Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 895/2013

U S N E S E N Í

, se sídlem Brno, Bašného 36, proti žalované

JUDr. I. M.

, o vyklizení bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. května 2012, č. j. -59, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 23. 5. 2012, č. j. -59, potvrdil rozsudek ze dne 9. 5. 2011, č. j. -39, kterým Městský soud v Brně (soud prvního stupně) uložil žalované povinnost vyklidit byt č. 14, sestávající z jednoho pokoje, kuchyně a příslušenství, nacházející se ve IV. nadzemním podlaží domu č. 38/369 na ulici B. v B. (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“) do 15 dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně především dovodil, že žalovaná užívá předmětný byt bez právního důvodu, neboť její nájemní poměr zanikl – v důsledku výpovědi žalobce (pronajímatele bytu) ze dne 2. 11. 2009 (dále jen „Výpověď“) odůvodněné výpovědním důvodem podle ve znění před novelou provedenou (dále jen „“) – ke dni 31. 3. 2010 uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty. Nepodala-li v zákonné lhůtě žalobu na určení neplatnosti Výpovědi, nemůže se již v řízení o vyklizení bytu – prostřednictvím svých námitek ohledně naplněnosti uplatněného výpovědního důvodu – její neplatnosti úspěšně dovolat. Jelikož neshledal, že by výkon práva žalobce byl v rozporu s dobrými mravy ( ), vyhovující rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání; k jeho doplnění (podáním daným k poštovní přepravě dne 27. 9. 2012), učiněnému po uplynutí dovolací lhůty, nemohl dovolací soud přihlížet ( ).

Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 23. května 2012, Nejvyšší soud jako soud dovolací v souladu s čl. II bodem 7. , kterým se mění , dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále „”).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), která má právnické vzdělání (srov. a 2 písm. a/ a ), se zabýval jeho přípustností.

Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, nejde tedy o přípustnost dovolání podle , b) ; dovolání tak může být přípustné podle (jež zůstává – i po jeho zrušení nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 21. 2. 2012, sp.zn. použitelné pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 /srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 3. 2012, sp.zn. ) jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Potvrzující výrok napadeného rozsudku spočívá rovněž na (předběžném) právním názoru, že v řízení o vyklizení bytu se – prostřednictvím námitek ohledně naplněnosti uplatněného výpovědního důvodu – žalovaná nemůže neplatnosti Výpovědi úspěšně dovolat, neboť právě v důsledku nepodání včasné žaloby na určení neplatnosti Výpovědi zanikl (ke dni 31. 3. 2010) její nájemní poměr k bytu uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty.

Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 13. 8. 2008, sp.zn. , dovodil, že šedesátidenní lhůta podle je lhůta hmotněprávní, prekluzivní; nepodá-li proto nájemce žalobu podle v tam uvedené prekluzivní lhůtě, je povinen byt – po skončení nájemního poměru uplynutím výpovědní lhůty ( ) – vyklidit. K námitce neplatnosti výpovědi z nájmu bytu pro neexistenci uplatněného výpovědního důvodu nelze přihlížet až v řízení o vyklizení bytu vedeném na základě žaloby pronajímatele v případech, kdy nájemce, ač povinen, byt nevyklidil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 10. 6. 2009, sp.zn. ). V soudní praxi není pochyb ani o tom, že pokud nájemce po zániku nájemního vztahu k bytu (resp. po právní moci rozsudku, jímž byla zamítnuta jeho žaloba na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu) byt nevyklidí, nezbývá pronajímateli než domáhat se jeho vyklizení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2010, sp.zn. ).

Od uvedené judikatury se odvolací soud neodchýlil a jeho rozhodnutí je tak výrazem standardní soudní praxe. Nelze mu proto ani důvodně vytýkat, že se nezabýval okolnostmi vztahujícími se toliko k otázce platnosti Výpovědi, které ve svém dovolání předestírá dovolatelka.

Za této situace dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení , a proto je podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalobci nevznikly (dle obsahu spisu) žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. září 2013

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu