Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2710/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně L. P., bytem ve V. n. M.,zastoupené JUDr. Jaromírem Josefem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Masarykovo náměstí 8, proti žalovanému D. P., bytem ve V. n. V.,zastoupenému JUDr. Josefem Šlampou, advokátem se sídlem v Kyjově, Komenského 617, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. května 2011, č. j. -157, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Hodoníně („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. května 2009, č. j. -132, výrokem pod bodem I. přikázal ze zaniklého společného jmění manželů („SJM“) do výlučného vlastnictví žalovaného movité věci uvedené v rozsudku pod položkami 1. až 37., dále zůstatek na účtu u E Banky, a. s., ve výši 6.945,43 Kč, zůstatek na účtu u České spořitelny, a. s., ve výši 4.746,80 Kč a částku 311.000,- Kč vybranou žalovaným z účtu u E Banky dne 13. 6. 2002. Do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal zůstatek na účtu u České spořitelny, a. s., ve výši 2.125,50 Kč. Výrokem pod bodem II. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku 218.583,37 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Výroky pod body III. a IV. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 26. května 2011, č. j. -157, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o („“) a uplatňuje – jak tvrdí - dovolací důvody uvedené v ; ve skutečnosti však polemizuje se skutkovými závěry, ze kterých napadené rozhodnutí vychází.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů a obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolací soud postupoval podle ve znění účinném do 1. 1. 2013 (viz čl. II. bod 7 ).

Dovolání není přípustné.

Dovolatel sice tvrdí, že „rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé“, a proto je dovolání přípustné podle , ovšem na jiném místě sám správně uvádí, že odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil; o přípustnosti podle zmíněného ustanovení tak nelze uvažovat. V dané věci by tak připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle , tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží [ ]. Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.

Ve smyslu je dovolací soud vázán uplatněnými dovolacími důvody [s výjimkou důvodu uvedeného v ], včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Vázanost dovolacím důvodem se v řízení o dovolání, jehož přípustnost je dána projevuje tím, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat jen ty právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Pokud tedy dovolatel nevznese v dovolání právně relevantní výhrady proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, nelze uvažovat o přípustnosti dovolání podle

Nevymezil-li žalobce v dovolání, jehož přípustnost by se mohla opírat jen o , odst. 3 právní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku, a tedy i přípustnost dovolání, pak dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne(usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 2463).

V dané věci dovolatel nejen že právní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku, a tedy i přípustnost dovolání, nevymezil, ale obsah dovolání spočívá v polemice se skutkovými zjištěními, a tudíž je tu nepřípustně uplatněn dovolací důvod podle a Dovolatel jen tvrdí, že věc měla být správně posouzena „podle ustanovení “ obč. zák.; takové ustanovení však nemá. I v případě, že dovolatel měl na mysli obč. zák., jak by vyplynulo ze souvislostí věci, byla by aplikace tohoto ustanovení závislá na skutkových zjištěních, která by nutně musela být jiná, než jsou. I zde jde tedy v podstatě o skutkovou námitku.

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a věty první a , neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 11. září 2013 JUDr. Jiří Spáčil ,CSc.předseda senátu