Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tz 26/2013

7 Tz 26/2013-92

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

genmjr. PhDr. L. K.,

a

Mgr. Ing. F. S., Ph.D.,

proti usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 21. 11. 2011, sp. zn. 1 VZN 2614/2011, proti usnesení okresního státního zástupce Praha-západ ze dne 19. 3. 2012, č. j. ZT 65/2012-46, a proti usnesení okresního státního zástupce Praha-západ ze dne 19. 3. 2012, č. j. ZT 65/2012-52, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř., § 270 odst. l tr. ř. rozhodl t a k t o :

I.

Pravomocným usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 21. 11. 2011, sp. zn. 1 VZN 2614/2011,

b y l p o r u š e n z á k o n

v ustanoveních , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, tr. ř. v neprospěch obviněných genmjr. PhDr. L. K. a Mgr. Ing. F. S., Ph.D.

Toto usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze se

z r u š u j e .

II.

Pravomocným usnesením okresního státního zástupce Praha-západ ze dne 19. 3. 2012, č. j. ZT 65/2012-46,

b y l p o r u š e n z á k o n

v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného genmjr. PhDr. L. K.

Toto usnesení okresního státního zástupce Praha-západ se

z r u š u j e .

Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III.

Pravomocným usnesením okresního státního zástupce Praha-západ ze dne 19. 3. 2012, č. j. ZT 65/2012-52,

b y l p o r u š e n z á k o n

v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného Mgr. Ing. F. S., Ph.D.

Toto usnesení okresního státního zástupce Praha-západ se

z r u š u j e .

Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

IV.

Státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze se

p ř i k a z u j e ,

aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením policejního orgánu Policie České republiky - Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 21. 2. 2012, č. j. OKFK-247-33/TČ-2011-200231, bylo podle § 160 odst. l tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného genmjr. PhDr. L. K. pro trestné činy porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. l písm. c), odst. 2 písm. a), c) tr. zák. Usnesením téhož policejního orgánu ze dne 21. 2. 2012, č. j. OKFK-247-32/TČ-2011-200231, bylo podle § 160 odst. l tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného Mgr. Ing. F. S., Ph.D., pro stejné trestné činy.

Každý z obviněných podal stížnost proti usnesení, jímž bylo zahájeno jeho trestní stíhání. O obou stížnostech rozhodl okresní státní zástupce Praha-západ, který usnesením ze dne 19. 3. 2012, č. j. ZT 65/2012-46, podle § 148 odst. l písm. c) tr. ř. zamítl stížnost obviněného genmjr. PhDr. L. K. a usnesením ze dne 19. 3. 2012, č. j. ZT 65/2012-52, podle § 148 odst. l písm. c) tr. ř. zamítl stížnost obviněného Mgr. Ing. F. S., Ph.D. O stížnostech obviněných rozhodoval okresní státní zástupce Praha-západ v důsledku usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 21. 11. 2011, sp. zn. 1 VZN 2614/2011, jímž byla věc podle , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, a podle tr. ř. per analogiam odňata Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 2 a přikázána Okresnímu státnímu zastupitelství Praha-západ.

Ministr spravedlnosti podal dne 10. 5. 2013 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněných stížnost pro porušení zákona proti usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze a proti oběma usnesením okresního státního zástupce Praha-západ. Ministr spravedlnosti poukázal na to, že vzhledem k místu spáchání skutku, pro který bylo usneseními policejního orgánu zahájeno trestní stíhání obviněných, byl k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení příslušný státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2, jemuž by v tomto rámci příslušelo také rozhodnutí o stížnostech obviněných proti usnesením policejního orgánu. Ministr spravedlnosti připustil, že tu byl důvod pro odnětí věci Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 2, neboť mezitím bylo pravomocně rozhodnuto o vyloučení obvodního státního zástupce pro Prahu 2, avšak namítl, že rozhodnutí o odnětí a přikázání věci příslušelo státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze, který však mohl věc přikázat jen jinému obvodnímu státnímu zastupitelství v obvodu Městského státního zastupitelství v Praze. Ministr spravedlnosti vyjádřil názor, že státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze rozhodl o odnětí a přikázání věci v rozporu s ustanovením , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, a že tento státní zástupce nemohl rozhodnout ani s analogickým použitím ustanovení tr. ř. V návaznosti na to, ministr spravedlnosti vytkl, že okresní státní zástupce Praha-západ rozhodl o stížnostech obviněných jako státní zástupce, který k tomu ve skutečnosti nebyl místně příslušný, resp. jako státní zástupce, jehož místní příslušnost byla založena nesprávným rozhodnutím o odnětí a přikázání věci. To ministr spravedlnosti označil za závažnou vadu, která představuje porušení zákona v neprospěch obviněných. V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil vytýkaná porušení zákona, ke kterým došlo v neprospěch obviněných, aby zrušil napadená usnesení včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí a aby přikázal Městskému státnímu zastupitelství v Praze znovu rozhodnout o odnětí a přikázání věci.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadená usnesení i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.Z toho, pro jaké trestné činy bylo zahájeno trestní stíhání obviněných, a z toho, že podle usnesení o zahájení trestního stíhání spočívaly trestné činy v jednání, jehož se měli dopustit obviněný genmjr. PhDr. L. K. jako ředitel V.S. v jejím sídle v Praze 4, a v sídle M.S. v Praze 2, a obviněný Mgr. Ing. F. S., Ph.D., jako náměstek v sídle M.S. v Praze 2, vyplývá, že k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení byl příslušný státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2, a to podle odst. l , o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů. V souladu s tím postupoval policejní orgán, který podle tr. ř. zaslal opis záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 10. 10. 2011 právě státnímu zástupci Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2. Poté však obvodní státní zástupce pro Prahu 2 jako vedoucí státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 pravomocným usnesením ze dne 7. 11. 2011, sp. zn. 3 ZN 4161/2011, rozhodl, že je podle odst. l tr. ř. vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v této věci. Tím vyvstala nutnost, aby nejblíže vyšší státní zastupitelství podle , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, rozhodlo o odnětí a přikázání věci. Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 předložil věc státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze s návrhem na odnětí a přikázání věci. Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze nerozhodl o odnětí a přikázání věci, ale pravomocným usnesením ze dne 10. 11. 2011, sp. zn. 3 KZN 1428/2011, o tom, že je podle odst. l tr. ř. vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v této věci.Za tohoto stavu měl o odnětí věci Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 2 a o jejím přikázání jinému obvodnímu státnímu zastupitelství rozhodnout jiný státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze.Místo toho Městské státní zastupitelství v Praze předložilo věc Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze s návrhem na postup podle tr. ř. per analogiam a s odůvodněním, že kromě vyloučeného státního zástupce působí u Městského státního zastupitelství v Praze jako státní zástupkyně také manželka obvodního státního zástupce pro Prahu 2 a že náměstkyně městské státní zástupkyně v Praze je bývalou manželkou pracovníka Ministerstva spravedlnosti, který by v této věci mohl mít postavení svědka. Je však třeba poznamenat, že o vyloučení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze a náměstkyně městské státní zástupkyně v Praze, které byly zmíněny v návrhu, nebylo rozhodnuto postupem podle odst. l tr. ř. Takto nebylo rozhodnuto ani o vyloučení městské státní zástupkyně v Praze jako vedoucí státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze.Na podkladě uvedeného návrhu státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze usnesením ze dne 21. 11. 2011, sp. zn. 1 VZN 2614/2011, rozhodl, že věc se odnímá Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 2 a přikazuje Okresnímu státnímu zastupitelství Praha-západ.Toto rozhodnutí učinil státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze s odkazem na ustanovení , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto ustanovení nejblíže vyšší státní zastupitelství rozhoduje o odnětí a přikázání věci jinému nižšímu státnímu zastupitelství, jestliže vedoucí státní zástupce dotčeného nižšího státního zastupitelství je podle předpisů upravujících řízení vyloučen z projednávání věci, nestanoví-li citovaný zákon jinak. Podstatou vady rozhodnutí státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze je to, že mu toto rozhodnutí z hlediska ustanovení cit. zákona vůbec nepříslušelo, protože Vrchní státní zastupitelství v Praze vůči Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 2 není „nejblíže vyšším státním zastupitelstvím“. Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze odkázal také na analogické použití ustanovení tr. ř. Podle tohoto ustanovení z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně, přičemž o odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen. Postup podle citovaného ustanovení je průlomem do ústavně garantované zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( odst. l d). Z toho vyplývá, že jde o postup, který je přípustný jen výjimečně a který musí být odůvodněn mimořádnými okolnostmi vylučujícími uplatnění ústavního principu práva na zákonného soudce. To platí i pro činnost státního zastupitelství, protože od okolnosti, který státní zástupce vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení, se konec konců odvozuje také příslušnost soudu, má-li soud provádět úkony v přípravném řízení ( tr. ř.). Z hlediska ustanovení tr. ř. nemůže rozhodnutí státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze obstát. Pokud jde o vztahy uvnitř soustavy státního zastupitelství, je tzv. podjatost zákonným kritériem pro změnu příslušnosti státního zastupitelství jen v případě, že u příslušného státního zastupitelství je vyloučen vedoucí státní zástupce. V takovém případě je to důvod pro rozhodnutí o odnětí a přikázání věci podle , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, přičemž rozhodnutí podle tohoto ustanovení činí státní zastupitelství, které je nejblíže vyšším státním zastupitelstvím vůči státnímu zastupitelství, jehož vedoucí státní zástupce je vyloučen z projednávání věci. Vyloučení jiného státního zástupce, tj. jiného než vedoucího státního zástupce, není důvodem pro postup podle cit. zákona a nemůže vést ke změně příslušnosti státního zastupitelství jako takového. Postup v případě tzv. podjatosti u státního zástupce, který není vedoucím státním zástupcem, se řídí obecnými ustanoveními - tr. ř. Je-li podle těchto ustanovení z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen státní zástupce, který není vedoucím státním zástupcem, nastupuje na jeho místo jiný státní zástupce téhož státního zastupitelství a příslušnost státního zastupitelství tím zůstává nedotčena. Podstatou vady rozhodnutí státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze je to, že rozhodnutí o odnětí a přikázání věci opřel o okolnosti, které se týkaly nanejvýš jen otázky vyloučení státního zástupce, resp. státních zástupců, z nichž žádný neměl postavení vedoucího státního zástupce, a které tudíž nemohly mít žádný vliv na příslušnost státního zastupitelství. Rozhodnutí státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze nelze opřít ani o analogické použití ustanovení tr. ř., protože by se tím obcházela speciální úprava tzv. podjatosti jako důvodu změny příslušnosti státního zastupitelství stanovená v , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů.

Napadeným usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze byl tedy porušen zákon v ustanovení § 12a odst. 2 cit. zákona a v ustanovení § 25 tr. ř. v neprospěch obviněných.V důsledku tohoto porušení zákona pak o stížnostech obviněných proti usnesením policejního orgánu o zahájení trestního stíhání rozhodl místně nepříslušný státní zástupce, což zakládá podstatnou vadu řízení. Napadenými usneseními okresního státního zástupce Praha-západ byl tedy porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněných.Nejvyšší soud proto vyslovil zjištěná porušení zákona, zrušil všechna napadená usnesení, zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, pokud případně byla učiněna, a přikázal státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, který není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ( - tr. ř.), postupem podle , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, rozhodne o odnětí věci Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 2 a o jejím přikázání jinému obvodnímu státnímu zastupitelství.P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. září 2013

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec