Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 696/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. a Mgr. Zdeňka Sajdla, v právní věci žalobce J. R., zastoupeného JUDr. Vladimírem Kyselákem, advokátem se sídlem v Příbrami, Zahradnická 140, proti žalované ALBIXON a. s., IČ 26117274, se sídlem v Praze 5, Zbraslavská 55, zastoupené JUDr. Vendelínem Mihalikem, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 16, o zaplacení částky 121.617 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2012, č. j. -202, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze jako soud odvolací shora uvedeným rozsudkem ve výroku I. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 4. 2011, č. j. -124, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 7. 2011, č. j. -136, ohledně částky 15.542,20 Kč s příslušenstvím zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil. Současně ve výroku II. ve výroku o věci samé ohledně částky 106.074,80 Kč s příslušenstvím potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a ve výroku III. a IV. rozhodl o nákladech řízení.

Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a doplnil je znaleckým posudkem zpracovaným dne 14. 5. 2012 jím ustanoveným znalcem Doc. Ing. Jaromírem Ryskou, CSc. Vyslovil, že soud prvního stupně nepochybil, pokud při stanovení výše vzniklého bezdůvodného obohacení vycházel z částky odpovídající obvyklé ceně za užívání obdobných pozemků v daném místě a čase, přičemž s ohledem na využití dotčených pozemků k podnikatelským účelům správně nevycházel z regulovaných cen stanovených tehdy platnými cenovými výměry Ministerstva financí, nýbrž svá zjištění čerpal z jím zadaného znaleckého posudku.

Odvolací soud zaujal názor, že otázka správnosti stanovení obvyklé výše nájemného k tomu povolaným soudním znalcem není otázkou právní, nýbrž skutkovou. V této souvislosti odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. . Za správný považoval závěr soudu prvního stupně, že pokud odpovídá celková plocha předmětných pozemků hodnotě 1.835 m2 a dosahuje-li výše obvyklého nájemného z obdobných pozemků v daném místě a čase částky 8 Kč/ m2/měsíc, přísluší žalobci za žalované období 7 měsíců a 7 dnů právo požadovat na žalované zaplacení částky 106.074,80 Kč. Soud prvního stupně rovněž správně posoudil úrok z prodlení podle o. z. a , ve znění účinném do 30. 6. 2010, přičemž počátek prodlení žalované byl staven ve shodě s o. z.

Po právní stránce se ztotožnil s posouzením věci soudem prvního stupně o tom, že pokud právní předchůdce žalované získal v důsledku bezesmluvního užívání zastavěných pozemků na úkor žalobce v rozhodném období majetkový prospěch, stíhá žalovanou jako univerzálního právního nástupce, na kterého přešly všechny povinnosti tohoto subjektu, i povinnost žalobci vzniklý majetkový prospěch vydat podle ustanovení § 451 odst. 1, 2 o. z. Podle odvolacího soudu v rozhodném období byly všechny označené žalobcovy pozemky zastavěny průmyslovými stavbami, jež v tomtéž období vlastnicky náležely subjektu, jehož je žalovaná universálním právním nástupcem, přičemž uvedený subjekt dotčené pozemky užíval bez toho, aby jej k tomu opravňoval jakýkoliv soukromoprávní titul. Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že se právní předchůdce žalované na žalobcův úkor bezdůvodně obohatil. Zde odkazoval odvolací soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. , když z těchto rozhodnutí mj. vyplývá, že k obohacení vlastníka stavby na úkor vlastníka pozemku dochází již ze samotného titulu vlastnického práva, které zakládá jeho oprávnění stavbu na cizím pozemku užívat, a to bez ohledu na to, jakým způsobem své vlastnické právo ke stavbě realizuje.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včas dovolání, jehož přípustnost zdůvodňovala ustanovením , neboť rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Uplatnila dovolací důvod ve smyslu ustanovení , b) a Nesouhlasila s názorem odvolacího soudu, že správnost stanovení obvyklé výše nájemného není otázkou právní, ale skutkovou. Podle dovolatelky obvyklá výše nájemného je otázkou právní a jako takovou jí mají soudy posuzovat s tím, že pouhé převzetí skutkových závěrů znaleckého posudku nemůže obstát. Dovozovala, že pokud obvyklou cenu definujeme jako cenu, kterou by bylo možné dosáhnout při poskytování stejné nebo obdobné služby v daném místě a čase, pak se soud musí vypořádat s tím, zda k naplnění této definice došlo či nikoli. Namítala, že v dané věci jde o porušení principu práva na spravedlivý proces, pokud se soudy řádně nevypořádaly s dalšími provedenými důkazy vztahujícími se ke stanovení obvyklé výše nájemného. Podle dovolatelky se jedná zejména o nájemní smlouvu ze dne 29. 1. 2009 uzavřenou mezi žalovanou a Českou republikou o nájmu sousedních (v daném místě) obdobných pozemků. Vytýkala odvolacímu soudu, že k tomuto důkazu nepřihlédl, resp. nevysvětlil, proč k němu nepřihlédl. Poukazovala na skutečnost, že znalec Doc. Ing. Jaromír Ryska, CSc. nepředložil žádné přesvědčivé podklady, na jejichž základě odvolací soud dospěl ke svým závěrům. Dovolatelka namítala, že má právo seznámit se s podklady, na základě kterých byla znalcem stanovena výše nároku žalobce. Podle dovolatelky při převzetí závěrů znalce o stanovení ceny obvyklé, musí soud vycházet jen z těch skutečností, které vyšly v řízení najevo a se všemi se řádně vypořádat. V dovolání připomenula, že k vypracování posudku došlo až v průběhu odvolacího řízení, kdy je výrazně omezena její možnost tvrdit nové skutečnosti a navrhovat k nim důkazy. Navrhla proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl odmítnutí dovolání s tím, že se nejedná o případ ustanovení Podle žalobce znalecký posudek znalce Doc. Ing. Jaromíra Rysky, CSc., jednoznačně prokázal, že jeho závěry odpovídají objektivní realitě.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , („“), ve znění účinném do 31. 12. 2012, které je podle čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud zjistil, že žalovaná, zastoupená advokátem, podala dovolání v zákonné lhůtě (, ). Přípustnost dovolání dovozovala z ustanovení a dovolací důvod byl uplatněn podle , b) a podle Dovolání není přípustné. Přípustnost dovolání podle je dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost podle nebo b) (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží. O takový případ se zde však nejedná. Zpochybňuje-li dovolatelka závěry vypracovaného znaleckého posudku, uplatňuje tak dovolací důvod podle , k němuž vzhledem k nemůže být přihlédnuto. Jedná o otázku skutkovou, kterou nelze za daných procesních okolností v dovolacím řízení přezkoumávat. Námitka, že se odvolací soud dostatečně nezabýval nájemní smlouvou uzavřenou dne 29. 1. 2009, je rovněž podřaditelná pod a jako taková nemůže být v dovolacím řízení v režimu přípustnosti dovolání dle posuzována. Dovolatelka též tvrdí existenci vad řízení, avšak žádné konkrétní námitky ve smyslu nepřináší; ty by navíc s ohledem na nemohly být podrobeny dovolacímu přezkumu.Na základě shora uvedeného námitku uplatněnou dovolatelkou v dovolání, a to ohledně otázky hodnocení znaleckého posudku, nelze považovat za případnou. V případě znaleckého posudku odvolací soud v odůvodněních svého rozhodnutí náležitě osvětlil důvody, kterými se při posuzování a hodnocení znaleckého posudku řídil v dané věci. Je rovněž třeba mít na zřeteli, že v souladu s ustanovením záleží na úvaze soudu, jak posoudí důkazní návrhy a které z nich provede. V této souvislosti dovolací soud podotýká, že obdobnou problematikou se zabýval rovněž ve svém rozhodnutí ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. . Dále rovněž ve svém rozhodnutí ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. zaujal názor, že irelevantní jsou výhrady dovolatelky vůči hodnocení důkazů soudy obou stupňů (konkrétně obsáhlá kritika hodnocení znaleckého posudku), neboť to se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.V projednávané věci dovolací soud nemá důvodu se odchýlit od závěru odvolacího soudu, že otázka správnosti stanovení obvyklé výše nájmu je za daných okolností otázkou skutkovou a nikoliv právní. Odvolací soud postupoval správně a rovněž správně odkázal na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu. Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání žalované podle věty první a pro nedostatek zásadního právního významu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalobci účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají (s ohledem na zrušení , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů, k němuž došlo – s účinností od 7. května 2013 – nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. ) ze sazby mimosmluvní odměny za zastupování advokátem v částce 5 380 Kč podle věty první, a bodu 5. , ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle téže vyhlášky, při připočtení náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1.193 Kč podle V součtu tedy náklady přiznané žalobci činí 6.873 Kč.Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .V Brně dne 8. dubna 2013

JUDr. Josef R a k o v s k ý

předseda senátu