Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tvo 23/2013

-14

U S N E S E N Í

Ing.

J. F.

, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. , a rozhodl t a k t o:

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.

se

stížnost obviněného Ing. J. F.

zamítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. , byl obviněný Ing. J. F. uznán vinným přečinem vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci podle § 324 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a zločinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, za které byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém je příslušný rozhodnout Městský soud v Praze. Zároveň namítl podjatost celého Městského soudu v Praze. Následně předložil předseda senátu tohoto soudu Vrchnímu soudu v Praze návrh na odnětí trestní věci podle § 25 tr. ř., o němž Vrchní soud v Praze rozhodl tak, že se věc Městskému soudu v Praze neodnímá (usnesení ze dne 13. 5. 2013, sp. zn. ). Městský soud v Praze pak usnesením ze dne 31. 5. 2013, sp. zn. , rozhodl, že senát 8 To není vyloučen z vykonávání úkonů v trestní věci obviněného. Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, která byla předložena Vrchnímu soudu v Praze, současně namítl podjatost tohoto soudu, zejména předsedy senátu 7 To.

Usnesením ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. , rozhodl Vrchní soud v Praze, že podle § 31 odst. 1 tr. ř. předseda senátu JUDr. Martin Zelenka a soudci JUDr. Michal Hodoušek a JUDr. Jaroslava Maternová nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného.

Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, v níž uvedl, že nedocenil rozsah klanu Zelenků v justici, potažmo na Vrchním soudě v Praze. Z pohledu občana je podle něj lhostejné, zda rozhoduje Martin Zelenka nebo Pavel Zelenka. Námitku podjatosti je proto nutno rozšířit s ohledem na vystoupení JUDr. Pavla Zelenky před Nejvyšším správním soudem, kde tento soudce podle obviněného „napadal a sprostě urážel“ předsedkyni Nejvyššího soudu JUDr. Ivu Brožovou a jeho samého, což dále podrobně rozvedl. To pak podle jeho názoru vznáší otázku nestrannosti celého Vrchního soudu v Praze.

Dále obviněný poukazuje na to, že mu bylo napadené usnesení doručeno 4. 7., tedy den před prodlouženým víkendem, kdy naprostá většina úředníků a zaměstnanců je na dovolené, což podle něj značí, že odesílatelé předpokládali, že nestihne podat stížnost.

Tyto skutečnosti lze podle obviněného chápat jako akty ryzího nepřátelství a organizované msty vůči němu autory usnesení. Závěrem své stížnosti pak navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a nově rozhodl tak, že „se nejen vylučuje senát 7 To Vrchního soudu v Praze pro podjatost, ale že totéž platí pro všechny senáty téhož soudu, a to především s ohledem na vystoupení soudce Zelenky 20. 6. před NSS v Brně, neboť jejich provázanost na zločinecké struktury zvláště Sváčkova soudu je objektivně prokazatelnou skutečností“.

Z podnětu podané stížnosti Nejvyšší soud přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Podle § 30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.

Obviněný zakládá svou domněnku o údajné podjatosti členů senátu 7 To Vrchního soudu v Praze na skutečnosti, že jiný soudce Vrchního soudu v Praze, JUDr. Pavel Zelenka zastupuje kárně stíhané soudce JUDr. L., který věc obviněného projednával v prvním stupni. Jeho původní argumentace směřovaná Vrchnímu soudu v Praze byla založena na omylu, že JUDr. L. zastupuje předseda senátu 7 To JUDr. Martin Zelenka. Vzhledem k tomu, že byl nyní v napadeném usnesení poučen o svém omylu, vytvořil si fantazii o „klanu Zelenků“, a to na základě pouhé shody jmen obou soudců. Současně spatřuje v činnosti JUDr. Pavla Zelenky důvod pro vyloučení všech soudců Vrchního soudu v Praze. Vyloučením všech soudců tohoto soudu se Nejvyšší soud nemůže na tomto místě zabývat, uvedenou argumentaci však nepovažuje ani za důvod pro pochybnosti o nepodjatosti členů příslušného senátu.

Pomineme-li domněnky obviněného o „provázaných zločineckých strukturách v justici“, se kterými snad ani není možné polemizovat vzhledem k absenci jakéhokoli reálného základu, z jeho argumentace vyplývá, že soudci Vrchního soudu v Praze mají mít nepřátelský vztah k jeho osobě, který dovozuje z jejich kolegiálního vztahu k soudci tohoto soudu JUDr. Pavlovi Zelenkovi. Výše uvedené zapojení tohoto soudce v kárném řízení s JUDr. L. by bylo způsobilé vyvolat případné pochybnosti o jeho nepodjatosti vůči obviněnému. Není však způsobilé vyvolat takové pochybnosti v případě jiných soudců téhož soudu. Obdobnou situaci řešilo rozhodnutí č. 30/2007 Sb. rozh. tr. pouze s tím rozdílem, že se jednalo o kolegiální vztah k soudci, který věc obviněného projednával v předchozím řízení („

Pro vyloučení soudce nebo přísedícího z vykonávání úkonů trestního řízení musí být splněny zákonné důvody uvedené v § 30 tr. ř. Ty mohou být důsledkem jen osobního vztahu konkrétního soudce nebo přísedícího k určitým osobám zúčastněným na trestním řízení nebo k věci samotné anebo výsledkem jeho osobního podílu na rozhodování v předchozích stadiích trestního řízení. Pouhý profesionální vztah mezi soudci, byť spočívá v zařazení na stejném pracovišti a do stejného senátu, nemůže vést k obecné pochybnosti o možnosti těchto soudců nestranně rozhodnout o opravném prostředku proti rozhodnutí, na kterém se jeden z nich (nyní ve věci nerozhodující) podílel, nebo které vydal v postavení soudce soudu prvního stupně. Nejde o poměr nyní rozhodujících soudců k věci nebo osobám či orgánům činným v trestním řízení, který předpokládá ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř. Pochybnosti o možnosti soudců nestranně rozhodnout v obdobných případech může vzbudit jedině velice blízký osobní poměr k dříve rozhodujícímu soudci.

“). Žádný „velice blízký osobní poměr“ jmenovaných soudců není Nejvyššímu soudu znám.

Argumentace tím, kdy bylo obviněnému doručeno napadené usnesení, pak už pouze ilustruje, jak je z nevýznamné náhodné skutečnosti schopen vykonstruovat schválnost zaměřenou proti jeho osobě.

Protože Nejvyšší soud nezjistil žádné jiné skutečnosti, které by vedly k závěru o možném vyloučení předsedy senátu JUDr. Martina Zelenky a soudců JUDr. Michala Hodouška a JUDr. Jaroslavy Maternové z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného, ztotožnil se závěrem Vrchního soudu v Praze. Nezbylo proto než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. srpna 2013

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch