Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 405/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Ing. R. A., , zastoupeného JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou, se sídlem v České Lípě, Sokolská 295/37, PSČ 470 01, proti žalované ARS & Natali spol. s r. o., se sídlem v Praze 2, Vinohradech, Lužická 1699/36, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 25762036, o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu o převodu nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. června 2011, č. j. -97, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 24. února 2011, č. j. -63, Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu o převodu bytové jednotky (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozhodnutí odvolacího soudu, a to výslovně proti oběma výrokům, podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , , (dále též jen „“), odmítl jako nepřípustné.

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku o nákladech řízení, a proti druhému výroku rozsudku o nákladech odvolacího řízení, je objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež je veřejnosti k dispozici – stejně jako ostatní dále označená rozhodnutí Nejvyššího soudu – na jeho webových stránkách).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé pak může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Žalobcem předkládané právní otázky však napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.

Dovolatel totiž při formulování první otázky (právního režimu smlouvy o budoucí kupní smlouvě o převodu bytové jednotky v situaci, kdy je uzavírána mezi společníkem a společností s ručením omezeným) přehlíží, že podle ustanovení , obchodního zákoníku, se vztahy mezi společníkem a společností řídí třetí částí obchodního zákoníku pouze tehdy, týkají-li se účasti na společnosti (srov. i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. února 2000, sp. zn. uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2000, pod číslem 83). Dovolatel přitom ani netvrdí, že se smlouva o smlouvě budoucí týkala jeho (tvrzené) účasti na žalované společnosti a ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů takový závěr neplyne.

Závěry soudů nižších stupňů, podle nichž je za této situace nutné smlouvu o budoucí kupní smlouvě o převodu bytové jednotky posuzovat podle ustanovení a , , a ujednání o kupní ceně je neurčité, jsou přitom v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2002, sp. zn. či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. března 2010, sp. zn. , jakož i judikaturu citovanou v jeho důvodech).

Za těchto okolností pak na zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu nelze usuzovat ani z druhé dovolatelem pokládané otázky, jež vychází z předpokladu, že se mezi účastníky uzavřená smlouva o smlouvě budoucí řídí třetí částí obchodního zákoníku; její přezkoumání by totiž na závěrech napadeného rozhodnutí nemohlo ničeho změnit.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z části první, čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. září 2013

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu