Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3066/2011

29 Cdo 3066/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně Komerční banky, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45 31 70 54, proti žalovanému V. K., zastoupenému JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 12, PSČ 120 00, o žalobě proti rozhodnutí Finančního arbitra České republiky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2010, č. j. -55, takto:

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 2. června 2009, č. j. -27, zamítl žalobu o nahrazení ve výroku specifikovaného nálezu Finančního arbitra České republiky (dále jen „nález“), jímž byla žalobkyni uložena povinnost vrátit žalovanému částku 575.540,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).

V záhlaví označeným rozsudkem změnil Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žalobkyni neukládá povinnost vrátit žalovanému částku 575.540,- Kč s příslušenstvím (první výrok), určil, že se tímto rozsudkem nahrazuje nález (druhý výrok) a rozhodl o nákladech řízení (třetí výrok).

Odvolací soud vyšel z toho, že:

1) Žalobkyně vedla pro žalovaného běžný účet.

2) Účastníci uzavřeli smlouvu o inkasu, jíž se žalobkyně zavázala obstarat pro žalovaného inkaso jím předloženého šeku s šekovou sumou 20.000,- EUR u zahraniční banky.

3) Podle všeobecných obchodních podmínek byla žalobkyně oprávněna odepsat z účtu klienta (žalovaného) prostředky za účelem úhrady částky šeku již proplaceného bankou v případě jeho následného neproplacení šekovníkem, korespondentskou či jinou bankou.

4) Žalobkyně připsala na běžný účet žalovaného částku 557.560,- Kč z titulu inkasa šeku.

5) Šek byl padělaný, šekovník jej neproplatil a zahraniční korespondentská banka požádala žalobkyni o vrácení již proplacené částky 20.000,- EUR zvýšené o výlohy ve výši 30,- EUR.

6) Žalobkyně „odepsala“ z účtu žalovaného částku 575.540,- Kč (ekvivalent

20.000,- EUR zvýšený o 30,- EUR z titulu výloh zahraniční banky). Jelikož žalovaný měl na účtu toliko 452.198,69 Kč, uznal vůči žalobkyni dluh ve výši 124.204,62 Kč.

Na takto ustanoveném základě shledal odvolací soud požadavek žalovaného (uplatněný u Finančního arbitra České republiky) na vrácení odepsané částky (ve výši 575.540,- Kč) nedůvodným, uzavíraje, že žalovaný byl povinen žalobkyni vrátit „hodnotu předtím proplaceného šeku a náklady, které vznikly zahraniční bance“ a žalobkyně byla oprávněna „odepsat“ odpovídají částku z účtu žalovaného.

Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně „v plném rozsahu“, podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále též jen „ “), namítaje, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení (uplatňuje tak dovolací důvod vymezený v ustanovení ) a navrhuje, aby jej Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

V části, ve které směřuje proti třetímu výroku napadeného rozhodnutí o nákladech řízení, je dovolání objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu bez dalšího odmítl ( a ).

Ve zbývajícím rozsahu dovolání proti prvnímu a druhému výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jež je přípustné podle ustanovení , Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení jako zjevně bezdůvodné.

Učinil tak proto, že námitku, podle níž uzavřel smlouvu o vedení běžného účtu jako spotřebitel (v důsledku čehož se strany nemohly platně odchýlit od ustanovení , obchodního zákoníku), dovolatel uplatnil v rozporu s ustanovením ; Nejvyšší soud k ní tak nemohl při posuzování důvodnosti dovolání přihlížet.

Vyplatila-li žalobkyně žalovanému šekovou sumu a prokázalo-li se následně, že šek byl padělán, v důsledku čehož šekovník šekovou sumu neproplatil (což dovolatel nezpochybňuje), považuje Nejvyšší soud za zjevné, že žalobkyně byla (v souladu s uzavřenou smlouvou) oprávněna odepsat z účtu žalobce částku odpovídající šekové sumě. Námitka dovolatele, že žalobkyně při inkasu šeku postupovala v rozporu s jeho žádostí, je pro posouzení jeho povinnosti vrátit žalobkyni směnečnou sumu vyplacenou na základě padělaného šeku a oprávnění žalobkyně odepsat odpovídající částku z účtu dovolatele nevýznamná. Tvrzené porušení povinností žalovanou by mohlo mít relevanci pouze při posuzování případné odpovědnosti za škodu tím dovolateli způsobenou.

Měl-li dle skutkových zjištění soudů nižších stupňů dovolatel na účtu toliko částku 452.198,69 Kč, není zjevně důvodná ani námitka vycházející z toho, že žalobkyně z účtu dovolatele odepsala částku vyšší, než jakou mu (z titulu inkasa šeku) na účet poukázala (557.560,- Kč). Tato námitka by mohla mít význam pouze v případě sporu o splnění dovolatelem uznaného závazku zaplatit rozdíl mezi (žalobkyní skutečně odepsaným) zůstatkem na účtu dovolatele a částkou žalobkyní požadovanou (575.540,- Kč).

Zabývat se dovoláním v této věci meritorně pokládá Nejvyšší soud za dané situace za zbytečné.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z části první, čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. září 2013

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu