Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1861/2013

U S N E S E N Í

L. J.

1) J. E.

, zastoupenému JUDr. Oldřichem Kohoutem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Československé armády 300, a

2) M. E.

(dříve E.), o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. listopadu 2012, č. j. -546, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.888,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Oldřicha Kohouta, advokáta se sídlem v Hradci Králové, Československé armády 300.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2)

nemá

žádná z těchto účastnic právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Úvodem Nejvyšší soud (dále již „Nejvyšší soud“) předesílá, že vzhledem k době vydání dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – (dále již „“) ve znění účinném do 31. prosince 2012; vzhledem však k tomu, že ustanovení bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 28. února 2012, sp. zn. (všechna zde uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Ústavního soudu www.nalus.usoud.cz) uplynutím dne 31. prosince 2012, přičemž dovolání v této věci bylo podáno 20. března 2013, bylo nezbytné otázku přípustnosti dovolání posuzovat již ve smyslu novelizovaného (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. 1572/11 – „Ustanovení tak i nadále zůstává aplikovatelným právním předpisem pro posouzení přípustnosti dovolání, jež byla podána v době jeho účinnosti, tj. až do jeho zrušení uplynutím dne 31. prosince 2012.“).

Dovolání žalobkyně (dále již „dovolatelka“) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále již „odvolací soud“) ze dne 26. listopadu 2012, č. j. -546, není přípustné podle , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je - z hlediska již v judikatuře řešených otázek, které dovolatelka vymezuje ve svém dovolání - v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není ani v kolizi s judikaturou Ústavního soudu.

Z obsahu dovolání ( ) je navíc zřejmé, že dovolatelka v dovolání podrobuje revizi skutková zjištění, z nichž odvolací soud vycházel při rozhodování věci, čímž jednak zásadně pomíjí, že ve smyslu k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží, především však z takto uplatňované skutkové verze případu nesprávně dovozuje hmotněprávní pochybení odvolacího soudu (v případě přípustnosti dovolání podle se skutkový základ sporu nemůže měnit, neboť přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů).

Dovolatelkou zdůrazňovaná otázka neplatnosti smlouvy pro její rozpor s dobrými mravy v žádném případě není řešena rozdílně Nejvyšším soudem a Ústavním soudem; ostatně dovolatelka na podkladě žádného označeného rozhodnutí, s promítnutím na napadené rozhodnutí odvolacího soudu, takovou argumentaci nekonkretizuje. Naopak, odvolací soud na podkladě učiněných skutkových zjištění a s odkazem na rozhodnutí dovolacího soudu se důsledně a přesvědčivě zabýval i příp. kolizí učiněného právního úkonu s dobrými mravy, přičemž dospěl k logicky, věcně správnému a přesvědčivému závěru, že ani v tomto směru nelze učinit závěr o absolutní neplatnosti předmětné převodní smlouvy. Nejvyšší soud proto neshledává žádný důvod na podkladě zjištěného skutkového stavu, jak byl odvolacím soudem zákonu odpovídajícím způsobem vyložen v odůvodnění (písemného vyhotovení) jeho napadeného rozsudku, takto učiněné právní závěry jakkoliv korigovat.

To, že dovolatelka ve svém (byť obšírně pojatém) dovolání zakládá úvahy o absolutní neplatnosti zmíněného právního úkonu, když dospívá k jiným (oproti odvolacímu soudu zcela odlišným a pro právní posouzení věci zásadně významným) skutkovým zjištěním, pochopitelně přípustnost dovolání v této věci nezakládá.

Stran námitky dovolatelky o nezaplacení kupní ceny je pak nezbytné připomenout, že odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně skutkově uzavřel, že „žalovaní předali Heleně Levé a tedy zaplatili kupní cenu sjednanou v kupní smlouvě ve výši 450.000,- Kč.“ Pokud dovolatelka tento dílčí skutkový závěr v dovolání zpochybňuje, nemůže pochopitelně ani takto vymezenou částí dovolacího důvodu přípustnost svého dovolání ve smyslu založit, neboť skutkové poměry zde nelze nijak revidovat.

Z obsahu dovolání nelze ani vyvodit, že by dovolatelka formulovala právně relevantní otázku procesního charakteru, která by měla být odvolacím soudem vyřešena způsobem, jenž by zakládal přípustnost dovolání ve smyslu

Ve stručnosti shrnuto lze tedy uzavřít, že dovolatelka nesouhlasí s pro ni nepříznivým napadeným rozhodnutím, když odvolacímu soud vytýká nesprávné právní posouzení věci na základě jí v dovolání předestřené skutkové verze případu. Taková polemika ovšem, jak již bylo zmíněno, dovolání proti napadenému rozhodnutí přípustným nečiní.

Dovolání dovolatelky proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud proto podle věty první a odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3, když dovolání dovolatelky bylo odmítnuto, v důsledku čehož vzniklo žalovanému 1), který se k dovolání písemně vyjádřil a v dovolacím řízení byl zastoupen advokátem, právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Vzhledem k tomu, že v důsledku nálezu Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , došlo, a to s účinností od 7. května 2013 (kdy byl tento nález publikován ve Sbírce zákonů pod číslem 116/1993 Sb., v částce 52), ke zrušení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, je nezbytné s účinností od 7. května 2013 při rozhodování o náhradě nákladů občanského soudního řízení aplikovat , o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť její použití ve smyslu , věty první za středníkem, , odůvodňují okolnosti případu. Za tyto okolnosti lze považovat to, že byla Ústavním soudem zrušena a de lege lata zde (prozatím) neexistuje žádný jiný právní předpis, jímž by byly stanoveny paušální sazby pro řízení v jednom stupni, a dále, že soudy jsou ve smyslu povinny rozhodnout o povinnosti k náhradě nákladů řízení v rozhodnutí, jímž se řízení končí, kdy podle druhem nákladů řízení je i odměna za zastupování advokátem nebo notářem v rozsahu jejich oprávněné stanoveného zvláštními právními předpisy.

V tomto případě (vzhledem k zastoupení žalovaného 1/ advokátem) účelně vynaložené náklady žalovaného 1) sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (jejich písemné vyjádření k dovolání žalobce), podle , a to z tarifní odměny ve smyslu , , , , , a vyhl. č. ve výši 2.500,- Kč, dále z jednoho paušálu hotových výdajů podle cit. advokátního tarifu ve výši 300,- Kč, to vše s připočtením částky představující 21 % DPH ve výši 588,- Kč podle a , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 3.388 Kč.

Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 3.888,- Kč je dovolatelka povinna zaplatit žalovanému 1) k rukám advokáta, který žalovaného 1) v tomto řízení zastupoval ( ).

Ve vztahu mezi dovolatelkou a žalovanou 2) je výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení důsledkem aplikace věty první, , a per analogiam, neboť dovolatelka s ohledem na výsledek tohoto dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované 2) podle obsahu spisu v tomto řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, takže podmínky pro aplikaci v daném případě osvědčeny nebyly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co ji ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 30. srpna 2013

JUDr. Pavel Vrcha

předseda senátu