Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2657/2013

U S N E S E N Í

N. K.

, proti žalovanému

L. K.

, zastoupenému JUDr. Pavlem Budilem, advokátem se sídlem Benešov, Masarykovo náměstí 4,

o 12.040,- Kč s přísl.

, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. května 2010, č. j. -33, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Benešově (soud prvního stupně) usnesením ze dne 2. 4. 2010, č. j. -21, zastavil řízení z důvodu zpětvzetí žaloby (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 24. 5. 2010, č.j. -33, změnil usnesení soudu I. stupně ve výroku II tak, že uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 11.940,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (nezastoupena advokátem) včasné dovolání, v němž nesouhlasí se svou povinností hradit náklady řízení s odůvodněním „žalovaný zainteresoval právního zástupce až po zpětvzetí žaloby a jeho činnost byla nadbytečná“.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodem 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále též jen „”).

Dovolání není přípustné.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání není přípustné podle ustanovení , neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu z 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ustanovení , a nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními.

Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, tedy není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v účinném od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového usnesení – tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení před soudem prvního stupně či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího (jež není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto (aniž ve věci nařizoval jednání podle věty první ) dovolání podle ustanovení věty první a odmítl.

Žalobkyně podáním nepřípustného dovolání procesně zavinila jeho odmítnutí, žalovanému prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení , a věty první výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. září 2013

JUDr. Miroslav F e r á k

předseda senátu