Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2895/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně ČEZ Distribuce, a. s. se sídlem Děčín, Děčín IV-Podmokly, Teplická 874/8, identifikační číslo: 247 29 035, zastoupené JUDr. Milošem Novákem, advokátem se sídlem Jablonec nad Nisou, Komenského 19, proti žalovanému O. J., zastoupenému Mgr. Lucií Peterkovou, advokátkou se sídlem Opava, Dolní náměstí 9, o zaplacení 236.512,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. dubna 2012, č. j. -122, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 12. prosince 2011, č. j. -88, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 35.440,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení (výrok I.), žalobu o zaplacení 244.685,- Kč s úroky z prodlení zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky III. a IV.).

K odvolání obou účastníků řízení Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. dubna 2012, č. j. -122, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 43.613,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 30. 9. 2006 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, žalobu o zaplacení 236.512,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 30. 9. 2009 do zaplacení zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů a státu (výroky II. až IV.).

Proti části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, jíž byla zamítnuta žaloba v rozsahu 236.512,- Kč s příslušenstvím (posuzováno podle obsahu - ), podala žalobkyně dovolání.

Dovolání žalobkyně není přípustné podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srovnej čl. II bod 7. - dále jen „“). Pro posouzení, zda jde obsahově o měnící nebo potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu, není podstatné, zda odvolací soud formálně rozhodl podle nebo zda postupoval podle Rozhodující je obsahový vztah rozhodnutí soudů obou stupňů v tom, jak rozdílně posoudily práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení (pro posouzení přípustnosti dovolání je podstatné pouze porovnání obsahu obou rozhodnutí); významným proto není ani to, jak odvolací soud formuloval výrok svého rozhodnutí. Z tohoto pohledu dovolání směřuje proti rozhodnutí, kterým odvolací soud ve skutečnosti rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu 236.512,- Kč s příslušenstvím potvrdil, neboť shodně s ním žalobu do této částky zamítl (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 1998, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 52/99).

Protože dovoláním napadeným potvrzujícím výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o dvou samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem (náhradě škody za neoprávněný odběr elektřiny ve výši 227.476,- Kč a náhradě za náklady vynaložené žalobkyní na zjištění neoprávněného odběru ve výši 9.036,- Kč), je třeba posuzovat přípustnost dovolání ve smyslu u každého jednotlivého nároku zvlášť bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 1998, sp. zn. , a ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. , uveřejněná v časopise Soudní judikatura č. 16, ročník 1998, pod č. 113, a č. 1, ročník 2000, pod č. 9). Přípustnost dovolání proti části výroku, jíž bylo rozhodnuto o nároku ve výši 9.036,- Kč s příslušenstvím, je ve smyslu vyloučena, jelikož nepřesahuje limitní částku 50.000,- Kč (k příslušenství pohledávky se nepřihlíží).

Dovolání proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž byl v rozsahu částky 227.476,- Kč (představující náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny) se specifikovaným příslušenstvím potvrzen zamítavý výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, není přípustné podle , a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť hodnocením v něm uplatněných námitek nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ). Tak tomu je zejména tehdy, je-li řešena právní otázka, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Výhrady žalobkyně k postupu odvolacího soudu, který nedoplnil dokazování v závislosti na změně právního posouzení věci o důkazy, které navrhovala k prokázání její verze skutkového stavu, vystihují dovolací důvod podle , který sice může výjimečně přípustnost dovolání podle založit, ovšem je tomu tak pouze v případech, kdy otázka, zda řízení před soudy nižších stupňů je či není postiženo vadami, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesněprávního předpisu. O takovou situaci se v posuzovaném případě zjevně nejedná a není tak splněna podmínka existence otázky zásadního právního významu.

Zbylé námitky žalobkyně směřují výlučně proti skutkovým zjištěním, které byly podkladem pro právní posouzení věci. Žalobkyně totiž primárně napadá skutkový závěr odvolacího soudu, že žalovaný neoprávněně odebíral elektřinu pouze po dobu 58 dnů (nikoli po dobu 420 dnů), tedy od posledního řádného odečtu elektroměru, který se uskutečnil 9. 6. 2009, do 6. 8. 2009, kdy byl elektroměr pro zjištěný neoprávněný odběr demontován. Námitkami, že již 9. 6. 2009 byly „odečteny stavy měřidla nižší tak, že vyvolaly pochybnosti o správnosti měření“, a že skutečnou dobu neoprávněného odběru lze prokázat důkazy, které v dovolání žalobkyně podrobně rozebírá, jsou uplatněním dovolacího důvodu podle , jehož použití je v poměrech přípustnosti dovolání podle vyloučeno. Argumentuje-li nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud vyšel z její skutkové verze, že již 9. 6. 2009 byl zjištěn neoprávněný odběr elektřiny, dospěl by k odlišnému právnímu závěru, že odečet provedený v tento den nelze považovat za řádný, nýbrž se jedná o den zjištění neoprávněného odběru elektřiny.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně pro nepřípustnost odmítl ( věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a Náklady, které vznikly žalovanému nelze považovat za účelně vynaložené, neboť vyjádření k dovolání nevystihuje důvod odmítnutí dovolání.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 30. října 2013

JUDr. Blanka M o u d r á

předsedkyně senátu