Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 838/2013

3 Tdo 838/2013-43

U S N E S E N Í

R. S.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. ze dne 10. září 2012 byl dovolatel uznán vinným pod bodem ad 1), 3a) dvojím účastenstvím ve formě organizátorství podle § 10 odst. 1 písm. a) trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.) k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 3 tr. zák., pod bodem ad 4), 5a), 13) trojím účastenstvím ve formě organizátorství podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák., pod bodem ad 2), 5b), 8), 12) čtverým účastenstvím ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák., pod bodem ad 6) účastenstvím ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., a konečně pod bodem ad 7), 10), 11) trojím účastenstvím ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 3 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedené trestné činy a sbíhající se trestné činy pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c), § 250b odst. 1, odst. 2 tr. zák., organizátorství trestného činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. a), § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 10. 10. 2011, č. j. -1032, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně sp. zn. ze dne 29. 5. 2012 byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a osmi měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 10. 10. 2011 č. j. -1032, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších obviněných.

Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal R. S. (a M. K.) odvolání, o kterém rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem sp. zn. ze dne 7. února 2013 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), f), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ohledně R. S. ve výroku o způsobu výkonu uloženého trestu odnětí svobody a dále napadený rozsudek zrušil ve výroku o povinnosti obv. S. a K. k náhradě škody. Nově rozhodl podle § 259 odst. 3 tr. ř. tak, že zařadil dovolatele pro výkon jemu uloženého trestu do věznice s dozorem. Znovu též bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody; jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Proti tomuto rozhodnutí podal R. S. dovolání, a to jako oprávněná osoba, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že rozhodnutí o jeho vině bylo vybudováno na podkladě nesprávného zhodnocení skutkového děje, když se oba obecné soudy především náležitě nevypořádaly s jeho obhajobou. Zopakoval, že v průběhu celého trestního řízení poukazoval na skutečnost, že jeho jednání neodpovídá běžným případům pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu ani organizátorství trestného činu úvěrového podvodu a že nebylo bez pochybností prokázáno, že by někomu opatřoval falešná potvrzení o zaměstnání nebo jiné potřebné doklady. V žádném případě také nebylo prokázáno, že by věděl, že je žadatel o úvěr bez zaměstnání, když nebyl ani oprávněn zjišťovat, zda žadatel o úvěr uvádí pouze pravdivé údaje. Uvedl, že činnost zprostředkovatelů úvěrů, u kterých bylo později zjištěno, že při jejich sjednávání došlo ke spáchání trestného činu úvěrového podvodu, z nichž u některých nelze zjistit ani hlavního pachatele, nelze automaticky posuzovat jako pomoc nebo organizátorství trestného činu úvěrového podvodu. S ohledem na výše uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud „podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 2. 2013, č. j. a zrušil také rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 10. 9. 2012, č. j. -3073 a dále postupoval podle § 265

l

tr. ř.“

Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 26. července 2013. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k podanému dovolání ani žádný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání obviněného či práva plynoucího z ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Přitom je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není nezbytnou podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání vymezený ustanovením

§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.

Z výše uvedeného je tak zřejmé, že námitky ve svém celku, tak jak je uplatnil dovolatel, nejsou způsobilé být právně relevantně uplatněny nejen pod deklarovaným dovolacím důvodem, ale ani pod žádným z dalších, zákonem taxativně stanovených důvodů dovolání. To proto, že dovolatel jejich prostřednictvím pouze předkládá dovolacímu soudu vlastní (pro něj příznivější) verzi skutkového děje, podle které neměl povědomí o tom, že žadatelé o úvěr uvádějí v těchto žádostech nepravdivé údaje. Toto jeho tvrzení ovšem nekoresponduje se skutkovým stavem, který je popsán v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně a ke kterému dospěly po řádně vedeném dokazování dosud ve věci činné soudy. Soudy (zejména soud prvního stupně) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí jasně a srozumitelně objasnily, z jakých důkazů vycházely a proč uznaly dovolatele vinným označenými trestnými činy. Vycházely tak především z výpovědí jednotlivých spoluobviněných, kteří uvedli, že dovolatel věděl o všech rozhodných skutečnostech a tak i o tom, že údaje uváděné v žádostech o úvěr nejsou pravdivé a dále vycházely z listinných důkazů k jednotlivým úvěrovým smlouvám, na kterých dovolatel participoval. Tyto důkazy (blíže popsané v rozhodnutí soudu prvního stupně u jednotlivých bodů, na které lze pro stručnost odkázat) přitom umožnily přijmout jednoznačný závěr o vině dovolatele.

Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího.

S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. srpna 2013

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka