Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tvo 26/2013

-8

U S N E S E N Í

V. K.

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného V. K. zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. , byl obviněný V. K. uznán vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, 3 tr. zákoníku, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání.

Dne 28. 8. 2013 rozhodl Vrchní soud v Praze o odvolání obviněného rozsudkem tak, že rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil ve výroku o trestu ohledně obviněného K. a podle § 145 odst. 3 tr. zákoníku mu uložil trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou.

Dříve než však Vrchní soud v Praze rozhodl ve věci samé, usnesením ze dne 22. 7. 2013, sp. zn. , podle § 72 odst. 4 tr. ř. rozhodl, že se obviněný ponechává ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. ř.

Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost. Podle obviněného se soud domnívá, že jeho „výslech ani účast není nutná“, on se naopak domnívá, že nutná byla, protože mu zemřel otec a rád by se zúčastnil pohřbu. O konání vazebního zasedání obviněný nepožádal, protože mu nebylo sděleno, že vůbec má toto rozhodování proběhnout. Dále obviněný nesouhlasí s tím, že jeho zdravotní stav neumožňuje eskortu k soudu. Cítí se naprosto zdráv a nic mu neschází. Nesouhlasí ani s tím, že se nachází v karanténě, jeho spolubydlící z této údajné karantény odjel dokonce na dálkovou eskortu. Obviněný má za to, že se mu brání v účasti u soudu, k čemuž dodává, že mu také nebylo sděleno, proč se nekonalo veřejné zasedání o jeho odvolání.

Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.

Vrchní soud v Praze dne 22. 7. 2013 rozhodl podle § 72 odst. 4 tr. ř. o ponechání obviněného ve vazbě, neboť se blížil konec tříměsíční lhůty podle § 72 odst. 1 tr. ř. V době jeho rozhodnutí byl obviněnému, byť nepravomocně, uložen trest odnětí svobody v trvání deseti let. Trestní stíhání obviněného bylo nepochybně na podkladě spisového materiálu vedeno důvodně, jednalo se tedy o důvodné podezření. Nejvyšší soud v této souvislosti poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, konkrétně nález sp. zn. (publikovaný pod č. 48, roč. 2004, sv. 33, str. 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), v jehož rámci bylo judikováno, že hrozbou vysokým trestem lze odůvodnit uložení tzv. útěkové vazby v těch případech, kdy na základě zjištěných skutečností opodstatňujících důvodnost podezření ze spáchání zvlášť závažného trestného činu lze předpokládat v případě uznání viny uložení již výrazného trestu odnětí svobody (tzn. nejméně kolem osmi let). V současné době je tato skutečnost již potvrzena tím, že obviněnému byl pravomocně uložen trest odnětí svobody v trvání osmi let. Vrchní soud přitom poukázal i na další skutečnosti, jako je nedostatek rodinného či pracovního zázemí obviněného a jeho abusus alkoholu, z nichž vyplývala podle názoru Nejvyššího soudu zcela odůvodněná obava, že by se v případě propuštění z vazby skrýval, aby se tak trestnímu stíhání vyhnul, a nebylo tedy možno ani očekávat, že by v případě nahrazení vazby jiným institutem řádně spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení.

Jde-li o námitky obviněného, ze shora uvedeného je patrné, že skutečnost, že se chtěl zúčastnit pohřbu svého otce, nemohla vést k jeho propuštění z vazby, ač se jedná o velmi politováníhodnou událost. Pokud jde o konání vazebního zasedání, je třeba říci, že podle § 73d odst. 3 tr. ř. se v jiných případech než uvedených v odstavcích 1 a 2 rozhoduje ve vazebním zasedání, jestliže o to obviněný výslovně požádá, nebo soud a v přípravném řízení soudce považuje osobní slyšení obviněného za potřebné pro účely rozhodnutí o vazbě. Vazební zasedání však není třeba konat, i když o jeho konání obviněný výslovně požádal, mimo jiné jestliže zdravotní stav obviněného neumožňuje jeho výslech.

V této souvislosti vrchní soud uvedl, že výslech obviněného nepovažoval za nutný. Obviněný o konání vazebního zasedání nepožádal, přičemž je pravda, že na to nebyl ze strany vrchního soudu dotázán. Tento postup však byl zdůvodněn tím, že zdravotní stav obviněného neumožňoval jeho eskortu k soudu ani jiný způsob výslechu, jak vyplývá z lékařské zprávy zdravotního střediska Vazební věznice Praha – Pankrác, podle které byla ze zdravotních důvodů zamítnuta eskorta obviněného k veřejnému zasedání nařízenému na den 17. 7. 2013. Vrchní soud v Praze tedy původně měl v úmyslu nařídit veřejné zasedání ještě v rámci uvedené tříměsíční lhůty, přičemž by v případě nutnosti mohl o dalším trvání vazby rozhodnout při tomto zasedání. To však nebylo možné a veřejné zasedání bylo nařízeno až na 28. 8. 2013. Vzhledem k blížícímu se konci tříměsíční lhůty a při vědomí, že výslech obviněného je ze zdravotních důvodů vyloučen, tak vrchní soud rozhodl o vazbě dne 22. 7. 2013 v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud v tomto postupu Vrchního soudu v Praze neshledal pochybení.

Protože se Nejvyšší soud s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze i s jeho odůvodněním ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněného V. K. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. září 2013

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch