Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 589/2012; 21 Cdo 2099/2013

U S N E S E N Í

JUDr. Z. A.

, proti žalovanému

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 16, o náhradu škody, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. dubna 2009, č. j. -34, za účasti „Městského soudu v Praze se sídlem v Praze 2, Spálená č. 2“, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. (u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. ), o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. října 2010, č. j. -88, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. října 2011, č. j. -117, ve znění usnesení ze dne 9. prosince 2011, č. j. -130, takto:

I. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 10. 2010, č. j. -88,

se zastavuje

.

II. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. října 2011, č. j. -117, ve znění usnesení ze dne 9. prosince 2011, č. j. -130, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2011, č. j. -105,

se zrušují

a věc

se vrací

Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 24. 6. 2008, č. j. -22, zamítl návrh žalobce „na prodloužení lhůty ke splnění povinnosti uložené usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2, č. j. -17, ze dne 14. 4. 2008“ (výrok I.), zastavil řízení o náhradu škody podle (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

Městský soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 22. 4. 2009, č. j. -34, usnesení obvodního soudu „ve výroku o zastavení řízení (II.) a ve výroku o nákladech řízení (III.)“ potvrdil, odvolání žalobce „do výroku o zamítnutí návrhu na prodloužení lhůty (I.)“ jako nepřípustné odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto usnesení městského soudu podal žalobce žalobu pro zmatečnost z důvodu uvedeného v ustanovení Zdůvodnil ji zejména tím, že odvolací soud svým rozhodnutím zamezil žalobci možnost doplnit odvolání proti usnesení obvodního soudu až po ukončení léčebného pobytu v zahraničí a že tím porušil jeho právo na spravedlivý proces. Za žalovaného v žalobě pro zmatečnost označil „Městský soud v Praze, Spálená 2, Praha 2“.

Městský soud v Praze – poté, co Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. 12. 2009, Ncd 323/2009-22, rozhodl, že věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. se nepřikazuje Krajskému soudu v Praze, a co Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. 10. 2010, č. j. -88, k námitce podjatosti vznesené žalobcem rozhodl, že soudci Městského soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. ze dne 11. 2. 2011, č. j. -105, žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel z toho, že „v této věci svědčila procesní legitimace v řízeních u obou stupňů žalobci a žalovanému, kterým byla Česká republika zastoupená Ministerstvem spravedlnosti ČR, a to ohledně nároku na zaplacení 6.798.985 Kč s přísl.“ a že „v této podobě mělo být také žalováno, jednáno a rozhodováno v žalobě pro zmatečnost“. Žalobce však podal žalobu pro zmatečnost nikoli proti České republice zastoupené Ministerstvem spravedlnosti ČR, ale proti Městskému soudu v Praze, který v původním nalézacím a přezkumném řízení u soudů obou stupňů pasivní procesní legitimací nedisponoval; tomuto soudu nesvědčila ani hmotněprávní legitimace. Vzhledem k nedostatku pasivní procesní i věcné legitimace na straně žalovaného žalobu pro zmatečnost zamítl. Za účastníky řízení označil - jak vyplývá ze záhlaví usnesení – JUDr. Z. A. jako žalobce a „Městský soud v Praze“ jako žalovaného; s takto označeným žalovaným také v řízení o zmatečnostní žalobě jednal.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. 10. 2011, č. j. -117, ve znění usnesení ze dne 9. 12. 2011, č. j. -130, usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil. Odvolací soud, který stejně jako soud prvního stupně považoval za účastníky řízení JUDr. Z. A. jako žalobce a „Městský soud v Praze“ jako žalovaného, vycházel z toho, že Městský soud v Praze je organizační složkou státu, která nemá právní subjektivitu, protože není právnickou osobou ( a 2 ); právnickou osobou je stát. Vzhledem k tomu, že z obsahu žaloby je nepochybné, že žalobce jednoznačně a srozumitelně označil za žalovaného Městský soud v Praze, tedy organizační složku státu, dospěl k závěru, že takto označený žalovaný nemá způsobilost být účastníkem řízení ( ) a že jsou splněny podmínky pro zastavení řízení podle ustanovení

Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 10. 2010, č. j. Nco 154/2010- 88, a proti usnesení odvolacího soudu ze dne 21. 10. 2011, č. j. -117, ve znění usnesení ze dne 9. 12. 2011, č. j. -130, podal žalobce dovolání.

V dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 10. 2010, č. j. Nco 154/2010- 88, žalobce navrhl, aby dovolací soud usnesení vrchního soudu zrušil a vrátil věc tomuto soudu k novému projednání, „resp. rozhodl tak, že námitce podjatosti Městského soudu v Praze se vyhovuje“.

V dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 21. 10. 2011, č. j. -117, ve znění usnesení ze dne 9. 12. 2011, č. j. -130, žalobce namítá, že usnesení soudů obou stupňů porušují jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, když zákonnou úpravu lze aplikovat pouze tam, kde není v rozporu s přirozenoprávními principy ústavního a mezinárodního práva; namítá nikoliv nezákonný, ale především protiústavní postup soudů a dovolává se v dovolacím řízení „ústavně konformního spravedlivého procesu nezatíženého diskriminací porušováním ústavní povinnosti stanovené y Českou republikou“. Připomíná „povinnost soudu ve smyslu ust. poučit žalobce jako účastníka řízení, jak při neexistenci článkem 36 odst. 4y stanovené podrobné zákonné úpravy se domoci y zaručené ochrany svých práv zaručených závazky ČR z mezinárodních smluv zaručujících dodržování zákazu nelidského zacházení“ a žádá dovolací soud, aby žalobce poučil, „jakým procesním postupem se ústavně nepřípustné diskriminaci soudní ochrany za porušování ústavní povinnosti Českou republikou má žalobce jinak bránit“. Namítá dále, že „dikce ust. upravující příslušnost soudu k projednání žaloby pro zmatečnost není jednoznačná“, že „ve vztahu k požadavku ústavně konformního spravedlivého procesu působí dikce ust. interpretační potíže i v případech, kdy se nejedná o otázku rozporu s přirozenoprávními principy ústavního a mezinárodního práva“, že „již samotné projednání žaloby pro zmatečnost proti rozhodnutí soudu soudem, který napadené rozhodnutí vydal, zpochybňuje ústavně zaručenou nestrannost soudu k projednání žaloby“, a to navíc „soudem podřízeným soudu, který žalobou napadené rozhodnutí vydal“, že „ze samotné logiky soudního řízení sporného vyplývá, že rozhodnutí napadené žalobou pro zmatečnost by měl ten, kdo ho vydal, před nezávislým a nestranným soudem obhajovat a nikoliv o žalobě proti němu za nestranný soud rozhodovat“, a dovozuje, že „označit Ministerstvo spravedlnosti ČR za těchto okolností za žalovanou stranu je svojí podstatou rezignací žalobce na právo na zákonného nestranného soudce“. Podle názoru žalobce je otázkou zásadního právního významu, „zda v případech domáhání se soudní ochrany ze závazků České republiky z mezinárodních smluv na dodržování zákazu nelidského zacházení má v případě soudní ochrany práv prostřednictvím žaloby pro zmatečnost soud ústavně konformní povinnost aplikovat ust. a ust. , popř. i jiná ustanovení, aby vyloučil jakoukoliv diskriminaci práva na rovnou soudní ochranu založenou ignorováním ústavní povinnosti podle y Českou republikou“. Žalobce navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby „v odůvodnění svého rozhodnutí zavázal soudy nižších stupňů závazným právním názorem k dalšímu ústavně konformnímu postupu, pokud dovolací soud sám nerozhodne o přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, a jím přikázaný soud závazným právním názorem nezaváže k dalšímu ústavně konformnímu postupu“. Dále navrhuje, aby dovolací soud před rozhodnutím o dovolání žalobce podal žádost Soudnímu dvoru EU k rozhodnutí o výkladu „Smluv ve věci soudní ochrany institutu nezávislosti advokacie“, kterou k dovolání připojil.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 10. 2010, č. j. -88, kterým bylo rozhodnuto, že soudci Městského soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , Nejvyšší soud České republiky pro nedostatek funkční příslušnosti podle ustanovení § 243c odst. 1, § 104 odst. 1 věty první

zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 129 v časopise Soudní judikatura, roč. 2001).

Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu ze dne 21. 10. 2011, č. j. -117, ve znění usnesení ze dne 9. 12. 2011, č. j. -130, bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání sice není opodstatněné, že však řízení před soudy je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Odvolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2009, č. j. -34, a řízení o žalobě pro zmatečnost zastavil pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení s odůvodněním, že žalobcem jednoznačně a srozumitelně označený žalovaný Městský soud v Praze je organizační složkou státu, že tedy takto označený žalovaný nemá způsobilost být účastníkem řízení ( ), a proto jsou splněny podmínky pro zastavení řízení podle ustanovení Uvedený postup odvolacího soudu však není správný.

Řízení před soudy je totiž postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný ( ).

Účastníky řízení jsou také navrhovatel a ti, které zákon za účastníky označuje ( ).

Žaloba pro zmatečnost (nebo žaloba na obnovu řízení) musí vedle obecných náležitostí uvedených v ustanovení obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (důvod obnovy řízení nebo důvod zmatečnosti), vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá (srov. ). Rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, a důvod žaloby (důvod obnovy řízení nebo důvod zmatečnosti) mohou být měněny jen po dobu trvání lhůt k žalobě ( ).

Účastníky řízení o žalobě pro zmatečnost (o žalobě na obnovu řízení) jsou - jak vyplývá z povahy této žaloby jakožto mimořádného opravného prostředku - ti, kdo byli účastníky původního řízení, v němž bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí, popřípadě jejich právní nástupci z důvodu universální nebo singulární sukcese (žalobu pro zmatečnost může podat jen účastník původního řízení, popřípadě jeho právní nástupce, přičemž také ostatní účastníci řízení nemohou být osobami odlišnými od účastníků řízení, proti nimž žaloba pro zmatečnost směřuje, popřípadě jejich právních nástupců); uvedenému odpovídá, že zákon (srov. ) ani nepožaduje, aby žaloba pro zmatečnost obsahovala označení účastníků řízení (srov. právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 15 v časopise Soudní judikatura, roč. 2012, nebo v obdobné věci v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 43 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004). Definice účastníků je tedy u žaloby pro zmatečnost dána ustanovením V řízení o zmatečnostní žalobě si účastníci zachovávají stejné procesní postavení jako v původním řízení.

V původním řízení (v řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, proti němuž žalobce podal žalobu pro zmatečnost) vystupoval jako žalovaný Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 16. Bez ohledu na to, jak žalobce v žalobě pro zmatečnost označil účastníky řízení o této žalobě, z ustanovení je nepochybné, že v řízení o žalobě pro zmatečnost byl účastníkem kromě žalobce také žalovaný Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 16, a že s Městským soudem v Praze nemělo být jako s účastníkem tohoto řízení nakládáno (jednáno).

Soudy se však uvedeným vymezením účastenství v řízení o žalobě pro zmatečnost neřídily. Zatížily proto řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť žalobcem podanou žalobu pro zmatečnost projednaly a rozhodly vůči někomu, kdo se nestal účastníkem řízení, a odepřely možnost jednat před soudem tomu, kdo byl účastníkem řízení. Dovolací soud k uvedené vadě řízení přihlédl, i když nebyla v dovolání uplatněna ( ).

Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení podle ustanovení části věty za středníkem zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, Nejvyšší soud České republiky zrušil také toto rozhodnutí a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení ( věta druhá ).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( část první věty za středníkem a věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. září 2013

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu