Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2280/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v exekuční věci oprávněné

Ing. I. B.

(dříve

M.

), proti povinnému

Ing. M. S.

, zastoupenému Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská 204/21, pro částku 16.530,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze z 29. ledna 2013, sp. zn. , takto:

Dovolání

se odmítá

.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím městský soud změnil usnesení z 22 října 2012, č. j. 134 EX 00762/11-088, jímž soudní exekutor rozhodl, že žádnému z účastníků „nepřísluší náhrada nákladů řízení v souvislosti se zastavením exekuce“, tak, že se oprávněné náhrada nákladů řízení nepřiznává. Své rozhodnutí odůvodnil s poukazem na první větu ustanovení § 89 exekučního řádu závěrem, že povinný zavinil zastavení exekuce, jelikož vymáhanou částku sice zaplatil již před zahájením exekučního řízení, že tak však učinil bez uvedení variabilního symbolu či jakékoli jiné specifikace platby, kterou tak oprávněná nemohla identifikovat.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný dovolání, v němž ohlašuje dovolací důvody „podle , b) a odst. 3 “ Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení „“ /jež se ovšem i před novelizací účinnou od 1. 1. 2013 týkalo insolvenčního řízení, o něž v souzené věci nejde/ „ve spojení s ustanovením “, s odůvodněním, že napadené rozhodnutí má podle jeho názoru „po právní stránce zásadní význam, a to nejen ve vztahu k souzenému případu“. Má za to, že zastavení exekuce nezavinil, jelikož variabilní symbol při platbě uvést nemohl, protože mu jej oprávněná ani dodatečně po výzvě nesdělila. Odvolacímu soudu vytýká, že jeho „rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování“, a že bylo rozhodnuto neúplně, jestliže soud nerozhodl o nákladech řízení, které naopak vznikly jemu.

Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 7., části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s ohledem na skutečnost, že napadené rozhodnutí bylo vydáno 29. ledna 2013, o dovolání rozhodl podle ve znění účinném od 1. ledna 2013, a dospěl k závěru, že je třeba je odmítnout.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle ustanovení se důvod dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Podle první věty ustanovení dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 237a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.

V souzené věci však povinný jediný zákonem (tedy účinným od 1. 1. 2013) stanovený dovolací důvod, totiž nesprávné právní posouzení věci, neuplatnil, resp. pouze jej ohlásil (ovšem nesprávným poukazem na ustanovení ve znění účinném do 31. 12. 2012), avšak způsobem předepsaným ustanovením jej po dobu trvání lhůty k dovolání nevymezil. O tom, že povinný vycházel z nesprávného předpokladu, že věc bude posuzována podle ve znění účinném do 31. 12. 2012, svědčí nejen opakovaná výtka, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části v provedeném dokazování (jde o dovolací důvod, jejž současný účinný od 1. 1. 2013 již nezná), ale také nepřípadný poukaz na ustanovení , b) a odst. 3 , tedy zjevně na právní úpravu účinnou do 31. 12. 2012, jakož i použití pojmu „po právní stránce zásadní význam“, současnému občanskému soudnímu řád účinnému od 1. 1. 2013 již rovněž neznámého. V důsledku nesprávného závěru o použití ve znění účinném do 31. 12. 2012 dovolání neobsahuje ani údaj, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( věta první ).

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení věty první odmítl.

O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení Hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. srpna 2013

JUDr. Vladimír Mikušek

předseda senátu