Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1636/2013

U S N E S E N Í

O. N.,

1)

České republice - Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, a

2) České republice - Generálnímu ředitelství Vězeňské služby,

se sídlem v Praze 4, Soudní 1672/1a, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2012, č. j. -97, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba, aby první i druhá žalovaná byly zavázány zaplatit žalobci každá 300.000,- Kč, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 300.000,- Kč, která mu měla být způsobena průtahy v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , jehož předmětem bylo odškodnění za nezákonné rozhodnutí v trestním řízení, a dále náhrady nemajetkové újmy ve výši 300.000,- Kč, která mu měla být způsobena postupem zaměstnanců vězeňské služby, kteří mu znemožnili komunikovat s jeho právním zástupcem po dobu výkonu trestu odnětí svobody. Obě žalované vznesly námitku promlčení.

Soud prvního stupně vyšel ze skutkového stavu věci, že řízení vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. bylo vedeno od 9. 4. 1992 do 20. 5. 1997, přičemž rozhodnutí nabylo právní moci dne 9. 7. 1997. S ohledem na znění článku II. přechodných ustanovení dospěl soud prvního stupně k závěru, že ve znění nelze na žalobcem uplatněný nárok aplikovat, neboť jeho nárok byl ke dni účinnosti promlčen. Druhý nárok žalobce na odškodnění za nesprávný úřední postup zaměstnanců Vězeňské služby shledal soud rovněž promlčeným. Soud se také neztotožnil s námitkou žalobce, že vznesení námitky promlčení ze strany žalované je v rozporu s dobrými mravy.

Odvolací soud se zcela ztotožnil s právním posouzením věci učiněným soudem prvního stupně, na jehož odůvodnění pro stručnost odkázal a neshledal důvod pro předložení věci Ústavnímu soudu.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz čl. II., bod 7 ) - dále jen „“, odmítl jako nepřípustné.

Dovolatel odůvodnil své dovolání tím, že objektivní omezení žalobce (žalobce byl ve výkonu trestu odnětí svobody, je v péči psychiatra pro dlouhodobé psychické potíže a je osobou nemajetnou) mu znemožňovala uplatnit jeho práva ve lhůtách stanovených zákonem. Námitku promlčení vznesenou žalovanou považuje za rozpornou s dobrými mravy a subjektivní promlčecí lhůtu stanovenou za nepřiměřeně krátkou. Do běhu lhůty by se dle názoru dovolatele neměla započítávat doba, po kterou žalobce nemohl svá práva účinně hájit, tedy po dobu, kdy jako nemajetný byl omezen na osobní svobodě.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Z obsahu dovolání lze dovodit, že dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, přestože neuvedl rozsah, v jakém rozhodnutí odvolacího soudu napadá.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení , přičemž o situaci předvídanou v ustanovení nejde, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ( ).

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a dovolací soud v případě dovolání přípustného podle nepřihlíží ( ).

Dovolatel však ve svém dovolání žádnou otázku, která by měla představovat otázku zásadního právního významu a tudíž založit přípustnost dovolání podle nevymezil, a tudíž ani dovolací soud neshledal dovolání žalobce přípustným. Namítá-li dovolatel, že promlčecí lhůty podle jsou příliš krátké, pak tento názor dovolací soud nesdílí, k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. . Ani v hodnocení otázky vznesení námitky promlčení ze strany žalované v rozporu s dobrými mravy se odvolací soud neodchýlil od judikatury Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. ). Názor dovolatele, že do běhu promlčecí lhůty by se neměla započítávat doba, po kterou žalobce nemohl svá práva účinně hájit, tedy po dobu, kdy jako nemajetný byl omezen na osobní svobodě, nemá oporu v hmotném právu.

Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel dovolací soud z toho, že žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo, a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 25. září 2013

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu