Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1518/2013

U S N E S E N Í

J. S.,

V. S.,

zastoupenému JUDr. Tomášem Máchou, advokátem se sídlem v Praze 2, Blanická 25/922,

o ochranu osobnosti,

vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. června 2012, č.j. -168, takto:

I.

Dovolání žalobce

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění( ):

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. července 2011, č.j. -107, výrokem I. uložil žalovanému omluvit se vlastnoručně podepsaným dopisem doručeným žalobci ve znění: „Já V. S. se tímto omlouvám panu J. S. za to, že jsem jej v prostorách kavárny Kafé KAKOS před hosty označil výrazy „bukvice“ a „buzerant“. Výrokem II. uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 30.000,- Kč na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle (dále jen „obč. zák.“), výrokem III. zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil žalobci dalších 1.470.000,-Kč a výrokem IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání obou účastníků Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. června 2012, č.j. -168, rozsudek soudu prvního stupně podle (dále jen „“) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, který dovodil, že došlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce mimo jiné použitím slov „buzerant“ a „bukvice“ před více účastníky. Odvolací soud se současně ztotožnil se zněním omluvy a s výší přisouzené náhrady nemajetkové újmy v penězích.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze byl doručen žalobci 25. července 2012 a téhož dne nabyl právní moci.

Proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dne 30. srpna 2012 vlastnoručně sepsané dovolání, doplněné podáním ustanovené zástupkyně ze dne 3. ledna 2013. Přípustnost dovolání odvozuje z ustanovení (chybně uvádí jako důvod dovolání). Domnívá se, že rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam spočívající v tom, že žalobci byla přiznána minimální satisfakce ve výši 30.000,- Kč, přičemž zásah žalovaného do jeho osobnostních práv je hodnocen jako rasistický a diskriminační a z toho důvodu odůvodňuje přiznání vyšší náhrady. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

K dovolání nebylo podáno vyjádření.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a vyšel tak (s výjimkou ustanovení ) ze znění tohoto procesního předpisu účinného do 31. prosince 2012.

Dovolání žalobce proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze, pokud jím byl potvrzen zamítavý výrok III. rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé, není přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona.

Z obsahu dovolání je především patrné ( ), že dovolatel zřejmě uplatnil dovolací důvod ve smyslu ustanovení (tj., že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci).

Polemizuje-li dovolatel v podaném dovolání s tím, že žalobci byla soudy přiznána minimální satisfakce ve výši 30.000,- Kč, přičemž zásah žalovaného do jeho osobnostních práv je hodnocen jako rasistický a diskriminační, což podle jeho mínění odůvodňuje přiznání vyšší náhrady, pak Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně zaujímá právní názor, že přípustnost tzv. nenárokového dovolání [ ] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku (tj. otázku, které by byla podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci) nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. , jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, a dále publikované (s citovanou právní větou) v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. 5042] nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2012, sp.zn. , přístupné na www.nsoud.cz.]. Podané dovolání takovou konkrétní právní otázku, která by v souvislosti s aplikací ustanovení ásl. obč. zák. činila napadené rozhodnutí po právní stránce zásadně právně významným, neuvádí, přičemž dovolací soud má za to, že odvolací soud se v této souvislosti nedostal do případných interpretačních obtíží. Dovolatel takto neformuluje takovou právní otázku, která by dovolacím soudem dosud nebyla vyřešena nebo by měla být řešena jinak, a jejíž řešení by v dané věci bylo relevantní. Neuvedl ani (žádné) konkrétní rozhodnutí, ve kterém by pro napadené rozhodnutí podstatná právní otázka byla řešena soudy rozdílně.

Protože z obsahu dovolání ( ) nebylo možno vyvodit jiný (relevantní) důvod, pro který by rozhodnutí odvolacího soudu mohlo být považováno za rozhodnutí zásadního významu, Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle věty první a odmítl. Současně je třeba připomenout, že pokud dovolatel napadá rozhodnutí odvolacího soudu ve všech jeho výrocích, pak k dovolání proti výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II., není k dovolání legitimován ( ), přičemž proti výroku o náhradě nákladů řízení procesní předpis možnost dovolání neupravuje ( až ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn věty první ve spojení s a , neboť žalobce nemá na jejich náhradu nárok, zatímco žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. srpna 2013

JUDr. Pavel Pavlík

předseda senátu