Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1262/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně Moravský zemský holding, a. s., se sídlem v Plzni, Solní 4, č. p. 278, PSČ 301 00, identifikační číslo osoby 44992220, zastoupené JUDr. Václavem Hajšmanem, advokátem, se sídlem v Plzni, Perlová 69/9, PSČ 301 00, proti žalovanému Ing. A. Š., zastoupenému JUDr. Adamem Rakovským, advokátem, se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, PSČ 120 00, o zaplacení 183.547,50 Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. května 2011, č. j. -380, a proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. prosince 2011, č. j. -444, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně ve výroku označeným rozsudkem zamítl žalobu o zaplacení 183.547,50 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Jde přitom již o třetí rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne 15. října 2008, č. j. -217, a ze dne 15. února 2010, č. j. -263, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 16. dubna 2010, č. j. -287, odvolací soud zrušil jako nepřezkoumatelné.

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání obou účastníků řízení změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně (výrok první), potvrdil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně (výrok druhý) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok třetí).

Žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu a výslovně též rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení , (dále též jen „“), ohlašujíc přitom dovolací důvody dle a navrhujíc, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena.

Řízení o „dovolání“ proti rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil podle z důvodu nedostatku funkční příslušnosti soudu k jeho projednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 10/2001 a 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud podle ustanovení a odmítl jako nepřípustné.

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti prvnímu a třetímu výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení před soudy obou stupňů, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé pak může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným neshledal.

Z ustanovení se přitom podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (241a odst. 2 písm. b/ ). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( ), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.

Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. , jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Námitkou, podle níž jsou rozhodnutí soudů obou stupňů překvapivá a nepředvídatelná, neboť soud prvního stupně opřel zamítnutí žaloby o hodnocení důkazů, které byly již dříve součástí spisu (zejména Graf vývoje ceny emitenta akcií PSG), ačkoliv byl zavázán názorem odvolacího soudu vysloveným v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2010, č. j. -309, podle něhož je nutné, aby žalovaný skutkově doplnil své tvrzení, že sjednal pro společnost velmi výhodný obchod a inkasoval velmi výhodnou cenu, a navrhnul důkazy, kterými jej prokáže, a odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil, místo toho, aby jej zrušil, dovolatelka poukazuje na případnou vadu řízení ve smyslu , která však nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu, a proto přípustnost dovolání jejím prostřednictvím založit nelze.

Výtkou, podle níž „nelze bez dalšího vycházet z ceny akcií emitenta PSG, a. s.

na RM-SYSTÉM a. s., když předmětné akcie vykupovala PSG International, a. s. následně za ještě mnohem vyšší cenu než 150,- Kč“, dovolatelka polemizuje se skutkovým závěrem odvolacího soudu, podle něhož cena akcií emitenta PSG, a. s. činila v době podpisu smlouvy o prodeji cenných papírů 20,- Kč za akcii; uplatňuje tak dovolací důvod dle ustanovení , který u dovolání, jež může být přípustné pouze podle ustanovení , nemá k dispozici.

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení nemůže být dovolání přípustné.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.

Náklady řízení sestávají z odměny za zastupování advokátem, jež podle , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012 (srov. Čl. II a Čl. III ), činí 8.460,- Kč, a náhrady paušálních výdajů podle vyhlášky ve výši 300,- Kč, celkem tedy

8.760,- Kč. Společně s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 1.839,60 Kč tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobkyně celkem 10.599,60 Kč.

K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. .

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Přípustnost dovolání Nejvyšší soud posuzoval s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. , zrušil ustanovení až uplynutím 31. prosince 2012.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně 25. září 2013

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu