Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3895/2012

U S N E S E N Í

L. K.,

J. S.,

podnikateli podnikajícím pod obchodním názvem BALAREPO, s místem podnikání v Praze 4 - Záběhlicích, Severní I č. 2912/6, IČO 101 35 316, zastoupenému JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Karlovo náměstí č. 559/28, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. června 2012 č.j. -143, takto:

I. Dovolání žalovaného

se odmítá

.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Evy Zhřívalové, advokátky se sídlem v Českém Brodě, nám. Arnošta z Pardubic č. 11.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (243c odst. 2 ):

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28.6.2012 č.j. -143, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 9.11.2011 č.j. -92

ve věci samé (tj. ve výroku, jímž bylo určeno, že „okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobci, provedené dopisem žalovaného ze dne 1.9.2010, je neplatné“), není přípustné podle ustanovení , , ve znění účinném do 31.12.2012 (srov. čl. II, bod 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „“, neboť ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil; a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Odvolací soud totiž v souladu s judikaturou posoudil jak otázku výkladu projevu vůle (srov. právní názor vyjádřený například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 1996, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 29 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1997, nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. , uveřejněného pod č. 37 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005), tak i otázku řádného doručení písemnosti zaměstnance určené zaměstnavateli (srov. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3.1.2006 sp. zn. , uveřejněný pod č. 65 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).

Namítá-li dovolatel neplatnost právního úkonu žalobce (dopisu ze dne 1.6.2010) v tom smyslu, že „nebyly naplněny základní předpoklady“ ustanovení § 56 odst. 1 písm. a) zák. práce, nelze k těmto námitkám přihlížet, neboť žalovaný opomíjí, že pro určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru je třeba podat žalobu u soudu, a to ve lhůtě dvou měsíců (§ 72 zák. práce). Nebyla-li taková žaloba podána, skončil pracovní poměr mezi účastníky podle tohoto právní úkonu, i kdyby šlo o neplatné rozvázání pracovního poměru. Po uplynutí dvouměsíční lhůty se soud již nemůže otázkou platnosti rozvazovacího úkonu zabývat, a to ani jako otázkou předběžnou (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19.3.1997 sp.zn. , uveřejněný pod č. 75 v časopise Soudní judikatura, ročník 1997).

Ostatní námitky žalovaného – jak vyplývá z obsahu dovolání (srov. ), tj. zpochybňuje-li závěry, že se dopis žalobce ze dne 1.6.2010 se do sféry dispozice žalovaného dostal, neboť sám „potvrdil, že se mu dopis žalobce dostal do rukou a seznámil se s jeho obsahem“; a že v tomto dopise je „jasně vyjádřena vůle skončit pracovní poměr ještě téhož dne, tzn. okamžitě“, a tato vůle žalobce „byla přes všechny nedostatky jejího projevu dostatečně seznatelná“ – nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale dovolací důvod podle ustanovení , neboť zpochybňuje skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází a současně v dovolání předestírá opačné skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci. K okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto (srov. , část věty za středníkem ).

Z uvedeného je zřejmé, že napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalovaný je proto povinen nahradit žalobci náklady potřebné k uplatňování práva. Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem ( část věty první přede středníkem ), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení nebo 149 odst. 2 a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně ( část věty první za středníkem ). (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17.4.2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7.5.2013 zrušena. Nejvyšší soud za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 2.500,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobci náklady spočívající v paušální částce náhrad ve výši 300,- Kč (srov. ve znění pozdějších předpisů). Žalovaný je povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 2.800,- Kč žalobci zaplatit k rukám advokátky, která žalobce v tomto řízení zastupovala ( ) do 3 dnů od právní moci usnesení ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. září 2013

JUDr. Zdeněk Novotný

předseda senátu