Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1757/2013

U S N E S E N Í

Ing. J. B.

, zastoupeného Mgr. Stanislavem Hykyšem, advokátem, 530 00 Pardubice, Zelená 267, proti žalovanému

Mechel Service Stahlhandel Czech Republic, s. r. o.

(dříve COGNOR Stahlhandel Czech republic, s. r. o.), Pardubice – Pardubičky, Průmyslová 461, zastoupenému Dr. Erwinem Hanslikem, advokátem, 110 00 Praha 1, U Prašné brány č. 1, o určení neplatnosti smlouvy a o určení vlastnictví), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í:

O žalobě žalobce, podané u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. 4. 2012, č. j. -244. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodnuto jednak, že se zastavuje řízení o neplatnosti smlouvy ze dne 27. 9. 1995, a dále, že se určuje, že žalobce Ing. J. B. je výlučným vlastníkem pozemků parc. č. 99/52 a parc. č. 118/2 v katastrálním území D. (zapsaných na listu vlastnictví č. 930 pro katastrální území D.) a také pozemků parc. č. 1373/2 a parc. č. 531/13 v katastrálním území P. (zapsaných na listu vlastnictví č. 50376 pro katastrální území P.). Žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 30.720,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Bylo také rozhodnuto, že se žalobci vrací z účtu Okresního soudu v Pardubicích soudní poplatek 1.000,- Kč.

O odvolání žalovaného proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 21. 1. 2013, č. j. -316. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. 4. 2012, č. j. -244, potvrzen ve výrocích označených II. (o určení vlastnictví) a IV. (o náhradě nákladů řízení). O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto tak, že žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci na jejich náhradu 24.926,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu.

Odvolací soud poukazoval na to, že v daném případě jsou žalobce i žalovaný zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci nemovitostí, o něž jde v tomto soudním řízení, a to žalobce na základě rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 1. 7. 2008, č. j. -108, a žalovaný na základě kupní smlouvy, kterou žalovaný uzavřel jako kupující dne 27. 9. 1995 s Továrnou mlýnských strojů, akciovou společností, jako s prodávajícím. Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) byl toho názoru, že kupní smlouva, kterou uzavřel žalovaný v roce 1995, je neplatná, a to jednak proto, že byla uzavřena v rozporu s ustanovením (zákona o půdě) a dále proto, že akciová společnost Továrny mlýnských strojů „nemohla na žalovaného převést nemovitosti, neboť nebyla jejich vlastníkem“. Odvolací soud dovozoval totiž, že byl-li tu uplatněn restituční nárok, nemohla povinná osoba (Továrny mlýnských strojů, a. s.) převést tento majetek v rámci privatizace podle na žalovanou akciovou společnost (viz a ) a povinnou osobou tu nadále zůstávaly Továrny mlýnských strojů, a. s. Vlastníkem předmětných nemovitostí byl v roce 1995 stát (Česká republika), který tak mohl (pokud to nebylo v rozporu s ustanovením ) převést na žalovaného nemovitosti, o něž jde v tomto soudním řízení. Pokud k převodu přikročily Továrny mlýnských strojů, a. s. (se sídlem v Pardubicích) a převedly předmětné nemovitosti na žalovaného, ač nebyly jejich vlastníkem, pak od nevlastníka v žádném případě nemohla žalovaná společnost do svého vlastnictví nemovitosti nabýt. Naproti tomu odvolací soud neměl pochybnosti o tom, že žalobce Ing. J. B. je vlastníkem nemovitostí, o něž jde v tomto řízení, když totiž vlastnictví nabyl rozhodnutím soudu – rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 1. 7. 2008, č. j. -108, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. . Žalobci se tedy podařilo, dovozoval odvolací soud, doložit, že „další vlastník, který je zapsán duplicitně spolu s ním jako vlastník v katastru nemovitostí ohledně předmětných nemovitostí, vlastníkem být nemůže a kupní smlouva ze dne 27. 9. 1995 je tedy absolutně neplatná. Žalobě žalobce na určení, že je vlastníkem předmětných nemovitostí, mohlo tedy být vyhověno.

Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v odvoláním napadených výrocích II. a IV. jako věcně správný ( ) včetně výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně.

O nákladech odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto a poukazem na ustanovení a .

Odvolací soud ve svém rozsudku ještě dodával, že žalovaná akciová společnost v průběhu odvolacího řízení (dne 20. 12. 2012) změnila svůj název a proto ji odvolací soud označil ve svém rozsudku jejím novým názvem.

Rozsudek odvolacího soudu byl dne 5. 3. 2013 doručen advokátu, který žalovanou společnost s. r. o., v řízení zastupoval, a dovolání ze strany žalovaného bylo v pondělí dne 6. 5. 2013 předáno na poště k doručení soudu prvního stupně, tedy ve lhůtě stanovené v .

Dovolávající se Mechel Service Stahlhandel Czech republic, s. r. o., navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 21. 1. 2013, č. j. -316, i rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. 4. 2012, č. j. -244, a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Uvedený dovolatel má za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení , a jako dovolací důvod uplatňoval, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Podle názoru dovolatele se při řešení této právní věci odvolací soud „odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, respektive od praxe, která dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyla plně vyřešena“.

Odvolacímu soudu dovolatel zejména vytýkal, že v otázce subjektivní meze závaznosti předchozího souvisejícího pravomocného soudního rozhodnutí je výklad odvolacího soudu v rozporu s ustanovením . Odvolací soud totiž ve svém rozsudku ze dne 21. 1. 2013 uvedl, že neměl pochybnosti o tom, že žalobce Ing. J. B. je vlastníkem předmětných pozemků, o něž jde v tomto řízení, když tyto pozemky nabyl rozhodnutím soudu – rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 1. 7. 2008, č. j. -108. Podle názoru dovolatele však „nemohly odvolací soud ani soud prvního stupně v rámci právního posouzení (této právní věci sp. zn. Okresního soudu v Pardubicích) vycházet ze závěru, podle něhož bylo rozhodnuto v jiném soudním řízení, jehož žalovaný nebyl účastníkem (tj. řízení vedeném pod sp. zn. Okresního soudu v Pardubicích). Podle názoru dovolatele „takový závěr odvolacího soudu představuje nesprávné posouzení práva žalovaného, a to ve smyslu ustanovení , jelikož závaznost uvedeného rozsudku neplatí bez dalšího pro žalovaného, a bylo proto třeba v tomto dalším řízení zopakovat dokazování, když účastníkem tohoto dalšího řízení byl žalovaný na rozdíl od uvedeného předchozího řízení, z něhož odvolací soud vycházel“. Dovolatel má za to, že uvedený nesprávný postup odvolacího soudu představuje navíc porušení práva žalovaného Mechel Service Stahlhandel (dříve COGNOR Stahlhandel), s. r. o., na spravedlivý proces, v němž oběma stranám řízení musí být dána možnost seznámit se se stanovisky a důkazy předloženými soudu a vyjádřit se k nim, aby tak obě strany měly možnost řádně se účastnit řízení před soudem. Dovolatel dovozoval, že „pouhý odkaz na rozhodnutí soudu v řízení, jehož žalovaný nebyl účastníkem, vede v konečném důsledku k tomu, že žalovaný neměl možnost se účinně vyjádřit zejména k posudku, který se stal rozhodným pro závěr obecných soudů o vlastnictví k předmětným pozemkům“.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , („ “), ve znění účinném do 31. 12. 2012, které je podle čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Přípustnost dovolání dovolatele bylo tu třeba posoudit podle ustanovení , podle něhož není-li stanovené jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se dovolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejíž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo o níž v rozhodování dovolacího soudu nedošlo dosud k jejímu vyřešení nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

Co do důvodnosti svého dovolání dovolatel v daném případě poukazoval na ustanovení , podle něhož lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Odvolací soud posoudil projednávanou právní věc ve svém rozsudku ze dne 21. 1. 2013 (sp. zn. Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích) zejména podle ustanovení v souvislosti s ustanoveními a 6 (zákona o půdě) a s ustanovením , o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem.

Podle ustanovení lze žalobou (návrhem na zahájení občanského soudního řízení) uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by bez tohoto určení jeho právní postavení se stalo nejistým (viz již č. 17/1972 a č. 53/1972, str. 107, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem).

Účelu rozhodnutí pozemkového úřadu podle ustanovení odpovídá, aby pozemkový úřad ve svém rozhodnutí rozhodl jednak o tom, že povinná osoba je povinna vydat oprávněné osobě nemovitost, a jednak o tom, že tato vydávaná nemovitost je vlastnictvím oprávněné osoby na základě toho, co v konkrétním případě vyplynulo z ustanovení (viz č. 34/1993, str. 124 /258/, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem).

Proti rozhodnutí pozemkového úřadu, vydanému ve smyslu ustanovení , 4 a 5 ), je možné podat opravný prostředek k soudu.

Má-li být zápis práva v katastru nemovitostí proveden záznamem ( ), může se tak stát jen na základě pravomocného rozhodnutí soudu, z něhož vyplývá právní vztah, který má být zapsán.

V rozhodnutí uveřejněném pod č. 48/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, byl zaujat právní názor, že soud nemůže vycházet z jiného právního závěru o existenci či neexistenci nároku mezi účastníky, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto.

V rozhodnutí uveřejněném pod č. 94/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, byl zaujat právní názor, že pravomocný rozsudek o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem ( ), je ve smyslu závazný.

Vzhledem k uvedeným ustanovením právních předpisů i vzhledem k citovaným právním závěrům z uveřejněné judikatury soudů (ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem), z nichž dovolací soud vycházel i v daném případě, nemohl dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že by se tu odvolací soud (ve svém rozsudku ze dne 21. 1. 2013, proti němuž směřuje dovolání dovolatele (předložené Nejvyššímu soudu 13. 6. 2013), při řešení otázky hmotného nebo procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo se zabýval řešením otázky hmotného nebo procesního práva, která by dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyla vůbec vyřešena, anebo by měla být posouzena jinak. Nebyly tedy u dovolání dovolatele shledány zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení .

Nezbylo tedy dovolacímu soudu než podle ustanovení přikročit svým usnesením k odmítnutí dovolání dovolatele, a to jako dovolání, které není přípustné.

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalobci v řízení o dovolání náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 26. srpna 2013

JUDr. Josef R a k o v s k ý

předseda senátu