b) (směřuje proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, soud prvního stupně rozhodl ve svém v pořadí druhém rozsudku, potvrzeném napadeným rozhodnutím odvolacího soudu stejně, jako ve svém v pořadí prvním rozsudku, zrušeném usnesením odvolacího soudu), může být přípustné podle (jež zůstává – i po jeho zrušení nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 21. 2. 2012, sp.zn. použitelné pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 /srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 3. 2012, sp.zn. ) jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle se nepřihlíží.

Jelikož ve smyslu je dovolací soud (s výjimkou určitých vad řízení) vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.

Dovolatelkou označená otázka zásadního právního významu přípustnost dovolání nezakládá.

Výklad ustanovení obč.zák. se v judikatuře dovolacího soudu ustálil, přičemž i za současné právní úpravy jsou aplikovatelné závěry, jež přijal ve vztahu k obsahově stejnému ustanovení ve znění do 30. 3. 2006 (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. ). Otázku, zda lze na nájemci spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden byt, je zapotřebí posuzovat z objektivního hlediska; proto subjektivní zájmy nájemce (zajištění bydlení právě v předmětném bytě) nejsou v tomto ohledu právně významné. Nelze je řešit na úkor pronajímatele, tj. užíváním jeho nájemního bytu, byť by žalobkyně mohla – z objektivního hlediska – uspokojovat svou bytovou potřebu pouze v bytě v M. V uvedených souvislostech nelze přehlédnout ani to, že v posuzovaném případě je pronajímatelem obec (městská část), která má specifické postavení při zajišťování bytových potřeb občanů zde žijících (srov. v tomto směru odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp.zn. ). Z pohledu ustálené judikatury jsou proto pro skutkovou podstatu upravenou v ustanovení obč. zák. (dříve obč. zák. před novelou) právně bezvýznamné ryze subjektivní okolnosti zmiňované žalobkyní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 19. 11. 2003, sp.zn. ; ústavní stížnost podanou proti citovanému rozsudku Ústavní soud České republiky odmítl usnesením ze dne 18. 8. 2004, sp.zn. ).

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání žalobkyně není podle přípustné. Nejvyšší soud je proto podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal dovolatelku, která nebyla v dovolacím řízení úspěšná, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Uvedené náklady sestávají z jednoho úkonu právní služby (vyjádření k dovolání) v částce 1.000,- Kč ( ve spojení s a , ve znění účinném do 31. prosince 2012, č. II vyhl. č. ), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů), a z částky 273,- Kč představující 21 % DPH ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).

V Brně dne 15. října 2013

Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc.

předsedkyně senátu