Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2726/2013

29 Cdo 2726/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobců a/ Ing. A. K., CSc. a b/ R. S., obou zastoupených JUDr. Dagmar Strejčkovou, advokátkou, se sídlem v Borkovanech 98, PSČ 691 75, proti žalovanému Zemědělskému družstvu „Palava“ Pavlov, se sídlem v Pavlově, č. p. 177, PSČ 692 01, identifikační číslo osoby 00134422, zastoupenému JUDr. Jiřím Dobišarem, advokátem, se sídlem v Břeclavi, Smetanovo nábřeží 6, PSČ 690 02, o zaplacení 146.916,- Kč, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. dubna 2012, č. j. -387 (343), takto:

Odůvodnění:

Okresní soud v Břeclavi rozsudkem ze dne 14. října 2008, č. j. -266, zamítl žalobu, kterou se Ing. O. K., DrSc. a žalobci domáhali, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit každému z nich 146.916,- Kč (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) a o poplatkové povinnosti (výrok III.).

K odvolání Ing. O. K., DrSc. a žalobců Krajský soud v Brně – poté, kdy usnesením ze dne 21. února 2011, č. j. -297, ve znění usnesení ze dne 1. dubna 2011, č. j. -307, vyloučil řízení o odvolání Ing. O. K., DrSc., který v průběhu odvolacího řízení zemřel, k samostatnému projednání a poté, kdy usnesením ze dne 17. ledna 2012, č. j. -374, rozhodl o tom, že na místě Ing. O. K., DrSc. bude v řízení pokračováno s žalobci (s každým ohledně poloviny tvrzeného nároku zůstavitele ve výši 73.458,- Kč) – v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně (v části původně se vztahující k Ing. O. K., DrSc.) ve věci samé „změnil“ jen tak, že zamítl „žalobu o povinnosti žalovaného zaplatit každému ze žalobců částku 73.458,- Kč“; dále změnil výroky II. a III. rozsudku soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé (jenž je podle obsahu výrokem potvrzujícím) a výslovně též proti výroku o nákladech řízení a o poplatkové povinnosti podali žalobci dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , , (dále též jen „ “), odmítl jako nepřípustné.

V rozsahu, ve kterém směřuje proti výroku napadeného rozhodnutí v té části, kterou bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů a o poplatkové povinnosti, je dovolání objektivně nepřípustné (k výrokům o nákladech řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a k výroku o soudním poplatku srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2002, sp. zn. , či ze dne 14. listopadu 2007, sp. zn. , jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé pak může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelé přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládají.

Odvolací soud založil napadené rozhodnutí na závěru, podle něhož se žalobci nikdy nestali (spolu)vlastníky pozemků, které byly užívány právním předchůdcem žalovaného, a nespadají tak do okruhu oprávněných osob podle , o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, neboť právní předchůdci žalobců (manželé V.), pozbyli vlastnické právo k nim odnětím bez náhrady podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy. Na tom nic nemůže změnit ani to, že žalobci spadají do okruhu oprávněných osob podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (v jehož režimu byly ostatně jejich nároky vypořádány).

Tento závěr odvolacího soudu dovolatelé – kteří potvrzují, že jejich právní předchůdci manželé V. „pozbyli rozhodnutím ze dne 4. 6. 1948 vlastnictví k pozemkům právně i fakticky“ a připouštějí, že „manželé V. (…) nebyli přídělci ani členy JZD, aby tam pozemky mohli vůbec vnést, ba je ani neměli, když jim byly znárodněny. Jejich bývalé pozemky tam vnesla jiná osoba z řad přídělců.“ – nenapadají a dovolacímu přezkumu jej tak neotevírají.

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení přípustné není.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.

Při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval Nejvyšší soud podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (k tomu srov. nález pléna Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 116/2013 Sb., a rovněž důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. ).

Náklady žalovaného sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby - vyjádření k dovolání dle § 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu - jejíž výše podle ustanovení bodu 5 advokátního tarifu činí 6.980,- Kč, a náhrady paušálních výdajů podle vyhlášky ve výši 300,- Kč, celkem tedy 7.280,- Kč. Společně s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 1.528,80 Kč tak náklady žalovaného činí celkem 8.008,80 Kč.

Jelikož každý ze žalobců se domáhá zaplacení poloviny žalované částky, jsou ve stejném poměru povinni podílet se na i nákladech, které v dovolacím řízení vynaložil žalovaný. Dovolací soud proto zavázal každého ze žalobců zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.004,40 Kč.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 23. října 2013

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu