Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1376/2013

30 Cdo 1376/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vrchy, ve věci žalobců a) JUDr. B. Z., b) J. V., c) M. S., zastoupených JUDr. Helenou Dvornou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Hurbanova 1305/11,proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 400.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2012, č. j. - 113, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 2. 6. 2011, č. j. – 85, uložil žalované povinnost zaplatit každému z žalobců částku 8.000,- Kč s příslušenstvím, co do částky 376.000,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Rozhodl tak o nároku žalobců, jako právních nástupců původní žalobkyně M. V., na náhradu nemajetkové újmy, která jim měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. (dále jen „posuzované řízení“).

Městský soud v Praze napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit každému z žalobců dalších 30.000,- Kč s příslušenstvím, ohledně zamítnutí žaloby co do částky 286.000,- Kč s příslušenstvím pak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Doplňujícím rozsudkem ze dne 25. 3. 2013, č. j. -147, rozhodl Městský soud v Praze ve výroku I., že rozsudek soudu I. stupně se v odvoláním napadeném vyhovujícím výroku (I.) potvrzuje, a ve výroku II. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 25. 1. 2012, č. j. - 113, a to do celého jeho rozsahu, podala žalovaná dovolání, v němž navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání dovozuje z ust. , , ve znění před novelou provedenou

Ve vyjádření k dovolání doručeném dne 3. 7. 2012 žalobci zpochybnili důvodnost dovolání žalované a navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto a žalobcům přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.

Podle čl. II bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 1. 2013) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 25. 1. 2012, Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „ ”).

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle dovolání není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V předmětné věci dovolání není přípustné, neboť dovoláním dotčeným výrokem nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50.000,- Kč ( ). Přípustnost dovolání je přitom nutno zkoumat ve vztahu ke každému z žalobců zvlášť, neboť tito netvoří nerozlučné procesní společenství, a z pohledu přípustnosti dovolání ve smyslu bylo tedy o nároku každého z nich rozhodnuto samostatným výrokem rozsudku odvolacího soudu (k procesnímu společenství účastníků řízení po pravomocném rozhodnutí o schválení dohody o vypořádání dědictví viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. ; rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná jsou veřejnosti dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). Je proto nerozhodné, že součet nároků žalobců hranici hodnotového omezení přípustnosti dovolání přesahuje.

Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. ; dostupný na http://nalus.usoud.cz/).

Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení je pak absolutně nepřípustné. Nákladový výrok není rozhodnutím ve věci samé, a proto dovolání proti němu není podle přípustné a jeho přípustnost nezakládá ani žádné z dalších ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek civilních nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní rozhledy, č. 1, roč. 2002, str. 10).

Dovolací soud proto dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c)

odmítl.

Zbývá uvést, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné (viz - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004. sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 132, ročník 2004).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , , když v případě dovolání absolutně nepřípustného nelze uvažovat o tom, že by náklady vynaložené na zastoupení žalobců v dovolacím řízení byly vynaloženy účelně, zejména za situace, kdy se vyjádření žalobců k dovolání žalované zcela minulo s důvody, pro které bylo dovolání odmítnuto.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 4. září 2013

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu